Pojmenujte se třeba N00100000!, to si každý zapamatuje

Snažíte se prorazit ve světě hudby a už vás unavují vágní, nicneřešící návody se seberozvojovými moudry typu „ujasněte si své cíle“ nebo „na všechny se usmívejte“? Máte kliku, že čtete tento článek, kde se konečně dozvíte konkrétní a ověřené praktické rady jak postupovat na cestě k vytoužené slávě.

Začněte tím, že založíte kapelu. Pokud byste měli pochybnosti o smyslu kapel v 21. století, mrkněte na žebříčky nejbohatších hudebníků a zapomeňte na progresivní elektroniku. Rock a pop jsou nová klasika. Neztrácejte čas hledáním dokonalých muzikantů na inzerát, stejně dobře poslouží pár kámošů, kteří pak od vás navíc lépe vezmou, až jim řeknete, že jsou kreténi. Může se sice stát, že všichni umí hrát jen na pitomou baskytaru a někteří možná ani to, ale aspoň budete mít charakteristický sound a při uvedení do Síně slávy o vtipnou historku navíc. Sehnat bubeníka nebude problém, těch schopných a spolehlivých se všude válí mraky. Pokud vám posluchači říkají, že tomu něco chybí, přidejte další baskytaru nebo alespoň druhé bicí. Zpěv není potřeba, protože hlas je nejméně dokonalý nástroj a ostatní lidé na něj reagují většinou špatně. O čem byste taky chtěli zpívat, když už všechno bylo řečeno a váš kulturně-společenský rozhled beztak končí u Harryho Pottera a titulků na Aktuálně? Lidstvo se nepotřebuje znovu a znovu ztotožňovat s dalším osobním prožitkem jedince ve světě, když má Epos o Gilgamešovi, a už vůbec ho nezajímá, že se s vámi rozešla holka.

Nejdůležitější je pro kapelu správný název. Ten musí být především originální. Nenechte se zlákat srandičkami jako Basstodont nebo Ninja Knedlík a pojmenujte se třeba N00100000!, to si každý zapamatuje. Netrapte se tím, že vaši fanoušci a ani vy samotní netušíte, jak takový název vyslovit, všechno je teď stejně online a vizuální. Pokud vám na internetech napíší pokaždé jiný počet nul na špatných místech, berte to jako bonus, který přispívá k lákavé tajuplnosti vaší značky. Písničky pojmenovávejte čísly, bude to hezky konzistentní a fanoušci se v tom lépe vyznají.

Lidi to stejně nepoznají

Co se týče hudby, hrajte, co vás napadne. Trendy se strašně rychle mění a nemá smysl sledovat, jestli je zrovna v kurzu post-rock, krautrock, devadesátkové indie anebo post-punk. Navíc hudební publicisté a promotéři vyloženě nesnášejí opakování zajetých šablon a místo čistých žánrů, které už slyšeli tisíckrát, milují popasovat se s něčím, o čem není dopředu jasné, co si myslet. Nevíte-li si rady s tím, jak svou hudbu zájemcům popsat, vymyslete si vlastní žánr, to hodně pomůže a budete vypadat chytřejší. Při skládání písniček se za žádnou cenu nenechte ovlivnit překonanou hudební naukou nebo zkoumáním toho, co a jak u vašich idolů funguje, a zkuste to po svém. Čím komplikovanější a divnější, tím lepší, dnešní svět nepřeje jednoduchosti. Pokud je vzniklá instrumentace nad vaše schopnosti, nevadí, lidi to stejně nepoznají. Cvičit doma je proto zbytečné a na metronom rovnou zapomeňte, to je leda tak pro metalisty. Zkouška s kapelou stačí jedna až dvě do měsíce, jinak by se vám to mohlo znechutit a měli byste zbytečně moc skladeb v repertoáru. Také to oddaluje okamžik, kdy se definitivně rozhádáte.

Co se týče vybavení, je to úplně fuk. Rozdíl ve zvuku nástroje za tři litry a za dvacet pět tisíc „poznají“ leda pozéři na YouTube. K tomu basový distortion, aby bylo veselo, další efekty jsou zbytečné. Značky nehrají roli. U aparátu platí jednoduché pravidlo – co největší výkon, aby v klubu všechno hrnulo z pódia a zvukař neměl nejmenší šanci vám váš odborně nastavený zvuk jakkoli pokazit. Pro každou baskytaru to znamená ideálně jednu čtyřdesítkovou a jednu patnáctkovou bednu a alespoň třicetikilový zesilovač. Spolu s miliónem nezbytných bubnů, činelů a dalších krámů to představuje pořádnou rozcvičku před každým koncertem a po jeho skončení, což je zdravé a vaše těla vám poděkují. Je jasné, že do běžného osobáku tohle všechno nenacpete, ale jednou jste se rozhodli být slavní, tak si přece pořídíte dodávku.

