Příběh Emy White
Ahoj, jmenuji se Ema White a ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Vyrůstala jsem v Olomouci, ale už jako malá jsem často cestovala se svým tátou po celé republice. Můj táta je doktor. Dr. Emmett Brown. Příjmení mi zůstalo po mámě. Táta se svými kamarády hrával tvrdou muziku a mě, jako muzikantské dítě, to přirozeně také táhlo k hudbě. A táhne mě to dodnes!
Jednou za tátou přišel chlápek z oblíbeného baru jeho kamarádů, jestli by jim tam nezahráli něco jemnějšího, klidnějšího a romantičtějšího, než na co byli zvyklí. Tátovi se do toho moc nechtělo, ale ostatní byli tou myšlenkou nadšeni. „Já do toho nejdu, ale pokud o to stojíte, vemte si místo mě mou dceru Emu a klidně si tam hrejte, stejně už holka pomalu roste a doma ji nejde udržet,“ řekl po chvíli rozhodování táta a kluci s tím bohudík souhlasili. Ten bar se jmenuje Rockstar cafe & bar a ten chlápek byl Sigi. Stále jsme kamarádi a ráda se do toho baru vracím dodnes!
Nevěděla jsem, co mám od mého prvního vystoupení čekat a byla jsem pořádně nervózní. Kluci mě ale podrželi a já jsem si to hrozně užila. Obecenstvo bylo skvělé a já jsem byla nadšená z toho, jak mě přijalo. Přála jsem si ten pocit zažít ještě jednou a pak znova a znova, ale kluci na mě neměli moc času a věnovali se zase víc tátovi. Nebyla jsem na tátu naštvaná, ale cítila jsem, že s tím musím něco udělat, že to nemůžu nechat jen tak být. Když pak přišla z nenadání možnost zahrát si znova, hned jsem začala přemlouvat kluky z tátovy kapely, aby si to se mnou zopakovali. Nakonec se mi podařilo dát dohromady Shakula, Jencka, Majklose a Rastka. Kluci jsou ostřílení muzikanti nejen z metalu s tátou, ale i z funky, drum'n'bassu nebo dokonce dechovky. Byla jsem nadšená, s klukama si moc rozumím a dodnes jsme skvělá parta. Díky kluci!
Táta mě v mém muzicírování podporoval a my jsme s kapelou hráli víc a víc. Zkusili jsme si svatby, festivaly, městské i soukromé slavnosti, malé kluby i velká pódia. Užili jsme si spoutu legrace a protože jsme začali jezdit dál a dál, přibrali jsme do party Libora. Libor má totiž parádní velké auto, do kterého se všichni vlezeme. Můžeme tak jezdit kamkoliv, kde o nás stojí! Pecka, že?
Potkali nás ale i slabší chvilky, to k tomu asi taky patří. Jako mladá a ještě trochu naivní holka jsem z toho byla vždy nervózní. Naštěstí kluci mají spoustu dalších kamarádů, kteří nám vždy pomůžou. Třeba když nám přestaly hrát kabely, vůbec jsem netušila, co s tím, ale chlapík, kterému kluci říkají Pláňa, to dal dokupy. Jindy zase potřebujeme pomoct s fotkama, videem nebo grafikou. S tím nám nejlépe pomůžou Barry a Nazdy. Jednou se nám dokonce zranil Jenda a my jsme museli na pár štací najít náhradu. Našli jsme ji rychle. Tomek to s námi odehrál bravurně. Díky kluci!
Během pár let jsem získala spoustu zkušeností a stala se ze mě samostatná a sebevědomá hudebnice. Vyrostla jsem. Dokonce mě nakreslili na plakáty a dostanu se i na obal desky! Z toho mám hroznou radost. Ta deska je moje první a nemůžu se dočkat, až ji budu mít v ruce na kazetě a budu si ji moct poslechnout. Když jsem byla malá, měla jsem hrozně ráda disco, a tak jsem si přála, aby to z té desky bylo poznat. Klukům se ten nápad dost zalíbil a ve spojení s jejich tvrdším hudebním vkusem jsme předělali celkem devět největších disco hitů z devadesátek a celé jsme to nazvali Discore! Pecka, že?
K natáčení jedné z hitovek jsem pozvala ještě pár dalších muzikantů – metlošů i rapperů z celé Olomouce, aby bylo poznat, že muzikanti z tohoto báječného města drží při sobě a aby i přespolní mohli nasát trochu atmosféry olomouckého hudebního podhoubí. Ta pecka se jmenuje Doh Wah Diddy a před námi ji trochu jinak hráli i Fun Factory a Manfred Mann. Bylo moc fajn se u nahrávání ve studiu mistra zvuku Čepy se všemi potkat a byla by určitě škoda tohle setkání nezdokumentovat i vizuálně, a tak se všichni můžete v klipu na youtube podívat, jak si to s námi Adam Sychrow (Hazydecay, Godless Truth), Sigi (Sunset Trail), Damex (ex-Sunset Trail), Ohy (Freakvencies), Angelo (Emmett Brown), Rada (ex-Jedna síla) a EuforBoy užili. Díky kluci!
Jsem nadšená z toho, kam až jsem došla a že mám kolem sebe spoustů neuvěřitelných lidí, kteří mě podporují, chodí na koncerty, baví se muzikou a nabíjí mě pozitivní energií. Také jsem bezmezně vděčná svým kamarádkám Romče, Lucce, Verči a Tujce za to, že mi kluky na to naše muzicírování vždy půjčí. Díky holky!
Těším se, až se s vámi, milí čtenáři, potkám osobně a třeba vám ještě prozradím něco víc ze svého příběhu. Zrodila jsem se pro vás! Vaše Ema
Jaký je příběh vaší kapely? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
