Předěláno #13: Donovan – Catch The Wind
Dnes si připomeneme jednu z nejslavnějších písní opravdového folkového hitmakera, skotského písničkáře Donovana. Už v šedesátých letech napsal spoustu písní, které se staly „veřejným majetkem“ a jejichž coververze se počítají na stovky – připomeňme si třeba Colors, Jennifer Juniper, Sunshine Superman, Hurdy Gurdy Man nebo Season of the Witch. Nicméně do tohoto volného seriálu jsme si vybrali Catch the Wind, mimo jiné i proto, že píseň nese zajímavou českou stopu a je částečně navázána na Vánoce, které byly nedávno.
Donovan vydal Catch the Wind 28. února 1965 na singlu, na jehož druhé straně byla písnička Why Do You Treat Me Like You Do?. Singl se dostal na čtvrté místo britské hitparády, v dubnu zabodoval na 23. místě v USA. Kritika byla vstřícná, označila ji za „dylanesque“, a tak to bylo po Donovanovu kariéru vlastně skoro pořád, byl považován za ostrovní odpověď na Boba Dylana.
Je zajímavé, že když ji pak ve stejném roce vydavatelství chtělo zařadit na debutové Donovanovo album What's Bin Did and What's Bin Hid, uvedla odlišně instrumentovanou verzi (místo smyčců a vokálů harmonika a tak dále). A když o tři roky později vznikala první Donovanova hitová kompilace, kterou vydával jiný label než singl a debut, musel Donovan Catch the Wind nahrát znovu. Už zde byl vlastně svým způsobem obsažen jistý vklad toho, že tahle písnička je k předělávkám jako vyšitá.
Catch the Wind je samozřejmě v první řadě folková, respektive folkrocková písnička a je jasné, že ji tedy interpretují velmi často písničkáři i písničkářky z obou břehů Atlantiku. Už v roce 1967 ji nahrálo například The Kingston Trio, jedna z průkopnických folkových kapel. Nahrávka ovšem vyšla až mnohem později, roku 2013, na The Lost 1967 Kingston Trio Album.
Písnička byla dlouhodobě v repertoáru například i Joan Baez. Takhle si ji dala v roce 2016 dvojhlasně s další slavnou kolegyní Mary Chapin Carpenter.
Písnička Catch the Wind je z rodu těch, se kterými se toho zřejmě ve folkovém podání nedá příliš co dělat. O jakési zniternění, které šlo ruku v ruce se zpomalením až k velmi volnému tempu originálu, se pokusila v roce 1989 Rickie Lee Jones.
Ačkoli je Donovan Skot, písničku lze, jak uvidíme, docela hezky přepracovat i do typicky irského stylu včetně zaranžování tradičního nástroje buzuki. Zajímavé je, že kapela The Irish Descendants je kanadská – ovšem složená vesměs z irských expatů.
Verzí, které by Catch the Wind vysloveně přepracovaly do jiného stylu, je minimum. Například i ve své době slavná a úspěšná kapela The Blues Project v roce 1966 písničku vlastně jen zaranžovala pro svoje obsazení, ale žádné velké šarády s ní nedělala.
Takže vlastně jediná verze s jistým posunem, kterou se mi podařilo najít, je nahrávka amerického zpěváka a kytaristy Sammyho Hagara z roku 1976 – a po pravdě řečeno, lepší by bylo na ni nenarazit, protože taková snůška patosu a artrockové nabubřelosti, to se skutečně jen tak neslyší...
Byla řeč o „české stopě“ Catch the Wind. Coververzi Ježíšek s vlastním českým textem zpíval Jaroslav Hutka od roku 1967, tehdy v duu s Petrem Kalandrou, později se stala jednou z jeho nejslavnějších písniček, která krásně, bez velkých slov a v určitém současném kontextu vypráví o atmosféře Vánoc. Což s originálem sice vůbec nesouvisí, ale hezké to je.
A ještě jedna věc je velmi zajímavá. Donovanovým fanouškem byl i začínající Vladimír Merta. Ten napsal a v roce 1968 na své debutové album Ballades de Prague, natočené a vydané v Paříži, písničku, která původně nesla název Dlouho se mi zdá. Stala se jednou z Mertových nejznámějších, hraje ji dodnes, a „zlidověla“ podle části textu, ve které se s jasným odkazem na Catch the Wind zpívá „chytit vítr“.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