Klasická zkušebna se může pekelně prodražit, proto je dobré zapátrat po vhodném prostoru třeba v nějakém zchátralém průmyslovém areálu. Související výhodou je, že tady málokdo bude hledat cokoli cenného k ukradnutí, což je prokletím většiny zkušeben. Nevýhodou může být klepání kosy od října do dubna a nedýchatelné vedro od května do září, neustálé tahání krámů do patra po uzounkém prudkém schodišti nebo každoroční přesun zkušebny v rámci areálu, aby uvolnila místo varně pervitinu maskované za minipivovar či jinému pronájmu, ale každý sen holt vyžaduje oběti.

Hlavně nikomu nepište

S vydáváním desek nespěchejte. Naštěstí jsou dávno pryč doby, kdy hudební kluby a organizátoři akcí potřebovali nejprve slyšet nějakou vaši nahrávku. S kolapsem hudebního byznysu nastal vyložený hlad po nových hvězdách a spasitelích hudby, takže pokud umíte tři akordy, všichni vám utrhnou ruce. Dlouhohrající hudební album neboli LP je stejně překonaný formát – se zánikem fyzických nosičů odpadly jakékoli standardy, na internet se vleze vše od playlistovatelného izolovaného singlu až po dvoudenní stream vaší improvizace ve sklepě. Naštěstí tak progresivní obor, jako je umění, netrpí setrvačností myšlení a klasické album, natož ve fyzické podobě, už nikoho nezajímá. Činnost hudebních vydavatelství se dávno smrskla na předstírání dojmu, že jim ještě zbyly nějaké peníze. Tudy cesta nevede.

Nezdržujte se snahou zapadnout do „scény“ a budovat tam konexe – všichni už jsou unavení z neustálého protáčení těch stejných ksichtů a lační po čerstvé krvi. Hlavně nikomu nepište, nikdo nemá rád vlezlé typy a kvalita se přece prosadí sama. Když bude nejhůř, uspořádejte si akci sami, pro pár kámošů z dalších nadějných kapel, na nějaké alternativní štaci za městem, vesmír to ocení a příště vás nevyhnutelně odmění. Pokud máte kamarádů víc, můžou vám zařídit turné, což jsou dva nebo víc koncertů po sobě, ideálně na různých místech. Když to bude nutné, založte vlastní festival. Případně můžete expandovat do jiných oborů proslulých přízní davů, třeba ve formě hudebního doprovodu k alternativnímu divadlu v rozbořené fabrice, grotesce na čochu v Mladkově anebo něčí svatbě. Berte vše, včetně vystoupení ve 4 ráno na nejdiletantštějším punkovém „festivalu“ za Hodonínem, vždy se najde někdo, kdo vás ocení uznalým „Hobluj, pičo!“

Image je věcí minulosti

Sladěné outfity, důmyslná pódiová prezentace a vůbec jakákoli image jsou věcí minulosti, dnes táhne autenticita. Na vystoupení proto každý dorazte, v čem chcete. Když vám náhodný posluchač řekne, že vypadáte jako burani a vůbec se na vás nedá dívat, může být řešením projekce. Nemusí se hned jednat o nějaké výtvarné dílo, stačí nechat zapnutou webkameru na zadním okýnku auta cestou z práce anebo stáhnout první blbost z YouTube, publikum na koncertech je stejně většinou ožralé a zfetované. Co se týče živého hraní, je důležitá jediná věc – abyste na pódiu slyšeli hlavně sebe. Ostatní spoluhráči by vás jen rušili. Se zařazováním nových skladeb to není nutné přehánět, lidi mají rádi jistoty a většinou jsou ožralí a zfetovaní.

Autenticita se cení i ve vizuální prezentaci. Na co najímat Najbrta na návrh loga, Ditu Pepe na promofotky nebo Renče na natočení videoklipu, když lepšího výsledku dosáhne vaše ségra záznamem svépomocí nazvučené veřejné zkoušky v tmavém sklepě na její rozšlápnutý Huawei. Se sociálními sítěmi hlavně střídmě! Nechcete přispívat k informačnímu zahlcení líčením toho, co jste zažili ráno na záchodě. Stačí jedna dobře umístěná stránka někde na blogspotu, vždyť od čeho je Google. Skvělou cestou je soustředit se na výrobu a prodej merche. Svět potřebuje víc laciných triček, jinak by velryby v oceánech neměly co žrát. A těch pár kaček navíc na naftu se vždycky hodí.

