Předěláno #8: Marianne Faithfull – As Tears Go By
Tato rubrika nemá za cíl pouze představovat hity, evergreeny či šlágry. To by nestačilo. Její princip je v představování písní, jež se vžily nejen v původním, autorském podání, ale také v mnoha dalších verzích. Mnohé z nich bývají označovány za „lepší než originál“, a v nejednom případě se stává, že onu primární podobu málokdo zná, v některých případech se dokonce vedou spory, která to vlastně je. Při výběru písniček, o nichž si budeme povídat a hlavně, jejichž coververze budeme představovat, nás nebude zajímat jejich provenience ani chronologie vzniku, a už vůbec ne hudební žánr, ze kterého vzešly. Folk, jazz, blues, rock, pop nebo muzikál, zajímavé skladby najdeme kdekoli.
Povrchní posluchač si možná řekne, že máme v záhlaví chybu, že As Tears Go By je přece slavná písnička Rolling Stones, kterou přezpívala Marianne Faithfull. Ale ona to není tak docela pravda. Historie je to spletitejší a Marianne v ní hraje mnohem zásadnější roli, než bychom čekali. Proto se taky tentokrát nebudeme tolik rozhlížet mimo úzce vymezený tvůrčí revír – i tak bude rozhodně co poslouchat.
As Tears Go By je jedna z prvních písniček, které napsala autorská dvojice Mick Jagger – Keith Richards. Jako třetí spoluautor je připsán ještě jejich tehdejší manažer Andrew Loog Oldham, a to jen proto, že „Glimmer Twins“ ve své původní verzi, vzniklé prý u Oldhama v kuchyni, měli název „As Time Goes By“ – což ovšem byl název přeslavného songu z filmu Casablanca (čert ví, jestli to Mick s Keithem fakt nevěděli, nebo jim to bylo fuk), a tak pan manažer zasáhl, změnil slovíčko a pod písničku se spolupodepsal. Vzhledem k jejímu následujícímu úspěchu a z něj plynoucím tantiémám rozhodně neudělal chybu.
Protože na začátku roku 1964, kdy písnička vznikla, Rolling Stones ještě trčeli oběma nohama ve svých milovaných coververzích klasických bluesovek a na nějaké balady ještě nebyli připraveni ani oni, ani jejich fanoušci, písnička připadla tehdy sedmnáctiletému novému objevu anglické scény Marianne Faithfull. Ta nazpívala As Tears Go By jako v podstatě lehkonohou polobaladu, v níž ji, mimochodem, ve svém období studiového hráče na dvanáctistrunnou kytaru inkognito doprovází samotný Jimmy Page.
Zajímavé je, že dodnes není stoprocentně jasné, zda písničku původně psali Jagger s Richardsem pro Rolling Stones nebo přímo pro Marianne Faithfull, v tom se jejich výpovědi liší (ne vzájemně, každý prostě pokaždé říká něco jiného, zřejmě podle toho, jak se zrovna vyspí). Jisté je, že v prosinci 1965 vydali Stouni vlastní verzi, ze které byl během pár dní stejně velký hit jako předtím z verze Marianne Faithfull.
Je zajímavé, že text As Tears Go By sice není žádná velká poezie, ale působí jako celkem autentický lyrický záznam myšlenek... stárnoucího člověka. Kde na to ten dvacetiletý Jagger přišel? A co táhlo hlavou té sedmnáctileté teenagerce, která dorůstala do pozice sexsymbolu swingujícího Londýna, když tahle slova zpívala?
Jisté je jedno. Po mnoha letech, kdy se Marianne Faithfull často ocitala hodně nahnutá nad srázem, ze kterého už by nebylo návratu, po všech velkých i náhodných láskách včetně té k autorovi jejího hitu Micku Jaggerovi, se kterým tvořili přímo příkladný celebritní pár divokého konce šedesátých let, prostě poté, co se vyhrabala ze všech průserů, natočila v roce 1987 svoje nejlepší album Strange Weather v produkci neuvěřitelně citlivého a vizionářského Hala Willnera, a na něm z As Tears Go By složila reparát. Mimo jiné za doprovodu snové kytary Billa Frisella.
Tohle album otevřelo Marianne Faithfull druhou – a naprosto zásadní část kariéry. Natáčela monotematická alba písní Angela Badalamentiho nebo Kurta Weilla, skládali pro ni Nick Cave, členové Pink Floyd, Beck, Mark Lanegan, Billy Corgan či Dave Stewart. A měla také skvělé producenty jako třeba Warrena Ellise na svém předposledním albu Negative Capability. A právě na něm, v roce 2018, se prostřednictvím svojí „vlajkové písně“ rozhlédla kolem sebe v slzách (zatím?) naposledy.
Zatímco Rolling Stones hráli naživo As Tears Go By vůbec poprvé (nepočítáme-li živé vysílání Show Eda Sullivana v roce 1966) až na turné A Bigger Bang Tour v roce 2005, Marianne Faithfull jeden ze svých největších hitů na koncertech opomíjela samozřejmě málokdy.
A protože je v tomto seriálu zvykem na konci všechnu tu vážnost shodit nějakým bizárkem, ani tentokrát nenecháme ctěného čtenáře odejít s prázdnou. Ano, i Rolling Stones to ve svých začátcích zkoušeli podobně, jako třeba Karel Gott, a chtěli ke svému publiku v různých zemích promlouvat jeho jazykem. Ještě že je to celkem brzy omrzelo...
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
