Pro L.A. Guns je muzika na prvním místě
Od svého znovusjednocení nemá skladatelské duo Phil Lewis/Tracii Guns o nové nápady nouzi. Důkazem budiž jejich už páté album od reunionového Missing Peace z roku 2017. Pánové na novince Leopard Skin nikam nespěchají, rozdávají pozitivní energii a ukazují, jak se dá i po čtyřiceti letech na scéně muzikou stále bavit.
Mnohé z kapel vzniklých v hair metalovém boomu během 80. let dnes působí křečovitě a fungují už jen ze setrvačnosti. L.A. Guns to mají jinak. Už dávno u nich nejsou důležité vysoké podpatky, natupírované vlasy a make-up. Rovněž už nemají zapotřebí dobývat hitparády, nepotřebují lovit další hity a psát rádiové slaďáky jako Ballad Of Jayne. Jediné na čem nyní záleží, je muzika a dobrý pocit z ní. a to je z desítky skladeb na Leopard Skin více než zřejmé.
V Taste It slyšíme staré dobré L.A. Guns kráčející ve šlépějích svých rockových předků jako jsou Aerosmith či Rolling Stones. V Lucky Motherfucker pak přimíchají špetku funky a dynamická rytmika (v hlavní roli dvojice Johnny Martin, Adam Hamilton) dá věci do pohybu. Celkově se na desce nenacházejí heavy kytary jako v minulosti. Tracii Guns s kolegou Ace Von Johnsonem místo nich sázejí hard rockové riffy s méně zkresleným zvukem z přelomu 60./70. let a koketují s funky, soulem či blues.
Lahůdkou je zeppelinovská The Grinder, v níž Guns předvádí svou práci se slidem, Adam Hamilton podává za bicími skvělý výkon a nejednou na sebe strhává pozornost. A pak je tady Phil Lewis, který naplno ukáže své stále přesvědčivé vokální schopnosti a mocný řev připomínající kočkovitou šelmu. Klidná Hit And Run přinese vážnější atmosféru a připraví půdu pro další funkově laděný kousek Don't Gimme Away.
Špinavě bluesový úvod Runaway Train se rozjede v povedené country, po němž pak následuje divočejší Follow The Money, která si v ničem nezadá s New York Dolls či Stooges. Svůj typičtější sleazy sound pak L.A. Guns předvádí v poslední If You Wanna.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
L.A. Guns rozhodně ještě neřekli své poslední slovo. Leopard Skin není deskou na první poslech, nesází na hitovost, ale na celkovou atmosféru. Že se kapela vydá tímto směrem, už bylo vlastně naznačeno na předchozím albu Black Diamonds.
Je dobře, že muzikanti nejedou podle zavedených šablon. Při psaní písní si nekladou žádné hranice a ani na stará kolena se nebojí odbočit i do jiných hudebních uliček. Sympatický počin, který ocení hlavně milovníci klasického rockového soundu bez zbytečných pompézností.
L.A. Guns - Leopard Skin
Cleopatra Records, 00:39:00
hard rock
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
