Potřebuji naladit bicí: pár rad pro začátečníky

Napsat článek o naladění bicí soupravy se mi jevilo jako celkem snadné. Než jsem si uvědomil, jak individuální záležitostí vlastně takové ladění je. Že existují desítky způsobů a každý bubeník ladí podle svého gusta. Zkrátka, dejte jednu soupravu naladit deseti různým bubeníkům a pokaždé bude znít jinak.

Ladění bubnů přirozeně vždy koresponduje nejen se stylem hudby a technikou hry, ale také s osobitým cítěním hráče. Jak z toho ven? Přestože každý bubeník má rád to "svoje" ladění, existuje určitý základní mustr, kterého se většina z nich drží a který by zejména začátečníkům mohl výrazně pomoci při hledání toho jejich ideálního zvuku.

Než začneme...

Než si povíme něco o samotném ladění bubnů, seznámíme se alespoň rámcově s blánami jako takovými. K dispozici máme tři základní typy: blány pískové (coated), čiré (clear) a černé (ebony). Coated blány jsou poměrně tenké a vyznačují se teplejším a plnějším zvukem, blány clear mají jasný, čistý, otevřený zvuk a snesou i razantnější hru, blány ebony jsou díky své větší tloušťce a použitému materiálu zvukově sice také čisté, ale o poznání temnější než clear.

Výběr blan je tedy jednak záležitostí vkusu, požadovaného tónu a v neposlední řadě i hudebního stylu. Např. jazzman si zcela jistě vybere blány typu coated, které jsou díky pískování ideální pro hru metličkami.

A jdeme ladit...

Nejprve si trochu vysvětlíme funkci blan. Vrchní, neboli hrací blána dává do zvuku bubnu atak a průraznost, zatímco blána spodní – rezonanční, ovlivňuje dozvuk a barvu tónu. Je tedy potřeba si uvědomit, že zatímco bubeník, sedící nad soupravou, slyší zejména zvuk hracích blan, publikum, které je většinou pod pódiem, slyší především zvuk blan rezonančních. Tudíž je jasné, že obě blány jsou stejně důležité a je potřeba jim věnovat stejnou pozornost. Naštěstí doby, kdy bylo v módě rezonanční blány nepoužívat vůbec, jsou dávno pryč.

Jdeme ladit. Vycházejme z faktu, že máme v ruce úplně nové blány. "Odstrojený" korpus bubnu bez blan i ráfků zkontrolujeme (zejména stav hran, na které blána dosedá – měli by být bez jakýchkoliv nerovností) a nejprve osadíme rezonanční blánu. Buben položíme hrací stranou na nějakou měkkou podložku a položíme na něj rezonanční blánu. Nasadíme šrouby a začneme utahovat, a to systémem kříže – tedy vždy dva protilehlé šrouby. A utahujeme až do chvíle, kdy se dotknou ráfků (tento systém doporučuji zejména úplným začátečníkům, pokročilejší bubeníci někdy volí kruhový způsob ladění – ten ale vyžaduje již jisté zkušenosti a občas se můžete i setkat s laděním pomocí dvou klíčů).

Poté začneme blánu velmi zvolna dotahovat, ideálně po 1/2 otáčkách. To je důležité ke správnému usazení blány. Nadzvedneme buben a lehce uhodíme do blány – měla by znít čistě a hluboko, bez rušivých zvuků. Pokud tomu tak není, můžeme ještě o půl otáčky přitáhnout (opět používáme systém kříže). Poté buben opět položíme a poklepem ladícího klíče u každého šroubu zkontrolujeme, zda je výška ladění všude stejná. Pokud ne, doladíme šrouby vždy k nejvýše nalezenému tónu. Tedy utahujeme vždy směrem nahoru, nikdy šrouby nepovolujeme! Používáte-li blány od firmy REMO, nezapomeňte po dotažení zatlačit dlaní na střed blány, aby povolilo lepení (ozve se praskání) a celý proces doladění zopakovat. U blan ostatních značek to není nutné. V ideálním případě by se nyní měla blána nechat na pár hodin usadit a přizpůsobit hraně bubnu. Pokud se chystáte do studia, doporučuji to rozhodně udělat.

Po usazení blány opět šrouby povolte až do chvíle, kdy blána přestane rezonovat a znovu dotáhněte, tentokrát po 1/4 otáčkách až do bodu, kdy blána získá čistý, ale hluboký tón. Nyní buben otočíme, položíme jej rezonanční blánou opět na měkkou podložku a stejným způsobem usadíme i blánu hrací. Po dotažení a usazení opět blánu povolíme do ztráty rezonance a po 1/4 otáčkách doladíme do hlubokého, čistého tónu.

