Profík, nebo hobík? Toť otázka

Je to spektrum

Skupina profíků i hobíků je velmi pestrá. Na jednom pólu profíků můžete mít velké kapely, na druhém party, kde většina učí a hraje v x dalších partách a když je klika, dělá se muzika do reklamy. Jedni hobíci opravdu berou do ruky nástroj jen na koncertech o víkendu, jiní zase věnují muzice všechen čas a velkou část peněz.

Korelace s příjmy plynoucími z koncertování je sporná. Kluci z Kábat revivalu 71 si pravděpodobně ze sobotního večera odnesou víc korunek (každý) než členové Fusion Jazz Quartet hrající vlastní progresivní tvrobu. Trochu podrobněji rozebíráme roli peněz v této rovnici v podcastu Jenda & Venda.

Co mají hobíci a profíci společného

Profící mají někdy pověst holičů. Hrajou, co to dá, aby se uživili – a to je téměř nemožné přežít bez dávky cynismu a vyhoření, jež číhá za každou notou. Myslím, že to ale hrozí v každé profesi. Na druhou stranu, vyhořelé hobíky jsem viděl dostkrát. Zase se někam táhnout, lidi nepřijou, ani ten honorář ve formě párku a piva už po dvaceti letech tak nechutná... Takže, cynimus a vyhoření hrozí po celém spektru.

Hobík, tedy amatér, miluje hudbu, pro profíka je to zaměstnání. Hobík má svobodu díky tomu, že má kariérní a finanční kotvu někde jinde, to ukázal covid. Na druhou stranu, peníze jej hudební produkce stojí taky. Vybavení, natáčení, fotky, klipy, čím dál častěji rád vidím třeba i vzdělávání. Prostě kapela má výdaje, a těm je dost jedno, jestli jste profíci nebo hobíci.

Takže vyjma vyloženě sponzorských projektů nejde dělat, že peníze neexistují – láska hobíka má taky finanční stránku a upřímně, (naštestí zdálky) jsem viděl kapely, kde peníze udělaly paseku – možná právě proto, že jich bylo málo. Přetahovačka o pětikilo na cesťák se nevyhýbá ani hobíkům.

A abych to kontroval, možná jsem měl neuvěřitelnou kliku, ale kdykoliv jsem dělal s profíky (záskoky, studiová práce), bylo vidět, že svoji práci mají opravdu rádi a že často odvedou práci nad rámec očekávaného. Takže láska k hudbě je taky v celém spektru.

Řekni, kde je (asi) rozdíl

Jak jsem říkal, nemám definici. Ani nemyslím, že je potřeba. Postavil jsem si to v hlavě takhle: čím mě mohou profící jako hobíka inspirovat? Jsou to tři věci. A myslím, že k nim se i hobík bez výcviku může dohrabat. A samozřejmě, najdou se výjimky, ale to vždycky a všude.

1. Konzistence

Když přizvu k projektu profi rytmiku, bude i u složitějších věcí každej tejk bratelnej. Ladí se drobnosti, zkoušejí se věci. Nestává se, že by něco nešlo a už vůbec se nenechává tejk být s tím, že se to pak dorovná a doladí. S hobíky je prostě na všechno potřeba víc času a být ready řešit problémy, které by u profíka nenastaly. Obojí je ovšem hezká práce a obojí nakonec umí vyústit v hezký song.

2. Připravenost

Profíci prostě vnímají, že čas všech má hodnotu. Všech. Vždycky. Přijít nepřipraven znamená obírat o čas druhé muzikanty, zdržovat je a obecně prostě nebrát ohled na to, že oni své domácí úkoly udělali. U hobíků je míra tolerance větší, i když stále častěji v tomto ohledu potkávám kapely připravené velmi dobře. Je tam ale rozdíl: když přijdete nepřipraven na zkoušku svojí kapely, za týden přijdete zas. Když nabouráte zkoušku před nahráváním, telefon příště nezazvoní, šanci dostane někdo jiný.

3. Spolehlivost

Souvisí s poslední větou. Pokud jste profík, je v tom i tlak na to, že hudba možná není na peníze to hlavní, ale velmi pravděpodobně je to vaše kariéra. Budujete si jméno, track record. U hobíků může být z toho, jak jste se na nahrávání ožrali tak, že se muselo počkat do druhého dne, veselá historka z natáčení. U profíka to nebývá něco, čím by se kdo chlubil. Když už se to stalo, každý ocení, že to zůstane za zdmi studia (což ovšem nezůstane).

Tak co, jak to máte vy? V čem hobík, v čem profík? Má to samozřejmě další souvislosti a veselosti. Ty rozebíráme v novém podcastu Jenda & Venda, hned první díl 31. 8. je tomu tématu věnovaný. Druhý je na téma hodnocení v hudbě, což je na samostatný článek, možná knihu... Diskutujme!