Před sto lety se narodil klavírista Otis Spann, bluesový parťák Muddyho Waterse

Bluesové dědictví

Otisovým otcem by měl být dle různých svědectví pianista Friday Ford, který v jeho sedmi letech učil Otise hře na klavír. Sám Spann k tomu v jednom rozhovoru řekl: „Myslím si, že Ford byl génius a dokud byl živ, naučil mě vše, co znám.“ Maminka Josephine byla kytaristkou, jež spolupracovala s takovými legendami, jako byla císařovna blues Bessie Smith nebo nejznámější bluesová kytaristka Memphis Minnie. Josephine se později provdala za kazatele a muzikanta Franka Houstona Spanna, který Otise přijal za svého a dal mu své příjmení. Hudebně nadaný Otis začal hrát v bandech již od svých čtrnácti let.

Tvrdá škola Chicago

Poté, co mu brzy zemřela maminka, odešel Otis se svým nevlastním otcem Frankem z Mississippi do Chicaga. Začátky v Chicagu byly velmi drsné, mladičký Otis živořil jako bezdomovec, spal v zaparkovaných autovracích na West Side, než si jej všiml kytarista Jimmy Rogers, který jej přivedl mezi bluesové hudebníky.

Je nemálo vynikajících průkopníků blues, kteří zůstali neprávem zapomenuti ve stínu svých slavnějších kolegů. Jedním z nich byl i Morris Pejoe, rodák z Lousiany a osobitý kytarista, který do Chicaga přinesl vlivy stylu zydeco, tolik typického pro Lousianu – kořeny se zkrátka nezapřou. Pejoe se brzy skamarádil s Otisem, kterému předal nesmírně cenné znalosti „křupajícího“ zydeco rytmu. To se psal konec čtyřicátých let. Spann v té době pracoval na stavbách jako štukatér a po nocích hrával s Pejoem na piano v barech.

Kalná voda

Za jakých okolností se Otis Spann seznámil s legendárním hudebníkem Muddy Watersem, je dodnes záhadou a předmětem nejrůznějších spekulací, včetně té, že v Muddyho kapele nahradil pianistu Big Macea Merriweathera, který utrpěl mozkovou příhodu. Nicméně rok 1953 můžeme oficiálně považovat za počátek dlouhé spolupráce vynikajícího pianisty s fenomenálním průkopníkem městského blues.

Ďábel černých a bílých kláves

Vynikající dovednost rychlých basových figur a neotřelých improvizací pravé ruky brzy proslavily Otise natolik, že spolupracoval s vynikající nahrávací společností Chess. Jeho fenomenální hra je tak slyšet na nahrávkách mistrů Sonny Boy Willamsona, Howlin' Wolfa, Little Waltera a dalších průkopníků chicagského pojetí blues. Vlastní kariéra začala pro Otise Spanna roku 1954, když pro label Checker natočil s věhlasným B. B. Kingem – údajně po celonočním flámu – divokou instrumentálku Five Spot a exhaltovanou vypalovačku It must Have Been The Devil.

Sláva se rychle šířila, a tudíž se Otis v průběhu dalších patnácti let potkával na pódiích i v nahrávacích studiích kromě Muddyho Waterse (se kterým jej pojilo velké přátelství) také s Ericem Claptonem, Big Walterem Hortonem, Peterem Greenem nebo Buddy Guyem. V polovině šedesátých let se coby rozvedený muž zamiloval do barmanky a zpěvačky Lucille Jenkins a pojal ji roku 1969 za manželku. Natočili spolu výborné album The Bottom of the Blues, které je dodnes považováno za jedno z Otisových nejlepších alb.

Otis Spann byl nesmírně činorodým muzikantem až do své předčasné smrti v roce 1970. Zemřel na rakovinu. Je paradoxní, že jeden z nejlepších bluesových klavíristů spočinul v neoznačeném hrobě, jelikož Otis Spann neplatil odborové příspěvky. Důstojného náhrobku se dočkal až po třiceti letech na základě horečné aktivity milovníka blues Steva Saltera. Druhá manželka Lucille jej přežila o pětadvacet let a po celou dobu se snažila, aby se na jejího muže nikdy nezapomnělo.