Před sto lety se narodil „Mr. Guitar“ Chet Atkins

Dětství nesnadných výzev

Chester Burton Atkins se narodil 20. června roku 1924 do chudé početné rodiny v odlehlé oblasti poblíž městečka Lutrell v Tennessee. Jeho biologický otec James byl učitelem hudby a ladičem pian, což mělo na malého Chestera zřejmě osudový vliv. Od rána do večera zněla skromnou domácností hudba. Linula se z rádia i z rukou sousedů a členů rodiny. Času na hudbu měl Chester dost, protože coby astmatik nemusel kvůli zdravotním problémům denně chodit do školy. Čas strávený doma vyplnil neúnavným cvičením na banjo a později také na housle.

Pistole za kytaru

Podle legendy Chet Atkins v devíti letech štípnul nevlastnímu otci pistoli a vyměnil ji za kytaru – nástroj, který mu zcela změnil život. V té době již hrál na housle, banjo a ukulele natolik dovedně, že si mohl vydělávat po místních hospodách, což v době hospodářské krize bylo doslova darem z nebes.

V jedenácti letech kvůli zhoršujícímu se astmatu odešel od matky a otčíma za svým biologickým otcem do Columbusu v Georgii v naději, že sušší podnebí zmírní jeho astma. V sedmnácti letech vymyslel vlastní metodu hry palcem, aby se přiblížil zvuku a stylu svému idolu, kterým nebyl nikdo jiný než slavný Merle Travis, se kterým později spolupracoval.

Válečné roky

To se psal rok 1941, Amerika vstoupila do války s Japonskem a mladí lidé odcházeli do vojenské služky či obranného průmyslu. Díky této situaci se country hudba rozšířila z Jihu do všech koutů USA a vzniklo tak velké množství příležitostí koncertů, čehož Chet Atkins plně využil. Odešel ze střední školy a začal se živit coby houslista v programu na vlnách stanice KWTO v Knoxville v Tennessee. Jednou, během polední přestávky, Atkins cvičil na kytaru, načež ředitel rádia Lowell Blanchard byl natolik unešený z jeho originálního stylu, že jej zařadil do programu Polední hudební kolečko. Posléze se stal Atkins stálým zaměstnancem s platem třicet dolarů týdně.

Introvertní a plachá nátura Chetu Atkinsovi bohužel nejednou nechtěně způsobila konfliktní situaci s vedením rozhlasové stanice. Během válečných let angažmá vystřídal, než se jej ujala legendární soubor Carter Family a udělal z něj člena kapely. Díky vystupování v proslulé Grand Ole Opry se Chet Atkins dosával čím dál více do povědomí laické i odborné veřejnosti.

Poválečný vinylový boom a ráj zvaný RCA

Druhá světová válka skončila a Američané se s nadšením vrhli do života ekonomického a kulturního růstu. Jedním ze symbolů těchto časů byl rekordní zájem o vinylové desky, které do amerických domácností denně přinášely neutuchající radost z nových písní a stylů, které po válce zažívaly obrovský rozmach.

První velký hit Cheta Atkinse nazvaný Galloping On The Guitar byl z roku 1949. Díky tomuto úspěchu se mohl přestěhovat do „Mekky“ country music Nashwillu, kde se stal oblíbeným zaměstnancem, hráčem a dramaturgem vydavatelství RCA. Ve spolupráci s pianistou Floydem Cramerem, baskytaristou Bobem Moorem a dalšími osobnostmi tvořil hit za hitem.

Heartbreak Hotel ve Studiu B

V roce 1955 si profesionální muzikant Tommy Durden přečetl v černé kronice místních novin noticku o sebevraždě muže, který v dopisu na rozloučenou napsal mrazivou větu: „Procházím se osamělou ulicí.“ Ukázal článek kamarádce, hudební textařce a učitelce angličtiny Mae Borenové Axton, která prohlásila, že tento námět se dokonale hodí pro první velký hit Elvise Presleyho, a vymyslela název písně Hartbreak Hotel, který se nacházel na konci oné osamělé ulice v dopisu sebevraha.

A tak ve studiu RCA 10. ledna roku 1956 v Atkinsově Studiu B vznikla první slavná píseň Elvise Presleyho za vydatné pomoci srdceryvné kytary Cheta Atkinse. Atkins měl na Presleyho, slušně řečeno, specifický názor. Přece jen, sebestředný a urputně ambiciózní Elvis byl pravým opakem Atkinsovy skromnosti a pokory. Později Chet Atkins o Presleym řekl: „Elvis docela změnil country hudbu, téměř ji vyřadil z provozu.“

Povýšení

Po úspěchu hitu Hartbreak Hotel byl Chet Atkins povýšen ve vydavatelství RCA do prestižní pozice manažera nahrávání. Odešel z proslulého souboru Carter Familly, přestal koncertovat v Grand Olle Opry a začal se s velkou intenzitou věnovat nahrávání budoucích hvězdných umělců v RCA. Za Atkinsovu pomoc v nesnadných začátcích mu mohlo být vděčno mnoho slovutných jmen, například Dolly Parton, Waylon Jennings nebo Jim Reeves.

Když na sklonku padesátých let začalo country v důsledku obrovského úspěchu rock'n'rollu ekonomicky stagnovat, byl to právě Chet Atkins, který dokázal upadající žánr přizpůsobit novým požadavkúm mladších posluchačů a zachránil country pro budoucí generace. Vznikl takzvaný Nashville Sound. V roce 1967 se Atkins stal viceprezidentem RCA. V roce 1970 však svou práci pro toto vydavatelství začal pozvolna utlumovat, vyčerpán neúnavnou dřinou a láskou k nahrávání a produkování.

C. G. P.

Ačkoli Atkinsovi četné univerzity nabízely čestné tituly, nikdy žádný z nich nepřijal a ve své skromnosti protkané jemným ironickým humorem sám sobě udělil titul „C. G. P.“, což by se dalo přeložit jako „certifikovaný trsátkový kytarista“. Roku 1973 se stal členem Country síně slávy.

Od sedmdesátých let – přestože bojoval s rakovinou tlustého střeva – koncertoval Chet Atkins po celém světě, ve dnech odpočinku hrával se zalíbením golf a věnoval se své ženě Leoně, dceři Merle a vnoučatům. V červnu roku 1997 podstoupil náročnou operaci, při níž mu byl odstraněn nádor z mozku. O čtyři roky boj s rakovinou bohužel prohrál – zemřel deset dní po svých sedmasedmdesátých narozeninách, obklopen milující rodinou a přáteli.