Precedens, foto: Ája Dvořáčková

Precedens: Zpátky v nové sestavě

Legenda 80. a 90. let se na scénu vrací již poněkolikáté. V každém případě můžeme mluvit ale o posunu dopředu – ať už se to týká reinkarnace s Bárou Basikovou nebo Petrem Kolářem za mikrofonem. Letošním lednem totiž odstartovala další etapa Precedens s novou tváří Ivou Marešovou. Slovo má kapelník a hlavní mozek kapely Martin Němec.

Precedens hraje nyní v omlazené sestavě. Můžeme mluvit o nové etapě?

To, myslím, že úplně jednoznačně! Nové obsazení, nová zpěvačka a dokonce i nějaké nové písně – i když samozřejmě základem koncertů budou ty nejlepší věci z naší historie – a to jak „zděděné“ po Báře Basikové, tak i několik po Petru Kolářovi. Jsou to mé děti – teda ty písně (smích), a tak jsem jim zprostředkoval novou rodinu…

Kdo ve skupině nyní aktuálně hraje/zpívá? Jaké jsou jejich kořeny s Precedens?

Samozřejmě, že nejdůležitější je vždy změna na postu sólisty. Takže zpěvačkou je Iva Marešová! Myslím, že budou posluchači jejím neuvěřitelným hlasem dost překvapeni. Na basovou kytaru hraje Martin „Maťo“ Ivan – famózní hráč, který je k vidění a slyšení například v triu s Michalem Pavlíčkem, nebo v kapele Kamila Střihavky. Na kytaru hraje Honza Šobr, skvělý kolega z mé druhé autorské kapely Lili Marlene, který odehrál i hodně koncertů s Precedens v posledních deseti letech. Protože je ale zároveň i členem opravdu hodně aktivních Sto zvířat, bude občas alternovat s Davidem Pavlíkem (ten hraje například s Mirkem Imrichem). Bicích se ujal fakt hodně mladý a neméně talentovaný Radek Doležal. A tak jediným opravdovým precedensovským matadorem“, krom mě samotného, zůstává klávesista a spoluaranžér Pavel Nedoma. S tím jediným dělám už desítky let i při vzniku filmové a scénické hudby a na všech deskách. Musím konstatovat, že takhle šlapající Precedens jsem ještě nikdy neměl – a že už jich bylo!

Jak došlo ke spolupráci s Ivou Marešovou?

Vlastně jsem už ambice obnovit tuhle kapelu ani neměl. Občas jsme si někde zcela výjimečně zahráli s Petrem Kolářem, jinak ale skupina, kterou jsem ale nikdy nerozpustil, poněkud hibernovala. Jednou za čas někteří spoluhráči, se kterými jsme hráli před třemi roky poslední koncerty ke třicetinám Precedens, pocítili po té zmražené kapele stesk a přemlouvali mě k jejímu vzkříšení, ale já moc důvod neviděl. Pak se ke mně přes dva z nich doneslo jméno Ivy a současný manažer domluvil mou návštěvu jejího koncertu. Byl jsem hodně překvapen, že slyším hlas, který si dovedu dobře představit v písních Precedens. Iva měla zájem, a tak jsme se domluvili. V červenci jsme hráli koncert s Petrem Kolářem a s Lili Marlene na Střeleckém ostrově, na pódium přišla Iva jako host a po třech písních odcházela jako zpěvačka Precedens. Tak pravil Martin!


Co chystáte v nejbližší budoucnosti?

Ano, ta budoucnost se blíží jak dostihový kůň a spočívá v koncertní činnosti téhle „novostaré“ (staronová je už nějak nadužívaný termín, ne?) kapely. Připravujeme se na to individuálně, ale konečně jsme i přes neskutečné vytížení jednotlivých členů začali zkoušet! První koncert bude 20. ledna v pražské Akropoli a další a další po celé zemi přibývají, což je dost potěšitelné. Moc se na hraní těšíme, protože energie tohoto týmu je fakt velká. Určitě bychom rádi natočili i pár písní ve studiu – právě se zabývám tím kdy a kde?

