Přiznej se a Bůh ti (možná) odpustí

Arawn prý zaměstnance lidického památníku přiměl houfně podávat výpovědi. Současný metal zná ale ještě větší drama. Také je vyhnané ad absurdum, avšak členům íránské kapel Confess v něm spíš než o újmu na cti šlo o život.

„A já srazím k zemi mocným trestem a divokým hněvem všechny, kdo se pokusí otrávit a zničit mé bratry. A když uvalím svou mstu na tebe, seznáš, že jméno mé je Bůh … “ (Pulp Fiction)

Po ikonického proslovu hraje cosi jako Pantera proložená scratchingem. Track doslova s nasazením života vznikl v jisté teheránské ložnici. Na západ od íránských hranic Karel Veselý v Bennigtonově nekrologu (možná) žertuje, že „pro zločiny numetalu proti lidskosti není omluva,“ ne tak íránské revoluční gardy.

Členy kapely Confess, Nikana „Siyanora“ Chosrávího a DJ Araše „Chemical“ Ilcháního, sebrali za skladbu I'm Your God Now 10. listopadu 2015, tj. den po vydání jejich druhého alba, pojmenovaném příznačně In Pursuit of Dreams (V honbě za sny). Chosráví k tomu později řekl: „Do našeho domu najednou vtrhlo sedm nebo osm agentů a začali všechno prohledávat, včetně mého pokoje. Zabavili pár mých věcí, pak mě spoutali a odvedli.“

Výčet obvinění byl dlouhý jak týden bez kytary. Zahrnoval rouhání, protisystémovou kampaň, ilegální založení a provozování „satanské metalové a rockové kapely“ a vydavatelství, psaní protináboženských, ateistických, politických a anarchistických textů anebo poskytování rozhovorů zahraničním radiostanicím. Confess se ani k ničemu přiznávat nemuseli. Gardistům stačilo tracklist se skladbami jako „Teh-Hell-Ran“ prohnat překladačem.

Poprava je však minula. Chosrávího obhájce využil mezery v právu šaría. „Když urazíte Proroka, popraví vás, protože mrtvý se nemůže bránit, ale pokud se rouháte a zpochybňujete existenci Boha, může vám odpustit,“ vysvětlil Chosráví Lodwiru.

Ještě na konci toho měsíce ho sice z vazby pustili na kauci 26 500 dolarů (asi 100 milionů íránských tomanů), ale už v únoru 2016 seděl znovu. Žádné z následujících dvou soudních stání, 18. září a 26. prosince, prý netrvalo déle než čtvrt hodiny. Chosráví byl odsouzen k dvanácti a půl letům vězení a sedmdesáti čtyřem ranám holí. Ilchání vyvázl s šestiletým trestem, později zmírněný na dva roky.

O nespravedlivém nepravomocném verdiktu, vůči kterému se Nikan Chosráví odvolal, ale napsali Loudwire a Metal Injection, jemuž roku 2017 dal interview. Poutavého případu se vzápětí chytli Rollings Stones, Daily Mail, Independent i další mezinárodní média i spolky na ochranu lidských práv. Nakonec tedy úřady Chosrávího i Ilcháního propustili. Nikan nečekal na nic a už vůbec na to, aby si vyslechl potvrzení původního verdiktu a uprchl do Turecka. Araš zůstal, ale i jemu nakonec Norsko nabídlo azyl.

Dnes oba žijí v Norsku a dřou na tom, aby album s výmluvným názvem Revenge at all Costs, tj. Pomsta za každou cenu, které pokoutně skládali už ve vazbě, vyšlo ještě letos. Mimochodem jednu ze skladeb pojmenovali Evin – po věznici, kde seděli. Že začátek nápadně připomíná Bloodline od Slayer ponechme stranou. Mezitím jim totiž v nepřítomnosti byla oběma 9. července délka trestu změněna na čtrnáct a půl let.

Tímto a také vzpomenutím pověstné metalové soudržnosti lze věc uzavřít jen částečně. Íránské cely jsou stále plné lidí odsouzených na základě gumových paragrafů, kterých se sestry a bratři v metalu ještě nezastaly. Navíc, jakkoliv to zní šíleně, tento happyend by se dost možná býval neudál nebýt jisté velkodušnosti íránských úřadů.

Po osmistranné dohodě z roku 2015, v níž se Írán výměnou za zmírnění zničujících sankcí zavázal k jadernému odzbrojení, přeci jen dílem brutální a dílem směšná teokracie polevila a převahu získali umírnění kolem prezidenta Rúháního. Confess nejenže hned neskončili na popravišti, ale také se mohli dál soudit.

Naneštěstí od smlouvy uzavřené za Obamy odstoupil Trump a rozhodl se Írán odzbrojit po svém. Letos třeba incidentem v Hormuzkém průlivu, který bezděčně vyvolává vzpomínky na ten Tonkinský, nebo za pět minut dvanáct zrušeným útokem. Podrazil tak Rúháního a nahrál jeho militantnější opozici. Klidu se tedy Střední východ hned tak nedočká a běžní Íránci vymahatelnosti práva už vůbec.