Polský Summer Camp: společně tvořme budoucnost hudby

10 dní. 20 přednášejících. 30 účastníků. Workshopy a přednášky na témata z hudební branže. Ráda bych se s vámi aktivními (nejen) muzikanty a čtenáři Frontmana podělila o tuto jedinečnou zkušenost a s nepokrytým nadšením vám chci představit nejen naprosto profesionálně připravený program, ale především hodnoty, na kterých celá akce stojí a jimiž se organizátoři netají. Tou zásadní jsou jedním slovem LIDÉ. Mimochodem právě to bude tématem letošní Tak Brzmi Miasto konference v Krakově, kam se můžete vydat v listopadu.

Summer Camp je akcí pořádanou třetím rokem krakovskou iniciativou Tak Brzmi Miasto (dále jen TBM, více informací viz článek zmíněný v úvodu). Je vyvrcholením několikaměsíčního vzdělávacího programu Inkubator, který je zaměřen především na hudebníky a hudební manažery a probíhá v několika polských městech. Na Camp je pak vybráno 30 účastníků Inkubatora, kteří zde mohou ještě dále rozvíjet své vědomosti v rámci nabitého rozvrhu. Deset dní, každý den od rána do večera přednášky a workshopy zakončené večerními jam sessions nebo Youtube party, na kterých měl každý z účastníků možnost představit svou tvorbu a poslechnout si zpětnou vazbu od svých kolegů. Výbornou a jedinečnou příležitostí a doplněním teorie pak byly velmi prakticky využitelné osobní konzultace dle vlastního výběru s odborníky z oblasti managementu, autorských práv, produkce aj.

DŮRAZ NA SEBEROZVOJ

Když jsem v roce 2019 absolvovala první edici Inkubatora (na Camp jsem tehdy vybrána nebyla), jeho obsah byl podobný jako na mnoha panelech showcase festivalů a příležitostných jednotlivých přednáškách. Vše se týkalo především manažerských věcí, které musí často dělat sami muzikanti, jen neví jak na to – tedy na booking, spolupráci s vydavatelstvím, press kit, komunikaci s médii, produkci koncertů aj. Bylo to výborné, dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani tušení a velmi se mi v praxi jakožto muzikantce, která je sobě svou vlastní manažerkou, hodily. Ale... jako by mi chyběl prostor také pro uměleckou část mé duše. Přednášky se tak nějak motaly „jen“ kolem těch byznysových věcí, takže jsem nabyla dojmu, že vše je hlavně o tom, jak něco naplánovat, zařídit, prosadit či prodat (což je samozřejmě také třeba se učit, obzvlášt pokud je člověk jakožto umělec ne příliš prakticky založený a musí se do těchto věcí spíše nutit).

Letos se však program Inkubatora a s ním i Summer Campu výrazně proměnily. Podíl na tom mají dvě ženy. Ewelina Krawczyk, psycholožka pohybující se v hudebním světě (festival Wschody), která se stala novou posilou TBM týmu a Magda Chołyst, jejíž agentura Artist In Bloom se věnuje koučingu umělců a projektování procesů pro kulturní instituce včetně výzkumných projektů v této oblasti. Hlavně díky nim se do rozvrhu Inkubatora i Summer Campu dostala výrazná stopa seberozvoje - stanovení si cílů, umění komunikace, rozvoj sebepojetí a také třeba podstatná otázka, kým jsme v celém tom hudebním světě a jak se v této roli cítíme. Zkrátka už jsme nebyli „jen“ self managery (manažerů-nemuzikantů bylo na Campu 5), ale také umělci, kteří mají své specifické potřeby a problémy, jimž je třeba porozumět a je možné s nimi efektivně pracovat. Konkrétním příkladem tohoto přístupu pak byla systematická práce nad specifickými cíli, jež jsme si každý sám za sebe zvolili a na nichž jsme chtěli na Campu pracovat v průběhu celého týdne. Každý večer jsme pak ve dvojici určené pro celý Camp sdíleli to, co se nám během daného dne díky přednáškám objasnilo v souvislosti s naším cílem, v čem jsme se v práci nad ním posunuli, společně jsme hledali možná řešení. Po tomto vždy následovala sumarizace dne se všemi účastníky i organizátory, která se nejednou protáhla do hluboké a intenzivní diskuze. Zkrátka bylo množství prostoru pro zpětnou vazbu, přemýšlení, dotazy, osobní výpovědi, vzájemné naslouchání. Na těchto večerech panovala vždy velmi otevřená a přátelská atmosféra a staly se pojítkem celých deseti dní.