Na metronom zapomeňte

Když už se rozhodnete nahrávat, tak není třeba se nijak zvlášť připravovat, všechno se dnes řeší editací. Jestli se vám přesto nepovede nahrát nic ani vzdáleně použitelného, nezoufejte, počkejte pár let a zkuste to znovu. Dalších pár let uhánějte inženýra, jestli by s tím něco neudělal, pak na to zapomeňte a nahrajte něco jiného. To nechte pár let uzrát, potom vypiplejte k dokonalosti, následně zahoďte a zkuste to nahrát ještě jednou. Nyní vám k dokončení díla zbývá sotva rok intenzivních úprav.

Dnes už naštěstí není důvod platit za předražené studio, techniku pořídíte za pár šupů a všechno zvládnete udělat sami, stejně jako barák či slepák. Myslete na to, že při nahrávání je vždycky extrémně málo času. To ale stejně nezabrání tomu, že si někdo nepřinese baskytaru, nevymění struny, neopraví efekt, nezopakuje si ani jednou repertoár. Případně se omylem zhulí a zapomene, co má hrát. Nebo se aspoň zapomene naladit anebo nečekaná technická chyba přidá do celé stopy vrstvu šumu, takže je nutné nahrát vše znovu. Libovolný počet testovacích sešnů a přichystání všeho, co lze, předem, vás neochudí o nejpodivnější kalamity, které nevyhnutelně nastanou. Všechno tak trvá stokrát dýl než ve studiu, ale ušetříte a to se počítá.

Nahrávat musíte po nástrojích, protože dohromady to samozřejmě nezahrajete nikdy správně. K sejmutí zvuku se doporučuje použít legendární osvědčené modely mikrofonů jako dynamický nástrojový Shure SM57 na kontaktní snímání a velkomembránový kondenzátorový Rode NT1-A na prostorové. S natočením mikrofonů a jejich vzdálenostmi od bedny se dá laborovat hodiny a výsledné zvuky se vskutku nezanedbatelně liší, těžko říct, který je pro co vhodnější, ale je zajímavé si tím lámat hlavu, než se nakonec rozhodnete pro suchý výstup z linky, nekontaminovaný drnčící mřížkou na bedně. Ideální počet mikrofonů pro záznam bicích je nekonečno, ale většinou se stačí spokojit s tím, co vám umožní vaše zvuková karta po odečtení porouchaných kanálů a přičtení obdobně nefunkčního mixpultu. Doporučeným programem je Reaper, jehož jedinou důležitou vlastností je to, že je zdarma. A taky se v něm skvěle pracuje, i když nic neumíte. Při následném míchání můžete zjistit, že ten krásný bordel, na který jsou všichni zvyklí z koncertů a ze zkušebny, nebude na nahrávce dávat vůbec žádný smysl a tak jednotlivé baskytary zvukově víc odlišíte, jednu uděláte echt basovou a ostatní víc kytarové a všechny nástroje rozprostřete čitelně do sterea. Brát inspiraci z referenčních nahrávek nepřipadá v úvahu, protože vaše nástrojové obsazení a sound jsou extrémně specifické a nepochybně způsobí revoluci v hudbě.

Vsaďte na apokalypsu

Zveřejnění nahrávky je vždycky dobré načasovat k nějaké příhodné události, třeba světové pandemii, kdy sice není žádná šance podpořit její vydání jakýmkoli koncertováním, a všichni mají jiné starosti, ale na druhou stranu tráví spoustu času doma a můžou se věnovat poslechu hudby. Jak vám potvrdí psychologové, vjemy získané při přelomových životních zkušenostech se v člověku silněji ukládají a zároveň asociují s daným duchem doby. Nejpozději při příští apokalypse si tak lidé na vaši hudbu bezpečně vzpomenou. I tak je ale vhodné upozornit na vaše dílo všechny významné blogy a facebookové stránky, hudby je na světě pořád málo a všichni čekají s otevřenou náručí na váš e-mail.

Pokud do puntíku dodržíte vše výše uvedené, štěstí v hudbě vás nemine. Že jsme vám celou dobu slibovali slávu? Tak to jsme se asi spletli.