Porridge Radio v rockovém soundu Every Bad hledá naději mezi řádky

Před rokem o pětici Porridge Radio věděl jen úzký okruh fanoušků. Dnes, poté co máme za sebou řádnou sklizeň best of žebříčků, alespoň na britských ostrovech musel zbystřit i řadový rockový fanda. Vždyť právě do výběru nejlepších desek loňského roku jejich druhou řadovku Every Bad zařadil portál Pitchfork, časopis NME, Louder Than War, loňské album se také dostalo do dvanáctky nominovaných na prestižní Murcury Prize. A protože na konec března je stále naplánována česká koncertní premiéra čtveřice, je na čase se s jedním z největších loňských ostrovních objevů seznámit.

Středobodem Porridge Radio je Dana Margolin, zpěvačka, skladatelka a kytaristka, která chtěla být básnířkou, ale bylo jasné, že její horečnatá povaha ji po období domácích sólových pokusů s kytarou dříve nebo později vžene na pódium rockového klubu. To se také brzy stalo. Po roce existence čtveřice, kterou vedle Dany tvoří ještě baskytaristka Maddie Ryall, klávesačka Georgie Stott a bubeník Sam Yardley, vydává v roce 2016 oficiální debut Rice, Pasta and Other Fillers a začíná intenzivně koncertovat.

Zde se začíná dráha kvarteta pomalu od regionálních hvězdiček lišit. A to především absolutním Daniným nasazením, která prožívá každé pronesené slovo – a koncert se tak stává intenzivním hudebním, ale i emocionálním zážitkem. Už v roce 2018 kapela pracuje s řadou skladeb, které nalezneme na loňském průlomovém albu Every Bad a bylo jen otázkou, jaký label si čtveřici z Brightonu stáhne pod sebe. Angličané se nakonec upsali americkému nezávislému vydavatelství Secretly Canadian, kterému se Porridge Radio odvděčilo výrazně vyzrálejší kolekcí, která z původně lo-fi undergroundové senzace učinila během měsíců proklatě žhavé zboží.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Těch přirovnání Dany Margolin najdeme na síti sítí nepočítaně. Od PJ Harvey, přes Siouxie Sioux, Jehnny Beth ze Savages nebo Anně Calvi. Pokaždé se jedná o energické dámy, které dokázali, nebo stále dokážou, své hnutí mysli přetavit ve velmi intenzivní rockový zážitek. Partnerské problémy Dana neřeší negací, ale převážně živelně. „Děkuji, že jsi mě opustil, děkuji, že jsi mi udělal radost,“skanduje autorka v úvodní Born Confused znovu a znovu jako mantru. Na konci písně zbytek kapely odpadá, zbývá jen Margolin křik a nám připadá, že tohle není pozitivní výkřik do tmy. To se autorka sama sebe snaží přesvědčit, že udělala správnou věc. Podobně nejednoznačně se Dana vyjadřuje na Every Bad hned několikrát (např. Give/Take, prvním singlu Lilac nebo závěrečné Homecoming Song).

Hudebně jsou Porridge Radio také řádně rozkročeni. Hned na několika místech se odhalují kapelní postpunkové kořeny (Don’t Ask Me Twice, Long nebo Give/Take), klipová Sweet kombinuje indie rockový základ s shoegazeovými kytarovými ataky, původně baladická Lilac nejprve ukolébá hostujícími houslemi, aby nakonec skladbu čtveřice překlopila až do disonantně vyšroubovaného závěru. Vedle toho Every Bad obsahuje i opravdu vlídnou baladu Pop Song nebo elektronický experiment Sometimes. Barevnost soundu Porridge Radio spolu s maximální odevzdaností, která je hmatatelná i ze studiové nahrávky, stojí nepochybně za úspěchem druhé řadovky čtveřice. Tísnivá, intenzivní rocková nahrávka krásně ilustruje právě uplynulou druhou desetiletkou 21. století. Během ní se věci také většinou kazily, ať už po politické stránce nebo v otázce životního prostředí. Přesto, stejně jako Angličané na jejich novince, cítíme v budoucnu naději. I když prosvítá mezi prsty.

Porridge Radio – Every Bad

Secretly Canadian/PAIS, 2020, 41:56

Indie rock

80 %