Potřeba se vyjádřit je víc než skill a vybavení
Nevlastnit kytaru, mikrofon ani žádný nahrávadlo a přesto mít vůli přenést tu melodii, co mi už nějakou dobu hraje v hlavě nějakým způsobem do hmatatelný podoby. Takovýhle pnutí bylo prvotním impulsem k tomu, co během roku přerostlo v plnohodnotnou kapelu prazdniny, desku natočenou celou v našem obýváku a vášeň, která mě absolutně pohltila.
Není to ale tak, že bych se do dělání muziky předtím nikdy nepustil. Už přes 10 let hraju na basu v kapele The Complication, se kterou jsme vymetli snad každou putyku v Česku, nahráli 3 desky a na další pracujeme. Nikdy jsem ale nepřemýšlel nad tím udělat něco sám za sebe, něco co se bude vymykat kytarovému zvuku Komplikaček, až přišel první březnový lockdown. V té době jsem objevoval celou bedroom popovou scénu s kapelami jako Dayglow, Wallows nebo girl in red, které ke mně promlouvaly jako už dlouho nic. Nebylo to jen kvůli vibu, který jsem z těch písniček cítil, tvořenému pozitivními náladami a zároveň hluboce osobními texty, ale právě faktem, že tihle umělci byli schopní jen sami se svým počítačem vytvořit celé desky, což mě neskutečně fascinovalo. Proto jsem si první víkend v karanténě stáhl první free software a synth plugin, které na mě vyskočily, a se znalostí z jediného youtube videa s titulem něco jako „How To Write A Song With MIDI“ jsem dostal tu melodii z hlavy do počítače a hlavně do podoby, ve které jsem ji mohl i někomu pustit.
Jelikož to neznělo jako něco, co bych chtěl dát do Kompli, poslal jsem to Michaelu Kotzurovi – člověku, se kterým mám tak z 99 procent společný hudební vkus. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mi místo odpovědi do mailu přistane právě ten nápad, co jsem mu poslal, s nově nahranými kytarami a klávesovými linkami. Začali jsme si tedy takhle vyměňovat maily, kdy každý do toho songu přidal něco svého a tak, aniž bychom si to uvědomovali, jsme položili základ prvnímu singlu prazdnin, 3am.
Postupně jsme začali objevovat svět zvuků a pluginů, který nám byl dosud velkou neznámou, a i když jsme každý byli na druhým konci republiky, nebyla konverzace, kde bychom neřešili, kam dál tenhle zatím bezejmenný projekt ještě posunout. K samotnýmu názvu nás inspirovalo právě to období, ve kterým to celý vznikalo. Všichni jsme totiž prožívali takový zvláštní prázdniny, v našem kontextu teda prázdný dny, během kterých jsme akorát hledali, jak je ze svýho obýváku vyplnit. A taky v tom hrála roli deska od Dětí mezi reprákama, ale o tom až tak nemluvíme.
Jelikož ani jeden z nás pořádně neumí zpívat, řekli jsme Majkího spolubydlícímu Matějovi Starečkovi, jestli by do toho nechtěl jen tak random zazpívat, co by to udělalo… a ono si to sedlo jak prdel na hrnec. V té době jsme už měli nějaký základní vybavení, kondezátorovej majk od kámoše za 500, Behringer zvukovku ani ne za litra a midi klávesy, který jsme našli u Majkího doma. Jasně, není to nic extra, ale v té době jsme až tak neřešili kvalitu vybavení, co používáme, ani kolik různých zajímavých pluginů máme k dispozici, protože pro nás pořád byla důležitější písnička a hlavně emoce, kterou jsme do ní chtěli dostat.
To všechno se spojilo v jednom pokoji na brněnském Králově poli, ve kterém jsme celé to naše první EP dodělávali. Hlavní myšlenka, která v průběhu skládání a nahrávání vyplývala čím dál tím víc na povrch, byla, že chceme do alba otisknout co nejvíc našich aktuálních pocitů. Takže jsme témata izolace, samoty a toho, že se nám všem smrskl svět jen na ten jeden pokoj, reflektovali – nejen v textech, ale abychom tu atmosféru ještě umocnili, i ve způsobu nahrávání. Ve finální verzi 3am jsme proto nechali nahrávku ukulele z telefonu, která vznikla při prvním zaznamenání nápadu, slowlymoving je zase nahraná celá na jeden take a jeden mikrofon s námi všemi v jedné místnosti, včetně naší kamarádky Kengee, kterou jsme pozvali na druhou sloku.
Když se zpětně podívám na ty písničky, už teď vím, že bych určité věci asi udělal jinak – něco přehrál, někde ubral nástroje, jinde změnil rytmus nebo se snažil uplatnit znalosti, které jsem v produkci, nahrávání a míchání nabyl od té doby, co jsme desku donahráli. To bych ale mohl dělat do nekonečna a pořád být nespokojený a hlavně to jde proti naší původní myšlence, kdy nám celou dobu šlo víc o písničky a emoce než o zpracování. A to se snad povedlo.
Nemám moc rád motivační kecy, nebo lidi, co říkají ostatním jak žít svůj život, pravdou ale je, že mě do teď trochu mrzí, že jsem si tohle všechno neuvědomil už dřív, protože jak jsem psal na začátku – jediný, co mi stačilo k tomu začít tohle celý, byla potřeba ze sebe dostat melodii a můj starej počítač, na kterým už pomalu nerozjedu ani Minecraft, takže pokud to čte někdo, kdo tohle pnutí v sobě má a neví jak začít, není na co čekat.
Jak jste své album připravovali vy? Podělte se v komentářích nebo rovnou pište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
