Před sto lety se narodil fenomenální levoruký kytarista Albert King
„Nebyl mým pokrevním bratrem, ale byl mým bratrem v blues.“ Tak se o Albertu Kingovi vyjádřil B.B. King, známější nositel onoho hrdého jména či pseudonymu, jenž je v blues nefalšovaným znakem virtuozity a jedinečnosti. Dnes je to právě sto let, co na svět přišel jeden z fenomenálních průkopníků elektrické bluesové kytary.
Když se s někým osud nepáře
Albert Nelson se narodil 25. dubna 1923 na bavlníkové plantáži v Mississippi. Jeho otec W. Nelson odešel od rodiny, když bylo Albertovi pouhých pět let. Od svých osmi vyrůstal Albert se sourozenci a matkou v Arkansasu. Od dětství tvrdě dřel a zažil na vlastní kůži hnusnou dobu rasové segregace a předsudků. Sám to později charakterizoval slovy: „Neumím číst, neumím psát a můj život je jeden velký boj.“ A boj to opravdu byl, jelikož Albert své mládí prožil jako námezdní dříč na stavbách a po večerech místo odpočinku neustále cvičil na kytaru. Mimochodem, svůj první strunný nástroj, příznačný cigarbox, si vyrobil z krabičky na doutníky, smetáku a drátu.
B.B. je můj brácha!
Ve svých třiceti letech si Albert začal říkat King a veřejně po barech a klubech prohlašoval, že v té době již velmi známý B.B. je jeho mladší bráška, což okolí raději ponechávalo bez reakcí s ohledem na Albertovu úctyhodnou dvoumetrovou postavu. Nikoliv náhodou se mu přezdívalo „Sametovej buldozer“. Dokonce svou kytaru pojmenoval „Lucy“, což bylo velmi nápadně podobné s „Lucille“ B.B. Kinga. Znepokojení známnějšího bluesmana na sebe nedalo dlouho čekat, avšak Albertova veselá a srdečná povaha překonala možný konflikt a obě budoucí bluesové legendy se rozhodly vzájemně se respektovat.
První angažmá
Ve třiceti letech Albert King pomalu opustil život dělníka a začal profesionálně hrát s partičkou Groove Boys v Arkansasu. Nedlouho později se přestěhoval do ocelářského městsečka Gary v Indianě a vyzkoušel si pozici bubeníka v kapele uznávaného bluesového mistra Jimmyho Reeda. Ještě v třiapadesátém roce natočil pro Parrot Records debutový singl Bad Luck Blues, který však u posluchačů propadl, načež se King na dva roky vrátil do Kansasské Osceoly ke Groove Boys. Nicméně životem tvrdě zkoušený muzikant to autorsky nevzdával a dál na sobě neúnavně pracoval.
První úspěch
První singlový propadák na Alberta zapůsobil jako výstřel ze startovací pistole. Roku 1956 jeho neúnavné snažení přineslo první ovoce. Přestěhoval se do Brooklynu v Illinois, založil vlastní band a v klubu St. Louis začal získávat první významnější přízeň popularity na pódiu, které sdílel například s Chuckem Barry, či Ike Turnerem, s nímž se spřátelil.
O pět let později, kdy několik natočených singlů bohužel u veřejnosti propadlo, se Kingovi naskytla spolupráce s vydavatelstvím King Records Sydneyho „Syda“ Nathana, který světu pomohl objevit Jamese Browna. Špičkový hudební manažer, workoholik, astmatik a cholerický vizionář cítil v osobnosti Alberta Kinga velký potenciál. Důvěra v outsidera se vyplatila a singl Don't Throw Your Love On Me So Strong s Ike Turnerem se stal prvním Kingovým hitem.
Memphis novým domovem
Albert King se rozhodl pro odvážný krok. Přestěhoval se do Memphisu v Tennessee a plácl si se společností Stax. Roku 1967 vyšlo album Born Under A Bad Sign. Deska byla pojmenována po první písni z pera skladatele Bookera T. Jonese a zpěváka Williama Bella. Albertova interpretace této skladby brzy okouzlila například Jimiho Hendrixe nebo skupinu Cream a další bluesové legendy.
V tom samém roce přišla nabídka, která se neodmítá. Promotér Bill Graham nabídl Albertu Kingovi na tu dobu velmi slušnou částku šestnáctiset dolarů za tři koncerty v San Franciscu. Roku 1970 King vystoupil společně s kapelou Doors v Kanadě. O pět let později ovšem přišel nepříjemný šok z bankrotu společnosti Stax. Nicméně Albert King snad už posté zatnul zuby a opět tvrdě zabojoval. Roku 1983 byl uveden do bluesové síně slávy a získal nominaci na Grammy koncertní nahrávkou San Francisco '83. O rok později je opět nominován na Grammy za album I'm in a Phone Booth, Baby.
Během osmdesátých let Albert King s podlomeným zdravím, avšak s pověstnou vůlí bojovníka koncertoval po bluesových festivalech. Poslední album vydal ještě roku 1991. O rok později zemřel na infarkt ve svém domě v Memphisu – bylo to pouhé dva dny po jeho koncertu v Los Angeles. Zanechal po sobě svou milovanou ženu Glendle, tři děti, osm vnoučat a deset pravnoučat. Je pohřben v Edmodsonu v Arkansasu – v místě, kde prožil své dětství. V roce 2013 byl Albert King posmrtně uveden do Rock'n'rollové síně slávy.
„Pokud nedokážeš z nitra vydobýt blues, máš ve své duši díru.“
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
