Předěláno #11: Louis Jordan – Caldonia
Tato rubrika nemá za cíl pouze představovat hity, evergreeny či šlágry. To by nestačilo. Její princip je v představování písní, jež se vžily nejen v původním, autorském podání, ale také v mnoha dalších verzích. Mnohé z nich bývají označovány za „lepší než originál“, a v nejednom případě se stává, že onu primární podobu málokdo zná, v některých případech se dokonce vedou spory, která to vlastně je. Při výběru písniček, o nichž si budeme povídat a hlavně, jejichž coververze budeme představovat, nás nebude zajímat jejich provenience ani chronologie vzniku, a už vůbec ne hudební žánr, ze kterého vzešly. Folk, jazz, blues, rock, pop nebo muzikál, zajímavé skladby najdeme kdekoli.
Písnička Caldonia je jedna z těch, které neuvádíme ani podle jejich oficiálního autora, ani podle prvního interpreta, nýbrž ji podepisujeme jménem muzikanta, který ji proslavil. Tím je saxofonista, zpěvák a skladatel Louis Jordan, de facto vynálezce takzvaného jump blues, hudebního podstylu, který je rychlým a – jak název napovídá – skočným mixem blues, jazzu a boogie woogie, a je považován za jednoho z přímých předchůdců rock'n'rollu. Hlavní slávu prožilo jump blues ve čtyřicátých letech 20. století, a právě Louis Jordan v té době zaznamenal řadu žebříčkových hitů, z nichž bezesporu nejslavnější je právě Caldonia.
To je písnička, podepsaná jménem Fleecie Moore, což byla tehdejší Jordanova žena. Obecně se ovšem považuje za zcela jisté, že skutečným autorem je Jordan. (O důvodech, proč je Fleecie Moore připsáno autorství u Caldonie a několika dalších skladeb, se vedou badatelské debaty, např. autor Jordanovy biografie Stephen Koch uvádí, že to byl „nezdařený pokus o daňovou kličku“. Zdroj: Louis Jordan: Son of Arkansas, Father of R&B. The History Press. 2014 – pozn. red.). Jako první v roce 1945 ovšem Caldonii nahrál nikoli Louis Jordan, nýbrž swingař Woody Herman se svým orchestrem – a zní přinejmenším po rytmické stránce hodně jinak než všechno to, co poté následovalo. Ostatně, na etiketě alba je u názvu písně uvedeno „fox trot“.
Verze Louise Jordana je ovšem jiné kafe. Skutečný odvaz, i po těch neuvěřitelných osmdesáti letech. Může nám z dobových filmových zpracování připadat, že Louis Jordan zbytečně moc kašpaří, to byl ale styl některých černých interpretů, kteří chtěli svoji hudbu dobře prodat i mimo afroamerický okruh – vzpomeňme třeba na Caba Callowaye nebo Louise Armstronga. Ale kvalitu hudby a hlavně její neskutečný náboj to absolutně nesnižuje.
Postupem času se stal z Caldonie (někdy omylem psané Caledonia – tehdy se může splést se slavnou stejnojmennou skotskou baladou Dougieho MacLeana) standard. V podstatě hlavně bluesový, zpracovávaný v nejrůznějších stylech, ale za svůj jej přijímali i hudebníci dalších žánrů. Například už v roce 1956 její skvělou, opět hodně ostrou verzi nahrál průkopník rockabilly Carl Perkins.
A když jsme u těch divočin, opravdu drsnou, pro změnu soulovou verzí přispěl James Brown, kterého prostě charakter téhle písničky, postavené na silném riffu dechů, nemohl nechat chladným.
Byla řeč o tom, že Caldonii si vzali za svou hlavně bluesmani. Doložíme si to dvěma z těch vůbec nejslavnějších. B. B. King byl obdivovatelem Louise Jordana, v roce 1999 mu dokonce nahrál pěkný albový tribute Let the Good Times Roll: The Music of Louis Jordan, ale Caldonii měl ve stálém repertoáru už mnohem dříve.
Z poněkud jiného úhlu pohledu na písničku koukal Muddy Waters. Ten ve své kapele měl vždycky brilantní hráče na foukací harmoniku a naopak nepoužíval dechy, čili onen klasický dechový riff v Muddyho verzích přebírala foukačka, jako třeba v následujícím příkladu v rukou a ústech Jerryho Portnoye.
Pro Muddyho Waterse byla jednu dobu Caldonia tak signifikantní, že ji hrál dokonce i ve chvíli, když jej slavná kapela The Band v roce 1976 pozvala na svůj legendární rozlučkový koncert The Last Waltz jako jednoho z vážených hostů.
Caldonia je skutečně jedním z nejhranějších standardů, zajímavých i tím, že se na něm shodnou muzikanti nejrůznějších žánrových typů, když si chtějí nenásilně zajamovat, anebo připravují společný projekt. Jako tomu bylo v roce 2008 třeba u (po pravdě ne úplně povedeného) alba country veterána Willieho Nelsona a jazzového trumpetisty Wyntona Marsalise Two Men with the Blues.
Caldonia je prostě ikonická píseň, která se objevila v různých podáních také v řadě filmů. Už ve čtyřicátých letech ji hrál hned ve dvou snímcích sám Louis Jordan, ale my zde skočíme do roku 2005, kdy ji ve filmu Lackawanna Blues výborně zazpíval herec a raper Mos Def.
Caldonia samozřejmě rezonuje i v českém hudebním prostředí. Z živé nahrávky Mikiho Volka a skupiny Samuels z 2. československého beatového festivalu v roce 1968 slyšíme, jak neskutečný to musel být ve velkém sále Lucerny nátěr.
A na závěr tradičně něco, co lze vnímat jako lehký bizárek. Caldonia byla coby jeden z jejích největších hitů také dlouho v repertoáru dnes už neexistující české skupiny Bluesberry. Český text, zcela rezignující na význam originálu a s dobovým humorem si dělající legraci z normalizačního konzumerismu, k ní napsal Martin Kraus (dnes Krausberry). A hudebně, s tahací harmonikou v rukou leadera souboru Petara Introviče, je Caledonia/Klánovice dost specifickým průnikem cajunu a české hospody.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
