Předěláno #7: Chuck Berry – Johnny B. Goode
Tato rubrika nemá za cíl pouze představovat hity, evergreeny či šlágry. To by nestačilo. Její princip je v představování písní, jež se vžily nejen v původním, autorském podání, ale také v mnoha dalších verzích. Mnohé z nich bývají označovány za „lepší než originál“, a v nejednom případě se stává, že onu primární podobu málokdo zná, v některých případech se dokonce vedou spory, která to vlastně je. Při výběru písniček, o nichž si budeme povídat a hlavně, jejichž coververze budeme představovat, nás nebude zajímat jejich provenience ani chronologie vzniku, a už vůbec ne hudební žánr, ze kterého vzešly. Folk, jazz, blues, rock, pop nebo muzikál, zajímavé skladby najdeme kdekoli.
Nedávno jsme si tady připomínali sté nedožité narozeniny Johnnieho Johnsona, pianisty, který se zapsal do historie jako hlavní sideman Chucka Berryho v jeho nejslavnějším, raném období a taky (možná?) jako nepřiznaný spoluautor mnohých jeho hitů. Jeden z těch největších, ne-li vůbec největším, je písnička Johnny B. Goode, kterou – přestože vypráví o kytaristovi – Berry ostatně právě Johnsonovi připsal jako poctu.
Johnny B. Goode je jeden z nejslavnějších rock'n'rollů vůbec. Chuck Berry jej natočil zkraje roku 1958 v chicagském studiu Chess a na stejnojmenné značce jej 31. března téhož roku vydal. Chess byla firma, která stála u kořenů elektrického blues, byla domovem těch největších velikánů první generace tohoto stylu – Muddyho Waterse, Howlin' Wolfa, Willieho Dixona, Little Waltera a mnohých dalších. Ale stála i u kolébky rock'n'rollu. Kromě Berryho, který se po podepsání smlouvy stal největším firemním „oslíčkem – otřes se“ labelu, vydávala třeba i dalšího černého rock'n'rollera Bo Diddleyho.
Úvodní Berryho sólo v písničce nelze nazvat jinak než jako ikonické. Zvládnout jej patřilo od začátku šedesátých let k základní výbavě každého rockového kytaristy. Song vyšplhal až na osmé místo popové hitparády a podle žebříčku magazínu Rolling Stone z roku 2008 (zdůrazněme, že padesát let po vydání!) byl Johnny B. Goode vyhodnocen jako nejlepší kytarová písnička všech dob. Na vrchních příčkách podobně laděných výčtů se zpravidla pohybuje v první desítce dodnes. Podívejme se, jak hrál autor Johnny B. Goode naživo v roce vzniku písničky.
Johnny B. Goode se stal okamžitě součástí zlatého rock'n'rollového zpěvníku a do repertoáru jej přejali prakticky všichni hlavní představitelé stylu včetně Billa Haleyho, Buddyho Hollyho, Jerryho Lee Lewise – a samozřejmě nemohla uniknout ani samotnému Králi rock'n'rollu. Ten ji zařadil i do svého slavného televizního pořadu Aloha from Hawaii, který se v roce 1973 vysílal z Honolulu (už přes satelit!) do celého světa a byl mimochodem jediným koncertem Elvisovy kariéry, kvůli kterému zpěvák opustil pevninské území Spojených států.
Chuck Berry byl samozřejmě jedním z úhlavních vzorů nastupující beatové generace a milovali ho pochopitelně i začínající Beatles.
Ostatně, o tom, jak moc Chuck Berry na Beatles působil, vypovídá i to, že se tenhle vliv přenesl takříkajíc z otce na syna: na koncertě, na kterém se v roce 1986 slavily Berryho šedesáté narozeniny v hudební režii Keitha Richardse (samozřejmě dalšího obrovského kytaristova obdivovatele, který v začátcích hrával Johnny B. Goode se svými domovskými Rolling Stones) a o rok později ve filmovém záznamu nazvaném Hail! Hail! Rock'n'roll! obletěl kina celého světa včetně českých, zpíval s Mistrem slavný song syn Johna Lennona Julian.
A když už jsme u slavných duetů stárnoucího Berryho se slavnými hvězdami, které pod jeho vlivem vystavěly své rukopisy, nelze přeskočit ani provedení Johnny B. Goode, ve kterém u příležitosti uvedení do Rock'n'rollové síně slávy doprovází Chucka Berryho Bruce Springsteen se svým E Street Bandem.
Ale vraťme se ještě na skok do šedesátých let. Berryho kytarovou inovativnost samozřejmě obdivovali i nastupující virtuózové tohoto nástroje. Není jasné, jak často, ale je rozhodně zdokumentováno, že Johnny B. Goode naživo hrál i samotný Jimi Hendrix, který dal písničce svůj osobitý feeling.
A parádně se Johnny B. Goode zhostil i další ekvilibrista s nohama v blues Johnny Winter. Ten z písničky udělal dlouhodobou stálici svého repertoáru, na které mohl předvádět svůj typický rychlopalný styl.
Jako parádní číslo kdejakého slavného kytaristy přežilo Johnny B. Goode i do dalších dekád a dostalo se ke kapelám, které možná na první poslech Chuckem Berrym ovlivněny nebyly, ale to je jen zdání. Kytaristé jsou si zpravidla historie hry na svůj nástroj dobře vědomi, ostatně na nějakých písničkách jako děti také vyrůstali, učili se, a až poté hledali vlastní výraz. To je nepochybně případ i Vernona Reida z Living Colour.
V tomto kontextu vlastně možná mnohem méně překvapí, že Johnny B. Goode měl v repertoáru i Lemmy se svými Motörhead, samozřejmě v nekompromisní, patřičně „husté“ verzi, se kterou neváhal vystoupit v roce 1991 v široce sledované talk show Davida Lettermana.
Bylo by zvláštní, kdyby Chuck Berry a Johnny B. Goode nedosáhl taky na naši scénu. Písničku hrávaly s oblibou naše první rock'n'rollové kapely, a to včetně té nejznámější, Olympiku, ještě v době, kdy doprovázela řadu sólových zpěváků. V tomto případě jím byl další slavný průkopník stylu Pete Kaplan.
Na závěr každého dílu tohoto seriálu zařazujeme nejrůznější bizarní coververze. V případě Johnny B. Goode je skutečně z čeho vybírat, a tak uveďme alespoň tři. Ta první ukazuje, že tuhle písničku lze – a naprosto skvěle – hrát i na jiný nástroj než na kytaru, totiž na ukulele. Hraje ji například slavný Ukulele Orchestra of Great Britain, jehož člen George Hinchliffe na následující nahrávce vypomáhá talentované hráčce a zpěvačce Lauře Currie.
Patřičně bizarní (v tom nejlepším slova smyslu) také je, když nějaký tvůrce upraví slavnou píseň tak, že z původní verze registrujeme jenom útržky textu. Tak to udělal jeden z největších zpěváků reggae Peter Tosh v roce 1983 na svém albu Mama Africa.
A úplně nakonec: o Johnny B. Goode se pokusili také Sex Pistols. Pravda, písnička byla poněkud „nad jejich síly“, co si budeme nalhávat, ale její rebelskou podstatu vlastně vystihli vcelku důvěryhodně. Tohle byl opravdu jeden velký rock'n'rollový švindl...
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