Tolik k této nové složce Inkubatora, která zafungovala podle ohlasu účastníků skvěle a účinně a udávala směr a atmosféru celého Summer Campu. Pro mě osobně právě tohle bylo tím, co mě obohatilo nejvíce, protože jen zřídka mám možnost být v takto homogenní skupině lidí, kteří mají tolik společných styčných bodů. Nejen, že většina z nás byli muzikanti a tvůrci, ale také si sami řídíme vlastní profesní rozvoj, manažerujeme své projekty a na Camp jsme přijeli, abychom se v tomto směru učili. Navíc nám všem bylo blízké nastavení na spolupráci a ochotu se sdílet, vzájemně se podporovat, radit si, doporučovat kontakty apod. Myslím, že to v hudebním světě není vždy samozřejmostí, protože tím, jak je – alespoň pokud mohu hodnotit ten náš český – poněkud roztříštěný, lidé v něm fungují často jako samostatné jednotky a nebo tvoří poněkud uzavřené skupiny. Díky tomu, že na Summer Camp přijeli lidé z celého Polska hrající rozličné žánry od rapu přes klasickou klavírní hudbu až po avantgardní jazz, indie folk nebo pop se tak propojují lidé napříč celou zemí a všemi žánry.

OD BOOKINGU PO BRANDING

Ale vraťme se k té pragmatičtější a většinové stránce programu, která byla velmi přínosná zase z jiného hlediska. Hlavní body rozvrhu tvořily přednášky profesionálů, kterých bylo kolem dvaceti. Dostala se nám tak jedinečná možnost poslechnout si zkušenější, kteří ví „jak to ve velkém hudebním světě chodí“. Pro nás na začátku své profesní cesty tak bylo zajímavé poslechnout si například dva naprosto odlišné přístupy k bookingu. Nejdříve „punkový“ Bartka Borówky, který už 15 let úspěšně vede svou agenturu Borówka Music, s níž pořádá malé, ale o to četnější koncerty a house gigy po celém Polsku. Pod svými křídly má umělce z různých zemí (svého času třeba také naše Please The Trees) a jeho filozofii založenou na postupném a systematickém budování publika, které si kapely musí poctivě „vyjezdit,“ vystihuje heslo: „Neděláme díry v cestách (rozuměj tour, pozn. aut.), děláme cesty v dírách.“ Další den pak pro srovnání byla možnost nahlédnout na booking zcela odlišně očima Marcina Woźniaka, který pro bookingovou platformu ArtSynergy vyvíjí se svým týmem neskutečně propracovaný a ambiciózní systém e-bookingu, zahrnující databázi většiny polských klubů, obsahující veškeré prvky organizování koncertů od osvětlení přes catering po informaci o případné kolidaci data s akcí podobného žánru v okolí. Součástí služby je také automatické generování smlouvy odpovídající všem požadavkům. Oproti „Borůvkově“ free domluvě na podání ruky je toto naopak velmi sofistikovaný a formální přístup.Každý si mohl vybrat, co je mu bližší a zároveň být v obraze o nejaktuálnějším dění co se týče bookování koncertů v Polsku.

Přínosné bylo také dozvědět se o tom, jak fungují autorská práva – a to přímo od právníka specializovaného na tuto problematiku Marcina Barańského, se kterým byla rovněž možnost osobně konzultovat – tedy exkluzivní služba vzhledem k tomu, že pro běžného začínajícího muzikanta jsou porady s právníky finančně těžce přístupné. Zábavným a přitom užitečným zpestřením pak byl workshop Sylwii Dąbrowské, expertky na scénické vystupování před kamerou. V rámci její lekce jsme se nahrávali na video a následně své výstupy konfrontovali s vlastní reflexí i názory ostatních včetně užitečných a konkrétních rad Sylwie. Tohle cvičení pak mělo praktické využití rovnou na Campu. Každý z nás totiž dělal videorozhovor s moderátory rádia Trójka nebo Antyradio. Pro některé účastníky to navíc byl jejich úplně první rozhovor, navíc se skvěle připravenými profesionály, kteří si o nás předem vyhledali důležité informace. Z množství dalších přednášených témat zmíním ještě branding v hudbě, kdy nám Władek Foltyński (baskytarista věnující se také tematu scénické komunikace) vysvětloval mechanismy budování značky na základě osobnostních uměleckých archetypů, nebo textařský workshop s Agatou Trafalskou, která stojí za úspěchem polské hudební hvězdy Korteze jemuž píše texty. Poslední z přednášek trvala celý den a zahrnovala téma médií a komunikace s nimi – to vše v podání léty zkušeného publicisty Jarka Szubrychta. Mimo jiné jsme s ním mohli konzultovat naše press kity a dozvědět se kokrétní informace o fungování polských médií napříč rádii a internetem.

