Prokop Holoubek: Večerníčky jsem naformátovaný už od dětství

Vypadá trochu jako medvěd. Režisérky Mlsných medvědích příběhů, Kateřina Karhánková a Alexandra Májová, si ho však vybraly proto, že k hudbě pro děti má z Midi Lidí nejblíž. Jak se skládá hudba pro nejmenší, kteří ji vnímají na první signální? A proč si už tak pracné zhudebňování pohyblivých obrázků přesto neulehčovali? Odpovídal Prokop Holoubek, známý také jako Dj Myslivec nebo šéf bookingové agentury Bumbum Satori.

Na csfd.cz jsem tě našel, ale jen jako herce. Jsou Mlsné medvědí příběhy tvůj první samostatný pokus o filmovou hudbu?

Předtím jsem udělal samostatně několik menších věcí, třeba ke studentskému filmu, nebo nějaké znělky, reklamy. Dělali jsme také spoustu filmové hudby s Midi Lidi, ale tohle je můj první velký samostatný projekt.

S Midi Lidi jste dělali i hudbu pro film Benjamina Tučka Mars.

To byl zrovna docela speciální případ. Ben Tuček s producentem Zdeňkem Janáčkem na začátku oslovili Petra Marka a mě. Když jsme se o tom s Petrem bavili, napadlo nás, že by se k filmu hodily kromě elektroniky a country až noisové, dronové či psychedelické motivy. Oslovili jsme proto Tomáše Procházku z B4 a Ondru Ježka z OTK. Oba jsou pro podobnou hudbu ideálními parťáky.

Nahrávání trvalo necelé dva dny. Během nich jsme improvizovaně nahráli většinu hudby. Potom ji Tomáš s Ondrou zhruba rok editovali, Tomáš Kelar nazpíval titulní píseň v angličtině. Overdubů je tam minimum, zůstala tam energie z nahrávání, někdy i s chybami, a to mě na tom baví.

A jak se vás všech dotklo, že Mars má na csfd.cz nádherných 37 %.

Neřeším to, nic si o tom nemyslím (smích) a jak to mají ostatní, netuším. My máme ten soundtrack tak moc rádi, že jsme si ho vydali ve spolupráci s Polí5 na vinylu. S tím jsem spokojený.

Jak ses dostal k večerníčku? Produkční viděla Rád vařím?

Musím říct, že je to pro mě dream job s dream teamem! Režisérky Kateřina Karhánková a Alexandra Májová se znaly z FAMU s Petrem Markem. Producentka Bára Příkaská z Bionautu tedy původně oslovila Midi Lidi. Je to kreslený seriál, jehož děj se odehrává v lese. Jsou to příhody dvou medvědů, kteří mají pořád hlad a na cestě pro suroviny i při samotném vaření zažívají dobrodružství.

Režisérky měly záměr, aby hudba byla částečně elektronická, a věděly, že Midi Lidi se tvorbou filmové hudby s použitím elektronických zvuků zabývají. I když se příběhy odehrávají v lese, na pozadí je stále bílá barva. Režisérky chtěly hudbu, která by s tím korespondovala, byla částečně „technologická“, tedy elektronická, ale i „přírodní“ akustická. Postupně jsme dospěli ke zvuku, který obsahuje jak elektronické programované nástroje, tak akustické nástroje hrané naživo. Tím se obě estetické roviny doplňují.

Nakonec dělám hudbu sám jako jediný člen naší kapely. Jednak z časových důvodů a také proto, že v posledních letech ode mě kapele chodily občas mírně infantilní nápady, které končily v šuplíku s poznámkou „hudba do večerníčků“. Když pak přišla nabídka od Katky a Saši, hezky se to sešlo. Večerníčkový šuplík už začínal přetékat.

Co se použilo?

Z mých dem vybrali odhadem 80 %, následně jsem musel skládat dál. Jedná se o šestadvacetidílný seriál. Je potřeba opravdu hodně hudby. Dělal jsem různé typy atmosfér, motivy k jednotlivým postavám, emocím, různě rychlé varianty atd., aby bylo z čeho vybírat a aby se to pořád neopakovalo. Dohodli jsme se zároveň na ne úplně standardním procesu.