Poté již můžeme začít ladit na námi požadovaný tón. Jen je potřeba ladit velmi opatrně, neboť „přetáhneme-li“ blánu příliš přes její maximum, blána ztratí rezonanci i hutnost, nepůjde znovu naladit a bude tzv. „plandat“. Nenajdete-li během ladění žádný čistý zvuk, může být na vině právě „přetažení blány“, nerovnoměrné utahování šroubů, nerovnosti na hraně bubnu, či zohýbaný ráfek.

Nyní nastává ta pravá bubenická alchymie. Finální výšku tónu, na který budeme buben ladit, si musí každý určit a najít sám důvěrně známou metodou pokus – omyl. Každý buben zní nejlépe v jiné poloze a v jiném ladění a je to vždy o procesu hledání.

Tom tomy a floor tomy

Nejprve naladíme obě dvě blány (vrchní i spodní) na stejný tón. Většina bubnů zní dobře právě tehdy, jsou-li obě blány naladěny na stejný tón. Poté ladíme obě blány paralelně výš. Pokud nejsme se zvukem spokojeni a nenalezneme pro nás ideální zvuk, povolíme spodní blánu opět na hluboký tón a vrchní blánu ladíme výš. Zvuk bubnu se zprůrazní, ale zároveň i trochu ztenčí. Jestliže postup otočíme a budeme vrchní blánu ladit níž, zvuk bude plnější, ale ztratí na průraznosti a zkrátí se i sustain. Další možností je naladit vrchní blánu na střed a ladit výš spodní blánu. Tím docílíme delšího sustainu. Vše je ale také závislé na průměru bubnu a samozřejmě i na výběru blan.

Velký buben

V tomto případě máme ještě větší variabilitu v ladění, než u tom či floor tomů. Navíc zde můžeme volit mezi rezonanční blánou plnou či s otvorem, což má na výsledný zvuk podstatný vliv. Díky otvoru rychleji uniká vzduch a netvoří se uvnitř bubnu takový tlak. Tím se radikálně krátí délka tónu, buben má větší atak a konkrétnost. Získáme tak zvuk charakteristický pro metal či podobné tvrdší styly.

Naopak plná blána dává bubnu plný a hutný zvuk s velkou mírou basů a dlouhým sustainem (ten je možné utlumit tlumícím kroužkem či vycpáním bubnu např. dekou či molitanem), vhodný zejména pro jazz či fusion. Netlumená, hodně napnutá blána velkého bubnu dává středový zvuk s ostrým atakem, středně napnutá blána (s případným lehkým tlumením) bude mít klasický rockový zvuk a konečně podladěná blána nám dá subbasový, pleskavý zvuk.

Malý buben

V případě malého bubnu je již ustáleným standardem, že obě blány ladíme poměrně vysoko, přičemž spodní blána může být klidně naladěna i výše než blána hrací, aby se zamezilo přeznívání bubnu. Silně napnutá hrací blána pak zajišťuje správný odskok paličky. Pokud blány na malém bubnu ale přeci jen trochu povolíte, výsledek nemusí být nutně špatný a můžete dosáhnout temnějšího zvuku. Velkou roli zde samozřejmě opět hraje průměr bubnu a také zvolený materiál (dřevo, kov). Nízký buben (do 4,5") ladíme spíš do výšek, hluboký buben (do 8") naopak snese i lehké podladění. Ovšem i zde platí, že se vyplatí experimentovat a hledat.

Pár užitečných rad na závěr

1/ Nezapomeňte, že jinak ladíme bicí na koncert a jinak do studia.Ve velkém sále se dlouhý sustain bubnů znásobí a stane se rozmazaným a nejasným. Je vhodné tedy na koncerty osazovat soupravu dvouvrstvými blánami, které mají kratší a tlumenější dozvuk.

2/ Snažte se při živém vystoupení slyšet své bicí i z pohledu (či spíše poslechu) fanoušků pod pódiem. Nalaďte si bicí tak, aby zněly dobře na obě strany (tj. ke stoličce i do sálu). Požádejte spoluhráče, ať vám na bicí zahrají a poslouchejte zvuk pod pódiem i v jiných částech koncertního prostoru.

3/ Nesnažte se naladit své bicí podle zvuku vašeho bubenického idolu z nahrávky. Zvuk bubnů bývá po nahrání často upravován a je v podstatě nemožné jej v "živých" podmínkách dosáhnout.