Proč poslouchat Robbena Forda?

Je mnoho dobrých kytaristů a rovnou přiznám, že nejsem rozený fanda blues. Ale způsob, jakým míchá blues a jazz Robben Ford, stojí za poslech. Perfektní soulad hlavy, rukou a srdce, nebo chcete-li harmonického myšlení, techniky (prsty, trsátko) a skladby písně, a to včetně zpěvu.

Ke všemu je Robben i velmi milý učitel, rozhodně mrkněte na jeho lekce. Doporučuji nejen videa, vygooglit se dá i leccos psaného. Zde třeba popisuje jednu fintu, kterou se naučil od Milese Davise. I když nejsou jeho lekce pro úplné začátečníky, i začínající může – protože je to pěkně předvedeno – leccos pochopit.

Mně hodně pomohl kurs Blues Revolution, který je k zakoupení na truefire.com a vyšel mne asi na 800 korun. Doporučuji také mrknout na jeho stránky, najdete tam noty k některým songům. Třeba Nothing to Nobody: tato píseň perfektně ukazuje základní principy Fordova přístupu ke skladbě a kytaře.

Pokud si chcete z lekcí vzít více, doporučuji naučit se orientovat v akordech, jejich obratech a vztazích. Ford totiž důsledně dodržuje svoje heslo: "Kytarový part by měl být harmonicky zajímavý, měla by jím procházet melodie, měl by držet pohromadě a fajn je nějaké malé překvapení." Dobrá ukázka je třeba tady.

A co se mi na jeho učení líbí nejvíc? No, že v dobrém slova smyslu není pedagogické – jednoduše a na principu nápodoby ukazuje, jak vědomým poskládáním několika základních principů a fint dostanete efektivní doprovod, či sólo.


Pokud jde o sóla, Robben Ford se celkem záměrně vyhýbá složitým technickým záležitostem. Nicméně, přistupuje k nim jako k minikompozici, kterou tvoří v improvizaci. Takže spíše než technika je na řadě dobré poznání toho, co se děje okolo sóla, jakou povahu má píseň, jakou dynamiku zvolit. V jedné ze svých lekcí říká: "Nechci to na posluchače hned všechno vybalit, rád začnu zvolna."

Shrnuto, Robbena, kterému před měsícem vyšla nová deska, si poslechněte, protože:

1) Jsou to hezké kytarové písničky.

2) I když je to kytarová muzika, ostatní nástroje jsou velmi funkčně zaranžovány a nahrávky mají i tak dost prostoru k dýchání.

3) Stojí za to zkusit si přehrát některá jeho sóla, hodně z nich jsou chytře obohacené pentatoniky, takže najdete pěkné cesty hmatníkem jen kousek vedle těch (předpokládám) obvyklých.

4) Stojí za to si uvědomit intervaly, které ve svých sólech používá – to tvoří jeho rukopis.

5) Zvuk na posledních třech albech se mi moc líbí.

A tady je moc pěkná lekce na spojování akordů, od blues přes jazz až k Hendrixovi, nemyslíte? Případně si zopakujte i článek o jeho gearu.

Tagy: