Před sto lety se narodil Doc Watson

Cvičit jako ďábel

Arthel Lane Watson se narodil v rodině farmáře 3. března roku 1923 v Deep Gap v okrese Watauga v Severní Karolíně. Ve dvou letech jej postihla infekce, která jej připravila o zrak. I když byl slepý, otec jej nijak nešetřil, což mělo později vliv na jeho obrovskou pracovitost. Rodiče výborně zpívali v místním kostele a odmala vedli synka k hudbě. V pěti letech mu pořídili harmoniku a v jedenácti mu tatínek vyrobil banjo, na jehož stavbu měl dle legendy použít i kůži rodinné kočky, která chvíli předtím pošla.

V sedmé třídě Arthel ukončil školní docházku a začal tvrdě pracovat na rodinné pile. Po práci pilně cvičil na banjo. Jednoho dne si začal hrát pro radost na vypůjčenou kytaru a když se za jediný den dokázal naučit písničku When the Roses Bloom in Dixieland z repertoáru slavné rodiny Carterových, koupil mu nadšený otec kytaru značky Stella.

Velký fanoušek Carterových se učil hráčské technice kromě vlastní intuice rovněž na nahrávkách Jimmieho Rodgerse. Cvičil dle svých slov jako ďábel a do toho tvrdě manuálně dřel, což je v country a bluegrassu neocenitelná zkušenost, která dává těmto stylům obrovský kus autentičnosti.

Není divu, že Watson začal vyhrávat nejrůznější soutěže. Rovněž koncertoval pod širým nebem a kolemjdoucí mu házeli drobáky do klobouku. Během jednoho rozhlasového výstupu získal záhy svou celoživotní přezdívku Doc, zřejmě v narážce na doktora Watsona, pravou ruku Sherloka Holmese.

Nejprve elektrika, posléze akustika

Roku 1947 se Doc Watson oženil s Rosou Lee Carltonovou, dcerou slavného houslisty Gaithera Carltona. Syn Merle (narozen roku 1949) po svých rodičích zdědil lásku k hudbě a později se stal tátovým spoluhráčem. Avšak, nepředbíhejme. Roku 1953 se Doc přidal s elektrickou kytarou ke country a westernové skupině Jacka Williamse v Tennessee. Na počátku 60. let pak vzrůstala obliba americké lidové hudby a na radu muzikologa Ralpha Rinzlera se Doc Watson začne věnovat pouze akustické kytaře a banju.

V necelých osmadvaceti letech se majitel výrazného barytonu a fenomenálního hráčského mistrovství stál profesionálním sólovým umělcem a roku 1963 svým vystoupením na legendárním folkovém festivalu v New Portu na Rhode 
Islandu vyvolal nadšené ohlasy jak odborné, tak laické veřejnosti.

Otec se synem

O rok později nahrál Doc Watson své první sólové album a začal vystupovat společně se svým patnáctiletým synem. Doc a Merle se stali hvězdami nejen bluegrassové hudby. V první polovině 70. let se k nim připojil baskytarista Thomas Michael Coleman. Během dvanácti let vystupovali po celém světě a natočili postupně patnáct alb. V letech 1974 a 1978 získali dvě ceny Grammy.

Nečekaná tragédie

Ve středu 23. října 1985 po půlnoci se Merle Watson při zkracování bukového obložení na pile ošklivě zranil v nadloktí. Vydal se traktorem na farmu, aby se ošetřil. Po ošetření a stále otřesený ze zranění se vracel z farmy na pilu, avšak v prudkém svahu bohužel brzdy traktoru selhaly, stroj se následně neštastně převrátil z náspu a dle slov vyšetřovatelů Merleho doslova přišpendlil k zemi. Jeden z nejlepších světových slide kytaristů zemřel ve věku šestatřiceti let. Roku 1988 byl na jeho počest vytvořen a po něm pojmenován prestižní festival lidové hudby Merle fest, který se koná každoročně ve Wilkesboro v Severní Karolíně. 

National Medal of Arts

Doc Watson v průběhu dalších dvaceti let od této rodinné tragédie získal dalších šest cen Grammy, spolupracoval se špičkovými muzikanty a roku 1997 mu tehdejší americký prezident Bill Clinton udělil Národní medaili umění Kongresu Spojených států za umělecký přínos.

O tři roky později byl Doc Watson uveden do Mezinárodní bluegrassové síně slávy. Zemřel roku 2012 ve věku devětaosmdesáti let po operaci břicha. Odešla tak ikona bluegrassové a lidové americké hudby, jejíž písně a interpretace ovlivnily generace hráčů po celém světě. Deep River Blues v nezapomenutelném podání Doca Watsona se hraje stále nejen na bluegrassových rozhlasových stanicích.