Předěláno #15: Roberta Flack/Fugees: Killing Me Softly

Roberta Flack ovšem nebyla ani autorkou, ani původní interpretkou Killing Me Softly with His Song, a tak je její podání vlastně taky cover. Hudbu složil Charles Fox a autory textu jsou Norman Gimbel a dnes už zapomenutá zpěvačka Lori Lieberman. Ta byla také v roce 1972 první interpretkou songu, který ji prý napadl pod silným dojmem z koncertu písničkáře Dona McLeana. Její první singlová nahrávka ale prošuměla a žádným zvláštním hitem se nestala.

Nahrávku Lori Lieberman slyšela při cestě v letadle úplnou náhodou Roberta Flack. Písnička ji okamžitě zaujala a hned po přistání prý volala producentovi Quincymu Jonesovi, aby s ní na nahrávce písně spolupracoval. Po dnes už nepodstatných peripetiích vyšel její singl v lednu 1973 a prakticky celý únor a březen, celkem pět týdnů, se držel na prvním místě amerického žebříčku. Následně v srpnu umístila Roberta Flack píseň na svoje stejnojmenné album Killing Me Softly. A song svoje vítězné tažení stvrdil cenou Grammy za nahrávku roku 1973 a za nejlepší ženský popový pěvecký výkon.

Popový svět v té době fungoval tak, že prakticky každý hit se obratem dostal do repertoáru mnoha dalších umělců. Killing Me Softly nebylo výjimkou, a tak hned v roce 1973 písničku nahráli například Perry Como, Ray Conniff nebo Johnny Mathis. A píseň také zaplavila svět v různých jazykových mutacích, v italštině ji například nazpávala Marcella Bella (Mi fa morire cantando) nebo francouzsky Gilbert Montagné (Elle chantait ma vie en musique). My si z tohoto roku připomeneme coververzi velšské „bondovské“ zpěvačky s obrovským hlasem Shirley Bassey.

A samozřejmě že zájem o písničku nebyl ohraničen letopočtem 1973. Hned následujícího roku s ní v televizní Show Billa Cosbyho například excelovali Jackson 5, kde hlavní vokál samozřejmě patřil mladičkému Michaelovi.

Píseň si žila vlastním, víceméně poklidným životem popového standardu, tu a tam přebíraného i nadále, ale v roce 1996 došlo k naprostému výbuchu. Killing Me Softly se objevilo na druhém albu hiphopových Fugees s názvem The Score, hlavní vokál zpívala Lauryn Hill.

Přestože se tahle verze Killing Me Softly v hlavní americké hitparádě neobjevila, neboť tam nevyšla jako singl, stala se obrovským globálním hitem. A to jak ve smyslu hraní v rádiích, tak prodejnosti. V Anglii se jednalo o jeden z nejprodávanějších singlů všech dob a podobný úspěch mělo Killing Me Softly i v dalších evropských zemích. Fugees dostali za svoji verzi cenu Grammy za nejlepší výkon v žánru R&B a klip byl oceněn MTV Video Music Award v R&B kategorii.

Když už je řeč o úpravě původně v podstatě hladivé popsoulové písně do jiných žánrů, jako to udělali Fugees se zapuštěním prvků hip hopu (jakkoli i jejich nahrávce dominuje krásný sametový zpěv Lauryn Hill), připomeňme si ještě pár jiných překročení standardu směrem k žánrovým změnám. V té první se vraťme do zmíněného roku 1973, kdy na popularitu písně zareagoval jamajský zpěvák John Holt a přezpíval ji – jak jinak – v rytmu reggae.

A za druhé: kubánská hvězda Omara Portuondo, známá v souvislosti s Buena Vista Social Club. V roce 2006 písničku nazpívala v hybném afrokubánském rytmu pro charitativní album Rhythms Del Mundo, jehož výtěžek šel na podporu obětí tsunami v Indickém oceánu v roce 2004 a hurikánu Katrina ve Spojených státech o rok později.

A jsme v závěru. Očekáváte-li tradiční český nebo jiný bizár, tentokrát vás asi trochu zklamu. O „národním pokladu“ Heleně Vondráčkové si můžeme myslet cokoli, ale její verze Killing Me Softly coby Dvě malá křídla tu nejsou z roku 1974 je velmi důstojná. A i český text Zdeňka Borovce je v daných souřadnicích docela dobrý.