Před 80 lety se narodil „bílý bluesman“ Charlie Musselwhite

Bluesová kolébka

Charles Douglas Musselwhite se narodil 31. ledna roku 1944 ve státě Mississippi v městečku Kosciusko (pojmenovaném po legendárním polském generálovi) v dělnické rodině s čerokézskými kořeny. Vychováván svobodnou mámou, která roku 1947 přestěhovala rodinu do Memphisu, byl od útlého dětství obklopen láskou k hudbě, jež se řinula z rádií. Blues, gospel, rock'n'roll, country, hillbilly... To vše bylo pro malého Charlieho stejně důležité jako mateřské mléko.

Je symbolické, že v domě Elvise Presleyho poslouchal desky otce rock'n'rollu Arthura Crudupa a jeho prvními mentory byli legendy venkovského blues Gus Cannon, Furry Lewis a Will Shade. Po klasické školní anabázi pracoval jako kopáč a betonář, aby se nakonec rozhodl pro život v Chicagu kvůli lepší práci. Zde za bílého dne jezdil s deratizačním vozem a v noci získával hudební vzdělávání po bluesových klubech, ve kterých potkával tehdejší legendy Howlin' Wolfa, Muddyho Waterse či Little Waltera, jež byli předními průkopníky městského blues. V jednu chvíli Charlie dokonce bydlel pod jednou střechou s Big Joe Williamsem, který si jej spolu s Muddy Watersem rychle oblíbil pro jeho srdečnou povahu.

Přichází Charley

Kromě hudebního talentu, který Musselwhite zdědil po svých rodičích, v sobě měl i pevnou vůli dřít na své oblíbené hudební nástroje, a těmi byly kytara a foukací harmonika. Foukací harmoniku ovládl natolik, že se brzy mohl hudebně vyrovnat o dva roky staršímu kolegovi Paulu Butterfieldovi, jenž byl v polovině šedesátých let vycházející hvězdou amplifikovaného progresivního stylu. Životním zlomovým okamžikem byl pro Charlieho Musselwhitea sled událostí roku 1965, když se seznámil s producentem Samem Chartersem, který se jej rozhodl obsadit do blockbustrové trilogie „Chicago, The Blues, Today“. Tento počin následujícího roku vyústil v samostatný úspěch, když Charlie se svým South Side Bandem natočil debutové LP pro Vanguard Records s názvem Stand Back! Here Comes Charley Musselwhite s Southside Band.

San Francisco

Roku 1967 se Charlie Musselwhite přestěhoval do San Francisca. V té době zde působila výrazná undergroundová rozhlasová stanice KMPX, která přes den vysílala běžné programy v portugalštině, čínštině a italštině. Po půlnocí se však KMPX radikálně proměnila v semeniště undergroundu a pouštěla singly s novými objevy, jako byla například Janis Joplin. První krůčky psychedelické vlny vstupovaly do obýváků a ložnic amerických domácností pod taktovkou folkového písničkáře a diskžokeje Larryho Millera.

Brzy se do této stanice dostal i ostřílený rozhlasový hudební dobrodruh Tom Donahue, díky němuž začala pronikat k ušním bubínkům milovníků progresívního blues i Musselwhiteova nahrávka. Jak laická, tak odborná veřejnost byla debutovým albem příjemně zaskočena a zvláště cover verze jazzové skladby Christo Redemptor z pera Donalda Byrda svými nespornými kvalitami aspirovala na objev roku. V Kalifornii zažíval Musselwhite takový úspěch, že jej sem profesně následovali Mike Bloomfield s Paulem Butterfieldem a také celoživotní kamarád John Lee Hooker.

Nekonečný bluesový mejdan

V příštích letech nekonečného bluesového dýchánku natočil Musselwhite coby nekorunovaný bluesový král západního pobřeží dvacet alb a hostoval na albech nejlepších bluesmanů. Čtrnáckrát se také stal vítězem Blues Music Awards. Dobrodružný bluesový život si však vybral svou daň a Musselwhite se potýkal s alkoholismem. Zázraky se však dějí tehdy, kdy máte pocit, že je již všechno ztraceno. Dne 14. října roku 1987 spadlo v Midlandu v Texasu do studny roční děvčátko Jessica McClure. Během šestapadesáti hodin záchranářských prací se Charlie Musselwhite modlil za život dítěte a rozhodl se po dobu boje o její život nepít. Později to komentoval: „Tři dny trvalo, než se holčičku podařilo zachránit, a tehdy jsem se rozhodl nechlastat, jelikož moje problémy byly v porovnání s oním dramatem malicherné. Od té doby už jsem se flašky nedotkl.“

Modlitba foukací harmoniky

Roku 2005 potkala Charlieho Musselwhitea hluboká lidská tragédie. Jeho třiadevadesátiletá maminka Ruth, která jej vedla k muzice od útlého dětství, byla ve svém domě v Memphisu zavražděna během loupežného přepadení. Charlie toho roku přišel postupně o oba dva rodiče a byl psychicky na dně. Na duchu jej posilovala jeho milující žena, která jej doprovází na koncertech a pomáhá mu organizátorsky.

Charlie Musselwhite je i během podzimu svého života stále činorodý. Není malých hereckých rolí, říká se. Což je v případě Musselwhitea hlubokou pravdou, když exceloval v hororovém snímku Jamese Isaaca Hon na kance. Minulý rok si coby příležitostný herec zahrál v nejnovějším snímku Martina Scorseseho Zabijáci rozkvetlého měsíce a rozhodně se nechystá do důchodu.

Roku 2010 byl Charlie Musselwhite uveden do Bluesové síně slávy. O čtyři roky později získal Grammy za album Get Up!, které natočil společně s Benem Harperem. Mistře Musselwhite, všechno nejlepší k osmdesátinám!