Pro hurá akce se v Plum Dumplings nadchne i unavená těhotná
Novou desku Bezpečí jsme začali s kapelou připravovat už během pandemie. Tehdy jsme po jednom řekněme tvrdším lockdownu odjeli za Brno na chatu a dva dny tvořili. Bylo to jak prožít mentální lázně uprostřed té prázdné šedi plné zákazů. Co se mně zdálo připravené na natáčení, považoval zbytek za ještě nehotové. Což trochu charakterizuje naše fungování v kapele. Kluci se s věcma víc drbkají, jsou pečliví, možná v tom hraje roli ostych, nevylézt s nějakým nesmyslem. Já jsem mnohem víc impulzivní a nebojím se improvizace.
Nové kusy jsme tentokrát nehráli na koncertech a jen je pilovali ve zkušebně. Pak jsme začali uvažovat o producentovi. Minulá spolupráce s Tomášem Neuwerthem nás nadchla. Nejsme až takoví samožerové a vlastní tvorbu máme tendenci neustále zpochybňovat. Producentské slovo zvenčí od člověka, co má s hudbou bohatší zkušenosti než my, je proto nesmírně cenné. Tentokrát jsme trochu zkolabovali na termínech.
Nad Honzou Brambůrkem jsme zauvažovali skrz desku, co dělal s Houpacími koňmi. Ten se pro věc nadchl, poslechl si dema ze zkušebny a přijel na jednu neděli do Brna. Mezitím jsem otěhotněla a čas na ladění termínu se zredukoval. Nechtěla jsem zpívat ve vyšším stádiu těhotenství, protože bych to nemusela udýchat. Práce pod drobným tlakem podle mě ale nemusí být vždy na škodu. Dlužno dodat, že i tak byl pěvecký komfort trochu napjatý. Jenže on se ten pěvecký diskomfort přivodí hned, jednou je to rýma, jindy nachlazení nebo alergie.
Líbilo se nám, že jedeme na úplně nové místo. Ústí nad Labem bych bez toho možná nikdy nenavštívila. Navíc se dalo v budově Tajného studia i nocovat. Když je člověk několik dní na natáčení, nevrací se domů do svého pohodlíčka a není ztahanej z práce, dokáže se kapela, troufám si říct, daleko více soustředit na album jako celek.
Během natáčení jsme domluvili narychlo i super výkonného kameramana / režiséra Karla Dlabače, který zachytil song Destrukce ze studia. Díky různým lampičkám a všelijakým krámům, které se na obrovské ploše studia nacházejí, mohl vytvořit intimní a jedinečný zážitek.
Jako jeden z vrcholných zážitků si vybavuji tento: jako unavená těhotná paní jsem chtěla jít spát, jenže za dveřmi pokoje s lůžky se děly divný věci. Oni stěhují bicí? Vykoukla jsem za dveře a jo! Honzovi na zvuku bicích stále něco chybělo, a tak se rozhodl, že udělají s Majklem ještě jednu verzi, a to z místnosti, která čítala plechový bar, gauče apod. Takže máme na desce v podstatě dva bicí hlasy. Pro takovou hurá akci se nadchne i unavená těhotná.
Klipy jsem v kapele často řešila já, ale vzhledem k mým tehdejším vyhlídkám jsem na to neměla moc prostor. Využili jsme proto Palmu, samorosta pankáče a švagra Toma (kytara, basa). Vybral si z celé desky právě Rybí špínu. Bylo nesmírně úlevné nechat někoho zvenčí, aby si udělal vlastní interpretaci songu a natočil to podle sebe. Napětí stoupalo, když jsme klip neviděli ani den před jeho slibovaným vypuštěním do světa. Pak nám trošku spadla brada. Upřímně, neměli jsme obří finance na drahou produkci a na sbírkách na svou činnost nevybíráme. Palma dokázal s minimálními prostředky vyobrazit skutečně děsivý příběh. Když vezmu v potaz aktuální neustálé odhalování případů zneužívání mladistvých na discordu apod., může, bohužel, rezonovat prakticky pořád.
Jedna z podstatných vlastností umění je, že je inspirativní. Tak to vnímám i já, když se nechávám v textech ovlivňovat literárními či jinými předlohami. V rámci Rybí špíny to byl ale ryze můj text, který jsem kdysi napsala cestou na zkušebnu v tramvaji. Nejradši mám, když si nedokážu zcela konkrétně vybavit, jak jsem na téma přišla. Není to pak můj vlastní život. Palma posunul text o odpuštění, vině a chladnokrevnosti dál, o větší kus, než jsme si vůbec dokázali představit. Jestli oranžová rybička přežila? Prej ano. Králíček to bohužel schytal.
Když se vrátím obloukem do Ústí. Nakonec nás možná mrzí, že je to za Honzou tak daleko. Myslím, že na poli celé desky vznikl fajn tvůrčí vztah. Mixy sice trvaly dýl, deska chvíli ležela, než dostala prostor pro vydání, ale nakonec jsme vděční, že vyšla pod brněnskými Indies. Já se učím s Plum Dumplings trpělivě čekat na ty pravé okamžiky a pak jim to vždy oplatím při živém hraní, kdy si můžu s aktuálním časem na podiu trochu víc zaimprovizovat.
Jaký je příběh vašeho klipu nebo alba? Podělte se s námi a napište nám na redakce@frontman.cz.
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