Neuvažujete zase o jednorázové reinkarnaci Precedens s Bárou Basikovou? Nebo Petrem Kolářem?

Myslím, že spolupráce s Bárou by neměla logiku, když její post v kapele nyní zastává nová zpěvačka… S Petrem je možné, že se na podiu setkáme – on Ivu, jako zpěvačku, dobře zná a vysoce si jí cení. On je vstřícnej, a i když je naše hudební cítění, (nebo spíš styl, kterým se zabýváme) poměrně velmi odlišné – tak se takovému setkání nebráním. Mám dost rád desky, které jsme spolu natočili, když byl zpěvákem Precedens. Písně jako Berlínská zeď, Rudá zář nad Gomorou, Jsi můj anděl a La, La, Lá – považuji za podařené. Ale hlavní směr kapely je samozřejmě ten náš nový projekt!

Fungujete již přes tři desetiletí na hudební scéně. Změnily se nějakým způsobem vaše ideály za tu dobu?

Rozhodně jsem smířlivější a snažím se místo konfrontací vést kapelu v naprostém klidu a pohodě, ale to je samozřejmě jen prostředek a vy se ptáte na ideály. Ano, stále jsem až „donquijotsky“ zacyklen v představě, že text písně může pojednávat i o poměrně závažných věcech a hudební forma nemusí být přehledná a podbízivá. Zkrátka, pořád věřím, že skladba má přinášet nějaké sdělení, že hudba je způsob komunikace – nikoliv kalkulu. Pak se divím - vlastně dávno nedivím - že v rádiích se o ně nervou. Ale my jsme nehráli vůbec kontinuálně – měli jsme víc pauz, než koncertů. Já jsem se věnoval poslední léta spíš malování, které jsem vystudoval, s Lili jsme nahráli dvě desky – Precedens byl většinou v mrazáku… Legrační je, že náš bubeník, když jsme zakládali kapelu, nebyl ještě dávno na světě a ostatní hráli maximálně tak kuličky v parku. Je to inspirující, když mojí hudbě věří mladý kluci, jaký teď v kapele mám.

Kapela zažila v minulosti časté personální změny. Které období bylo podle vás nejúspěšnější?

Jednoznačně období, kdy jsme vydali první desku Doba ledová - tedy zcela „jurské“ datum 1985. Vše jsem tehdy dělal s takou drzou intuicí a náhle jsme zjistili s Bárou i ostatními k vlastnímu údivu, že to lidí zajímá, že jsme patrně vytvořili cosi poměrně originálního. Byla to zvláštní doba – i když trochu Ledová, tak zároveň i veliké tání. Bylo to dáno samozřejmě mnoha souvislostmi – včetně společenských, a taky tím sebevědomím, které nebylo podloženo zkušeností. Dodnes mi tolik lidí říká, že tzv. vyrůstali na Precedens, že mi to připadá až neuvěřitelné. Věřím, že se nám podaří s novými Precedens oslovit i nové publikum a vrátit na koncerty tehdejší… Optimismus je, hned vedle pesimismu, mou zásadní vlastností. Jsem holt blíženec.

Vnímají Precedens nějaké nové trendy v hudbě?

Samozřejmě. Myslím, že co člen kapely to mírně odlišný hudební vkus – jde jen o to najít průsečík těch názorů, na kterém se dá a může stavět. Kluci dost poslouchají jazz - teda rozhodně ho umí hrát - občas musím na zvukovce rázně zakročit, aby se vrátili domů. Já poslouchám současné věci hodně! V poslední době třeba Florence and The Machine a neuvěřitelné Muse! Už mám koupené lístky a moc se těším na jejich pražský koncert. No jo, ale nejvíc se stejně těším na Precedens! (smích)

Precedens, foto: Ája Dvořáčková
Precedens, foto: Ája Dvořáčková
Precedens, foto: Ája Dvořáčková
Tagy: