Podmanivé hudební dobrodružství na McCartney III

Osmasedmdesátiletý Brouk natočil třetí pokračování seriálu, které začalo na jeho první sólovce v roce 1970. Zavřený doma ve studiu se vydal vytyčenou cestu plnou hudebního překvapení, která s sebou nese momenty úžasu a vtipných harmonických podivností.

Stejně jako první McCartney a druhý McCartney II z 80. let, i třetí pokračování se tolik liší od většiny písní, které sir Paul kdy natočil. Roztomilé kutilství spáchal ex-Beatle zcela sám. Na svém venkovském sídle si nahrál drtivou většinu nástrojů bez cizí pomoci, navázal tak na vlastní tradici experimentálního nahrávání, v němž nedokonalý perfekcionismus hraje hlavní roli. Jestliže první zářez byl odpovědí na majestátní slávu Beatles, druhý jako reakce na synthpopové osmdesátky, třetí je syntézou doby minulé i současné, vymačkávající všechny možné styly do absolutní dokonalosti.

McCartney zkouší hranice svých akustických schopností. Úvodní Long Tailed Winter Bird s chrčivou vokální smyčkou „Chybíš mi?“ graduje do působivého folkbluesrockového kytarového zlomu, škádlivě okouzluje svou jednoduchostí a zlověstnou strohostí. Kytarové výkřiky, posmutnělé klavírní balady nebo zdánlivě nedokončené orchestrace tu rozehrávají další partie, bez patosu nebo marketingového tahu. Hned následující Find My Way je neklidnou písní, v nichž si sir Paul vyřizuje účty se současnou dobou plnou úzkosti. Melodické rock´n´rollové suity pokračují ve své jízdě. Pretty Boys jako by vypadla z repertoáru Beatles, ve Women and Wives zní McCartney stejně křehce jako Johnny Cash v závěru svého života. Vrcholem je osmiminutová Deep Deep Feeling v reggae rytmu, s deprimující orchestrací a klavírním doprovodem, zároveň ódou o dezorientované lásce v šílené virtuální době.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

McCartney si vyzkoušel nahrávání ve stylu multiinstrumentalisty Becka. Minimalismus, opakovaná gradace, výstřední harmonické smyčky tu zářivě vyplouvají na povrch v různých akustických podobách nebo odvážných synthpopových doprovodech. Hlavním nástrojem tu je ale samotný Paulův hlas, stařecky plačtivý a uhrančivý zároveň, tolik vzdálený od toho veselého Beatla z šedesátých let. Přesto neskutečně přítomný.   

Paul McCartney – McCartney III

Capitol, 2020, 44:48

80 %