Před padesáti lety tragicky zemřel Víctor Jara, ikona chilského protestsongu

Boj o vzdělání

Víctor Lidio Jara Martínez se narodil 28. září 1932 v provincii Nuble na jihu Chile. Už jako malý chlapec z příkazu přísného otce Manuela musel tvrdě pracovat, což mělo velký vliv na jeho budoucí uměleckou a aktivistickou dráhu. Víctorův otec ze zoufalství nekončící chudoby propadl alkoholismu a brzy rodinu opustil. Možná to paradoxně zachránilo Víctorovi duši, jelikož ještě více přilnul k milující matce Armandě, která dbala na to, aby všechny její ratolesti získaly dobré vzdělání, čemuž obětovala mnohé. Sama se naučila číst a psát a hrát písničky na kytaru a být tak dobrým příkladem pevné vůle dětem. Předčasně zemřela, když bylo Víctorovi pouhých patnáct let.

“Pamatuji si na tebe, Armando,
na mokrou ulici,
po níž běžíš za Manuelem
do fabriky.

Široký úsměv,
déšť ve vlasech.
Na tom nezáleží,
chtěla jsi jej vidět.
Během pěti minut
je žvot věčností.

Zaznívá siréna.
opět do práce.
A ty jdeš zpátky domů,
a celá  záříš štěstím.“

Hledání duše

Po dokončení střední školy vstoupil ze smrti matky psychicky zničený Jara do semináře, který však po několika letech opustil. Po absolvování základní vojenské služby armádě se začal systematicky věnovat divadlu a hudbě. Studoval režii a herectví na divadelní fakultě Chilské Univerzity, kde se seznámí se svou budoucí manželkou, o pět let starší britskou učitelkou tance Joan. Roku 1957 se připojil k hudební folklorní skupině Cuncumen. Pro své nadání a výrazové mistrovství se stal sólistou kapely. Spřátelil se také se slavnou chilskou skladatelkou a zpěvačkou Violetou Parra, která jej povzbuzovala v umělecké dráze.

První kroky k proslulosti

Jara byl doslova na roztrhání. Evropské turné roku 1961, režírování her slavného chilského dramatika Sievekinga a skládání vlastních písní, to vše jej čím dál více vrhalo do středu dění chilské intelektuální elity skladatelů, básníků a průkopníků nové vlny. V pouhých třiadvaceti letech získal prestižní cenu Zlatý vavřín a cenu kritiků za zpracování her Sievekinga a dramatičky Ann Jellicoe.

Otec chilského protestsongu

Devátého března roku 1969 policejní jednotky v městě Puerto Montt brutálně potlačily nezákonný zábor půdy. Během zpackané policejní akce zemřelo jedenáct obyvatel včetně jednoho kojence. Reakce Jary, otřeseného touto událostí, na sebe nenechává dlouho čekat. Píseň Preguntas por Puerto Montt se stala jedním z pilířů nového směru chilského písničkářství.

„Dobře, zeptám se.
Pro tebe, pro tebe, pro toho jednoho.
Pro vás, kteří jste zůstali sami
a pro toho, kdo zemřel, aniž by to věděl.

Zemřel, aniž by věděl proč.
Provrtali mu hruď,
bojoval za své právo
na život v zemi.

Musíte být tak nešťastní.
Ten, který  nařídil střílet,
věděl, jak se vyhnout
těm ohavným jatkám
v Puerto Montt!“

Tehdejší ministr vnitra demokratické vlády premiéra Eduarda Montalvy ostatně brzy nato rezignoval.

Hudebním skladatelem chilské televize

Po inauguraci demokraticky zvoleného levicového prezidenta Salvadora Allendeho v roce 1970 se proslulý písničkář a divadelní umělec Víctor Jara stal chilským kulturním vyslancem a hudebním skladatelem státní televize. Silná životní zkušenost s bídou jej ovšem vedla k neutuchající podpoře populistických a kontroverzních kroků nového prezidenta, jenž uvrhne zemi do ekonomického chaosu.

Tankáni a lampasáci z genštábu

Nespokojenost armády s prezidentem, který se stal ekonomicky a politicky neřízenou střelou, roste. Již 29. června roku 1973 se podplukovník tankistů Roberto Souper pokusil o státní převrat, který se sice nezdařil, ale poskytl šéfovi generálního štábu Augustu Pinochetovi poučení z chyb k přípravě příštího puče.

O šest týdnů později, v úterý 11. září 1973, se armáda chopila moci a Pinochet spustil v Chile bezprecedentní masakr všech, které paranoidně považoval za nepřítele státu. Oběťmi armádního a policejního teroru byly tisíce lidí. Vojáci a pracovníci tajné služby neváhali použít proti veřejně známým i údajným podporovatelům svrženého prezidenta Allendeho únosy, mučení a mimosoudní popravy.

Křížová cesta Víctora Jary

V den vojenského převratu slyšel Víctor Jara zoufalé provolání prezidenta Allendeho k národu během zákeřného bombardování prezidentského paláce La Moneda v hlavním městě. Chopil se kytary a vydal se za svými kamarády, profesory a studenty na Státní technickou univerzitu. Ve středu byl Jara s dalšími šesti sty lidmi zadržen armádou a převezen na národní fotbalový stadion, který armáda během několika hodin přeměnila v koncentrační tábor.

Podle očitých a přeživších svědků byl Jara, coby hlavní kulturní tvář Allendeho populistické vlády, brutálně zbit jen pár minut po příjezdu na stadion. Poslední chvíle jeho života jsou kalvárií, jejíž otřesné detaily vynechám z úcty k oběti. O čtyři dny později bylo jeho zmučené a prostřílené tělo nalezeno kousek od hřbitova. Jeho milovaná manželka Joan Turnerová jej tajně pohřbila do neoznačeného hrobu. Díky tomu se ostatky nejproslulejšího protestního písničkáře Jižní Ameriky podařilo zachránit.

Opožděná spravedlnost

Před pouhými dvěma týdny se zastřelil osobní pistolí šestaosmdesátiletý bývalý generál Chacón Soto, aby se vyhnul vězení v délce pětadvaceti let. Rozsudek si vyslechl od chilského soudu za zločiny spáchané během Pinochetova převratu včetně umučení Víctora Jary. Spravedlnost v jeho případě čekala neuvěřitelných padesát let.

Další spolupachatelé vraždy Víctora Jary byli odsouzeni k patnácti letům za vraždu a k dalším deseti letům navíc za únos. S ohledem na vysoký věk šesti bývalých lampasáků a sadistů se v podstatě jedná o doživotí. V případě otřesné smrti kultovního písničkáře spravedlnost zafungovala, byť boží mlýny mlely desítky let, než se tak stalo.