Progres 2: Nahrávali jsme desku bez cenzury

Hudební legenda Progres 2 vydala po 30 letech album Tulák po hvězdách, jehož předlohou byla knížka Jacka Londona. Nutno říct, že sestava Pavel Váně (kytara, zpěv), Zdeněk Kluka (bicí, zpěv), Roman Dragoun (klávesy, zpěv), Pavel Pelc (basa, zpěv) se s novinkou poprala svědomitě a rocková opera nepostrádá tah na bránu, zároveň ale nedělá ostudu minulosti kapely, která byla kdysi v hledáčku STB. Slovo má první jmenovaný.

Svoje kulaté padesátileté výročí existence kapely jste oslavili vydáním nové desky. Byl to záměr, nebo jen shoda okolností?

Tak napůl… Novou desku jsme chtěli dělat už delší dobu, blížící se padesátiny nás určitě taky trochu nakoply.

Výročí slaví také vaše nejslavnější dílo – Dialog s vesmírem, od jehož vydání uplynulo 40 let. Připravíte nějakou speciální show?

Víme, že by byl asi o koncertní a jevištní obnovení Dialogu velký zájem. Ale také si uvědomujeme ono známé pravidlo – do téže řeky dvakrát nevstoupíš... Ve své době to byl určitě velmi pionýrský počin, nicméně – právě v oblasti vizuálních projekcí – se doba posunula mílovými kroky dopředu. Takže na výroční koncerty jsme připravili jen menší ukázku v duchu „jak to asi tenkrát vypadalo“.

V čem vás ovlivnilo dílo Jacka Londona natolik, že jste se rozhodli pojmenovat desku po jeho knižní předloze?

Pokud si desku poslechnete, pochopíte, že jsme ji tak jen nepojmenovali. Texty jednotlivých písní jsou inspirovány knihou Jacka Londona a tvoří ucelený příběh. I když jsme tam dodali ještě jeden paralelní vlastní.

Do jaké míry pro vás bylo těžké poprat se tématem cestování duše a reinkarnace?

Nenazval bych to těžkým, bylo to spíš inspirující. A hlavní tíha samotného příběhu asi ležela na textech, kterých se, podle mínění, skvěle zhostil Martin Kudlička i Ivan Petlan.

Cítili jste před sebou velkou výzvu, jak správně navázat na svoji minulost?

Osobně si myslím, že tyhle věci řeší víc teoretici, kritici a možná i někteří fandové. My jsme se prostě snažili udělat dobrou muziku. Ta samozřejmě odráží i všechny vlivy, které na jednotlivé muzikanty působí a posunují je i někam dál.

Proč vlastně další řadovka přišla až teď, po 30 letech?

Sám jsem se snažil přesvědčit spoluhráče k nové desce už dlouho. Dokonce jsem i tohle téma navrhoval už před lety. Zřejmě na to nebyla příhodná konstelace. Někdo právě pracoval na sólovém projektu, jiný nahrával s jinou kapelou. V průběhu let jsme zvažovali i další náměty. Ta správná nálada uvnitř kapely nastala až teď a nakonec jsme použili i můj námět „tuláka“. Určitě k tomu přispěl i fakt, že jsme našli nové textaře. To byl pro nás dlouho velký problém.

Kde jste desku nahrávali, jak dlouho jste byli spolu ve studiu?

Nahrávali jsme v mikulovském studiu Cox Davida Kollera. Přibližně třikrát po týdnu během letošního léta. Základy jsme natáčeli pokud možno všichni najednou.

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy nahrávání neumožňovalo takové podmínky jako nyní? Co se podle vás nejvíce změnilo?

Stručně – skoro všechno. Navíc díky tomu časovému odstupu je to pro nás první deska s Progres 2, kdy nahráváme desku bez cenzury.

Sestava Progresu 2 je nyní mixem všech jeho období. Jaká vládne v kapele chemie?

Jsou to všechno vynikající muzikanti. Každý už někdy někde něco dokázal. Myslím si, že jsme přátelé a máme snad k sobě navzájem i tolik respektu, že všechno funguje.

Jaká speciální představení ještě připravujete? Koncepčnost „rockové opery“ vždycky přitahovala už jen svým pojetím…

Právě vyšla nová deska. Rádi bychom ji v budoucnu uvedli celou i ve speciálním koncertním provedení. Vždycky jsme pracovali koncepčně s mnoha spolupracovníky z nejrůznějších uměleckých oborů. Tentokrát to zřejmě nebude žádná projekce. Zatím o tom přemýšlíme a jsem přesvědčen, že to bude opět něco zajímavého.

Jakou aparaturu a nástroje Progres 2 využívá? Jste věrni spíše „vintage“ kytarám?

Každý si vybírá podle svého vkusu. Já například preferuji „lampové“ zesilovače. Mám i několik vintage kytar. Ale většinou je na koncertech nepoužívám. Vlastně nejraději hraji na „telecastera“, kterého jsem si vyrobil sám.

Vyrábíš si kytary sám? Jak dlouho se tím zabýváš?

Prostě rád dělám se dřevem. Tak jsem si doma amatérsky vyrobil v průběhu let pár elektrických kytar. Pustil jsem se i do akustických, ty jsem zatím vyrobil dvě sám a předtím jednu s pomocí kamaráda houslaře. Jedna ta španělka byla hodně originální, byla malinká, měla dokonce vibro-páku, a snímání několika snímači jak akustickými, tak elektrickými, takže to byl naprosto univerzální nástroj. Tenhle současný „telecaster“ má určitě trošku menší tělo, je myslím z jasanu, krk javor a mahagon, přidal jsem si ještě prostřední snímač (Seymour Duncan). Je tak možná deset let stará. Ale první kytaru jsem si dělal ještě za „komančů“ někdy před třiceti, čtyřiceti lety, to jsem vyráběl sám i docela slušné snímače a cívky jsem motal v ruce.