Před sto lety se narodila Sarah Vaughan
„Víte, existují noty mezi notami.“ Fenomenální americká jazzová diva s darem kontraaltu a nesmírně vytříbeného uměleckého výrazu dokázala laickou i odbornou veřejnost okouzlit nepodbízivým způsobem. Vybírala si skladby s přesahem a interpretace písní nejrůznějších autorů od George Gershwina až po Paula McCartneyho a Boba Dylana vždy podávala s noblesou a zároveň nespoutanou dravostí okořeněnou o vlastní svébytnou invenci. Silná žena, jenž prožila čtyři nešťastné vztahy a zažila ponižující násilí i drsnou rasovou segregaci, se nikdy nevzdala lidství a adoptovala holčičku, kterou vychovala přes mnohé životní nesnáze. Před sto lety se narodila zpěvačka a pianistka Sarah Vaughan, dvojnásobná držitelka Grammy.
Milované dítě hluboce věřících rodičů
Sarah Lois Vaughan se narodila 27. března roku 1924 v Newarku ve státě New Jersey v rodině truhláře a pradleny Jakea a Ady Vaughanových. Oba rodiče byli hudebně nadaní a hluboce věřící baptisté, kteří sedmiletou dcerku přivedli do chrámového sboru kostela New Mount Zion, v němž se naučila základům zpěvu a hře na klavír. V osmnácti letech se Sarah přihlásila do talentové soutěže v divadle Apollo v Harlemu. Svou vynikající interpretací písně Body and Soul zvítězila a okouzlila slavného zpěváka Billyho Eckstina, jenž mladičkou Sarah doporučil uznávanému jazzovému skladateli a kapelníkovi Earlu Hinesovi, který ji přijal do svého orchestru.
Jazzové dobrodružství začíná
Po dvou letech strávených v Hinesově orchestru přišla nabídka, která se neodmítá. Sarah Vaughan přešla do progresivní kapely již zmíněného Billyho Eckstinea, který začíná spolupracovat s geniálními pionýry čerstvě stvořeného bebopu. Saxofonista Charlie Parker a trumpetista Dizzi Gillespie vnáší do svého projevu svébytné prvky rozložených akordů, které Sarah Vaughan silně ovlivnily. A to natolik, že se v podstatě stala průkopnicí bebopového zpěvu.
Zrození „Sassy“
Sarah Vaughan byla nejen fenomenální pěvkyní, ale rovněž milou bezprostřední osobností na podiu. Ona milá bezprostřednost dala vzniknout přezdívce „Sassy“. Na konci čtyřicátých let Sassy opustila velké orchestry a dala se na sólovou kariéru, v níž neokázale koketovala s popem. O deset let později natočila Sarah Vaughn pro společnost Mercury Records perly jako Misty nebo Broken Hearted Melody, jíž se prodal neuvěřitelný milion kopií.
Rock'n'rollový mlýnek mele jazz na prášek
V padesátých letech Spojené státy zažívaly obrovský boom rock'n'rollu a v šedesátých letech rocku a blues, který neúprosně drtil jazzové kariéry. Ekonomickou obětí se stala i Sassy. Vinylové desky s jazzem netáhly a prodej značně vázl. Existenci ji zachraňovala živá vystoupení v Evropě, v Chicagu a New Yorku, která byla velmi populární pro zpěvaččin osobitý humor s noblesním nadhledem.
Velký návrat
Všechno zlé je pro něco dobré – a v případě Sassy to byla krutá pravda, jež se vyjevila na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Celoživotní zlozvyk, kouření desítek cigaret denně, posunul její hlas do temných hloubek, které jejímu projevu přidaly tajemný rockový a soulový nádech. Ten dokázala Sassy dokonale využít ve svůj prospěch, když na samotném konci roku 1971 natočila soulové salbum Time In My Life.
Výrazná studiová nahrávka byla natočena za pouhých deset dnů. Aranžérem se stal fenomenální saxofonista a dirigent Ernie Wilkins, jenž úzce spolupracoval s Count Basiem a také s Dizzy Gillespiem. V době natáčení mu bylo necelých padesát, byl na vrcholu svých tvůrčích sil a jeho invence spolu s virtuozitou Sarah Vaughan dokázaly stvořit nádhernou desku, která zpěvačku posunula do další roviny, a to do progresivního pojetí jazzových aranží slavných písní různých žánrů. Například Lennonova píseň Imagine je v tomto podání neuvěřitelně přitažlivá.
Není divu, že úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a v sedmdesátých letech Sarah Vaughan šestkrát vyhrála anketu hudebních kritiků mezinárodní společnosti Downbeat v kategorii „Nejlepší zpěvačka na světě“.
Grammy
Po úspěchu se studiovým albem Sarah Vaughan Sings The Beatles z roku 1981 byl následující rok ve znamení živé nahrávky skladeb George Gershwina. Za doprovodu Losangelské filharmonie vykouzlila Sarah Vaughan tak výborné LP, že právem dostala roku 1983 cenu Grammy za nejlepší ženský pěvecký výkon v oblasti Jazzu. O čtyři roky později byla ještě nominována na Grammy za desku věnující se brazilské hudbě.
Cigarety jako smrtící past
Sarah Vaughan neměla snadný osobní život. Její životní partneři se k ní nechovali vždy hezky a nezřídka ji připravili o peníze a klid. Deprese a stres zaháněla příležitostným koketováním s kokainem a hlavně kouřením velkého množství cigaret, jež se bohužel nezvratně podepsalo na jejím zdraví. Ještě 3. září roku 1989 Sassy zpívala pro dvanáct tisíc diváků v Los Angeles. V úterý 3. dubna následujícího roku pak byla propuštěna z nemocnice coby pacient s nezvratnou diagnozou, aby mohla odejít z tohoto světa v rodinném prostředí – ještě téhož večera zemřela na rakovinu plic po boku své adoptivní dcery Paris Deborah a milované maminky Aidy. Bylo jí šestašedesát let. Krátce před smrtí obdržela Vaughan cenu Grammy za celoživotní dílo, což muselo být pro dceru chudých přistěhovalců z Virginie určitou satisfakcí.
V roce 1978 Sarah Vaughan vystoupila v Československu, v Praze. Zachoval se zvukový záznam.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
