Primal Scream překonávají smutek noblesním funkem

Deska by mohla nést podtitul „Smutnění Bobbyho Gillespieho“. Je věnovaná jeho zesnulému otci, jehož fotografie ze 60. let zdobí obal alba. Gillespie zde reflektuje témata, která jsou pro něj osobní – ztrátu, osamění, ale i naději. Texty svědčí o jeho zralosti, ale Primal Scream se nenechávají stáhnout do melancholie. Naopak, smutek přetvářejí do zářivých gospelových melodií, bohatých orchestrací a osobitého soulu. Kapela tak zůstává věrná své pověsti – nikdy nestojí na jednom místě. 

V gospelovém duchu tepe rytmus otvíráku Ready To Go Home, přerušovaný jazzovými jamy a bohatými smyčci. Jako by touhle písní Bobby cíleně čelil nejtěžší ráně reality – smrtelnosti. Radostného zpracování se dočkala i následující Love Insurrection. Funková kytara doprovází Bobbyho unavený zpěv, vyšperkované orchestrace jak z filmového soundtracku budí atmosféru Motownu 70. let, včetně groovy refrénu.

Kritika kapitalismu zazní v Innocent Money, v níž hrají působivou roli nervózní orchestrace a psychedelické aranžmá. Do postpunkových strun se Primal Scream opřou v Love Ain't Enough; Gillespie si zdrženlivým vokálním projevem udržuje charisma rockového veterána, který ví, co dělá. Ducha novoroční kocoviny, rozkladu a chaosu vyvolají Primal Scream v taneční psychedelii The Centre Cannot Hold. Text, kde se hlavní myšlenka točí okolo rovnováhy ve světě, který se stále více vymyká svému středu, jde ruku v ruce s postupně gragujícím napětím skladby.

V dalších skladbách ale kapela zpomaluje a soustředí se na hlubší sdělení. Heal Yourself se vine ve středním tempu, doprovázená jemnou kytarovou souhrou, zatímco protináboženská skladba Deep Dark Waters má temnou atmosféru, umocněnou mluveným slovem, které se nevyhne ani kritice těžkého údělu válečných veteránů (False Flags) nebo britského kolonialismu (Settlers Blues).

Co na desce oceníte jako muzikanti?  

Bobby Gillespie v textech nabízí upřímné pohledy na svůj vztah s otcem. Album působí jako terapeutický proces – od bolesti a smutku až k přijetí a smíření. Tento emocionální náboj je citelný v každé skladbě, a to i přes optimistický rytmus. Téma smrti není v tomto případě temné ani děsivé, ale spíše uzavření přirozeného cyklu naplněného a pestrého života.

To, co odlišuje Primal Scream od ostatních kapel, je jejich ochota riskovat. Mix všemožných žánrů tu má svůj řád a smysl, stejně tak schopnost reagovat na společenská i osobní témata. Ať už jde o hledání spirituality, oslavu extáze, nebo kritiku kapitalismu, Primal Scream vždy vkládají do své hudby hlubokou energii a emoce.

Primal Scream – Come Ahead

BMG 00:41:00

gospel/soul/punk

75 %