UČIT SE OD ZKUŠENĚJŠÍCH

Témat na každý den bylo mnoho, skoro až příliš, program byl tak intenzivní, že fyzická únava byla značná. Od přípravy na koncert, produkci přes internetovou reklamu, fungování streamů, spolupráci s vydavatelstvím, tvůrčí krizi až po závěrečný a docela náročný psychologický workshop Eweliny Krawczyk završující celý program tématem sebepojetí. Všechny přednášející v článku zmínit nemohu, jedno měli ale společné – všichni jsou svébytnými osobnostmi a profesionály v dané problematice, a zároveň se každý z nich ochotně dělil o praktické rady, byl ochoten zodpovědět jakékoliv naše dotazy a pomoct nám se zorientovat v tom, čemu jsme (často vůbec) nerozuměli. Za všechny bych ráda zmínila hlavně kurátory, tedy patrony jednotlivých měst Inkubatora: Bartka Stawiarze (mimo jiné dlouholetý manažer Wojtka Mazolewského, s nímž projezdil na koncertech desítky zemí, také zakladatel festivalu Bluesroads v Krakově; má schopnost i během krátkých konzultací vystihnout jádro problému, analyzovat situaci a navrhnout praktické řešení), Dagu Gregorowicz (hudebnice a manažerka world music projektu Dagadana, která koncertuje po celém světě a je nakažlivá svým živelným pozitivním přístupem k lidem, kdy pro ni nic není nemožné), Pawła Hordejuka (manažer polské kapely Happysad s bohatými zkušenostmi člověka, jež ve své profesi dozrával a rostl společně se svou kapelou a dovede prakticky poradit ohledně bookingu a smluv) a Leszka Biolika (producent a baskytarista známý z kapel Republika, Maanam aj., který se s námi podělil o mnohé poučné historky z produkce koncertů včetně skvělých praktických rad ohledně zvučení a práce ve studiu).

NETWORKING, NETWORKING, NETWORKING

Závěrečný večer byl plný emocí. Summer Camp byl svou náročností skvělou příležitostí jak poznat nové, zajímavé lidi z hudebního světa. Vše nasvědčuje tomu, že vztahy či kontakty navázané v Krakově budou mít své pokračování. Networking funguje skvěle, již během těchto pár týdnů po návratu se účastníci vzájemně navštívili na koncertech, pomohli zařídit nocleh, zprostředkovat potřebné kontakty, podpořit vzájemně své premiéry apod...a nebo se jen tak vzájemně sdílejí v živé diskusní skupině online, což je nezbytné vzhledem k tomu, že žijí ve vzdálených městech. Přestože již bydlím ve své rodné zemi, vím, že kdykoliv bych potřebovala někde v Polsku pomoct se zařízením koncertu, nahráváním, kontaktem do rádia, nebo třeba přespáním po vystoupení, tak mám na koho se obrátit – přinejmenším v Krakově, Lublině, Trojměstí Gdyňa-Gdaňsk-Sopoty nebo v Lodži, což není málo! A tohle si myslím, že je i cílem těch několika krakovských nadšenců z Tak Brzmi Miasto - muzikantů (z kapely Cinemon), kteří se rozhodli pomáhat dalším muzikantům orientovat se v hudební branži a především jim dát platformu, díky které se budou moci setkávat a vytvářet síť lidí se stejnými hodnotami. Ostatně jeden z nich Tomek Bysiewicz mi v žertu při loučení nadhodil slovo „sekta“ v narážce na idealismus a vizi, o které s TBM usilují. Možná příliš ostrý pojem, ale každopádně idealisti to jsou – jsme.

Vlastně to kluci z TBM opakovali mnohokrát: že jim nejvíce záleží na tom tvořit společně hudební branži na nových hodnotách, z nichž tou nejdůležitější jsou LIDÉ. Myslím si, že tím dělají něco ojedinělého a výjimečného a přála bych si, aby svým nadšením nakazili nejen další stovky účastníků Inkubatora (doposud je jich v Polsku okolo 400), ale věřím, že můžou ovlivnit hudební svět i za hranicemi. Takže pokud vás networkingová iniciativa a hodnoty TBM zaujaly, můžete se třeba inspirovat a začít podobné propojující aktivity ve svém okolí a nebo to pro vás může být dobrá motivace k učení se polštiny a podání přihlášky na příští Inkubator. Stojí to za to. Polský hudební svět je totiž velmi bohatý, zajímavý, inspirativní a živý. Přála bych si, aby se i ten náš český tak nějak více propojil a podobné aktivity pomohly k efektivnější spolupráci a sdílení napříč republikou. Pamiętajcie – „wspólnie tworzymy muzyczną przyszłość”.

Článek navazuje na můj předchozí text Michał Wójcik: Dát udici a ne rybu. Polská inspirace k profesionalizaci hudební scény.