Příběh o bigbítovém ráji a zákeřných jazzmanech

V jedné krásné zemi s přívětivou krajinou a přívětivým podnebím žil národ Chečů. Byli to pracovití lidé, kteří milovali svůj chmelový nektar, kachnu se šesti a pořádnou bigbítovou muziku. Jejich populární kapely Jawa, Krotkej John a Kalhoty se těšily velké popularitě mezi prostým lidem. Pravidelné koncerty a megakoncerty nebraly konce a všichni si užívali zasloužené slávy na obřích pódiích.

Jednoho dne se ovšem zákeřná skupina pravověrných jazzmanů z undergroundové jeskyně Hartaag rozhodla převzít moc a udeřit na bezbranné chečské rockery. Vyrazili na letní festivaly s hesly jako "kdo nehraje polyrytmy není Cheč" nebo "powerakordy przní hudbu" a dokonce došlo i na "Marshall, starý kašlal". Jawa i Krotkej John se ale nenechaly zastrašit a statečně hájily barvy chečského bigbítu. Ovšem jednoho dne přišla nečekaná teroristická akce, kdy byla unesena legendární hokejka kytaristy z Jawy. Pár dní poté bylo na Vaší Trubce uveřejněno brutální video, na kterém, po divokém blábolení o čistotě hudby a nezbytnosti alterovaných akordů, došlo k useknutí hlavy nástroje a jeho následné demolici kontrabasem.

Fanoušci Kalhot (nejpopulárnější bigbítové kapely v Chečsku) byli nuceni k poslechu Giant Steps a sólových desek Davea Weckla a kdo protestoval nebo projevoval známky odporu, tak byl bez milosti uvržen do jednoho z mnoha sklepení, kde byl vystaven nepřetržitému proudu jamování na dvanáctky. Teror jazzmanů a později k nim přistoupivších bluesmanů dosáhl svého vrcholu v okupaci veřejnoprávních i soukromých médií, která byla donucena k takovým absurdnostem jako nahrazení populárních ranních show přímými přenosy z učeben konzervatoří, seriály Ordinace v růžové zahradě a Pojišťovna štěstí byly ze dne na den zrušeny a místo nich nastoupily hororové ságy jako Jazzová policie či Hluchý bubeník. A hřebíčkem do rakve všech bigbíťáků byly páteční a sobotní vysílání (nezkrácených!) koncertů Chicka Corey a dokumenty o Johnu Coltraneovi v původním znění bez titulků.

Rádia se změnila v bohapusté nástroje jazzové propagandy, kdy se od rána do večera hrály skladby s komplikovanými aranžemi a dokonce i s lichými takty! Zmizely oblíbené reklamy i vtipné hlášky bystrých moderátorů a DJ. David Michal si musel postavit klávesy na stojan a opět hrát jazzové standardy. Oba, David i Michal, byli nuceni hrát non stop a pít u toho colu pro pár přátel z ráje. Ze zoufalství začali oba sbírat brčka...

Situace byla neudržitelná a jak bigbíťáci, tak diskžokejové narychlo opuštěli Chečsko. Nasedli na karavany a vyrazili hledat azyl u západních sousedů. Jejich příchod do Koněmec a Ciefran ovšem nebyl vítaný. Místní rockeři a metalisti vyrazili s transparenty do ulic a požadovali okamžité uzavření hranic. Padala hesla jako "Cizí bigbíťáci nám zprzní rock’n’roll" nebo "Diskžokej není DJ" a docházelo k mnohým konfliktům. Jeden věhlasný profesor politologie dokonce přišel s teorií, že se všemocné ASU (světová velmoc číslo jedna) snaží destabilizovat západní rockovou scénu a tajně financuje jazzové extremisty v Chečsku a přilehlých zemích.

Jak se z této zapeklité mezinárodně-politické situace dostat? Milujte hudbu a milujte se všichni navzájem. Nebo přijde Bono a složí singl o lásce...