Na rozdíl od některých produkcí, kde se nasazují stále stejné už hotové smyčky, my u všech epizod hudbu editujeme a často i aranžujeme nanovo. Je to časově náročnější, ale výsledek je pak mnohem lepší. Navíc je to větší zábava. Animovaný seriál je projekt na dlouho. Začal před šesti lety. Já na tom dělám už více než čtyři roky a pořád se ta práce mění. Není to rutina.

Současná filmová hudba spíš tíhne k vytváření zvukových kulis než leitmotivů. Co ti je bližší?

Na filmové hudbě mám úplně nejradši, když se stane organickou součástí filmové řeči, nedokresluje či neilustruje pouze, ale s filmem komunikuje. Ve střihu může nejen rytmizovat a posouvat film emocionálně, ale třeba být do určité míry i podvratná. Může kontrovat emocím v obraze, čímž rozšiřuje paletu možností jak film vnímat. Místy podvratně jsme pracovali s hudbou například ve filmech Marka Najbrta, který má velmi podobný pohled na funkci hudby ve filmu jako my. U dětských pořadů se samozřejmě musí jet víc tzv. „na první signální“, počítat s tím, že děti vnímají ty filmy vyloženě po emocionální rovině, nepřemýšlejí například nad dalšími možnými významy. Velká mnohovrstevnatost nebo nejednoznačnost by to pro ně byla náročná, neuvnímatelná.

Testoval jsi večerníček na dětech?

Mám dvě, rok a půl a tři a půl. Syn i dcera hudbu vnímají od malička, protože na ní průběžně celý jejich život pracuju a znají všechny díly nazpaměť. Je pro mě důležité, jak na hudbu reagují, sleduju rozdíly v reakcích, Pouštěl jsem epizody i synovci a dalším dětem a pozoroval jsem, jak se ty reakce mění: viděli epizodu bez hudby a pak s hudbou a ty rozdíly byly občas markantní.

A musely ve školce mlčet, že strejda nebo táta dělá hudbu pro večerníček a že brzo bude?

Nemusely, u tak malých dětí nehrozí prozrazení něčeho „zásadního“ (smích). Už před rokem běželo v kinech pásmo Hurá na pohádky, kde byly tři epizody a teď od 10. září je v kinech další s šesti epizodami, takže část už je venku. Příští rok poběží celá série v televizi. V některých zahraničních televizích už běží. Pokud mám správné informace, je momentálně seriál přeložen do 11 jazyků.

Jak skládáš? Variuješ hudební motivy na klaviatuře a pak si z hudební banky vybereš už hotové pluginy, nebo laboruješ i se zvuky, které si sám nabereš?

Různě. Někdy mě napadne melodie nebo rytmus, nahraju nápad do telefonu a následně ho v počítači dodělám. Někdy skládám rovnou v počítači, někdy mě třeba jen inspiruje nějaký zvuk, souzvuk, efekt. Nejradši mám, když píseň přijde „rovnou“. Nevím jak , ale prostě ji najednou mám v hlavě. Základním DAWem je pro mě Ableton, ve kterém pracuji od roku 2004. Pořád je to pro mě velmi inspirativní nástroj v aranžování i nahrávání. Zásadně ovlivnil mé životní směřování. Díky němu existují Midi Lidi. Do té doby nebyl nástroj, který by nám umožnil společně na dálku fungovat v tak komplexním a kreativním prostředí. Vím, že ve filmu jsou průmyslovým standardem Pro Tools a chvíli jsem uvažoval o přechodu právě kvůli tomuto projektu, ale naučil se s Abletonem fungovat i tady.

Jak?

Ableton jednak umí pracovat s videostopou a umí exportovat video. Schvalovací mezifáze tedy nejsou problém. Zároveň dnes už je jeho engine tak dobrý, že audio výstupy jsou kvalitativně na podobné úrovni jako u Pro Tools. Celý aranž a edit se tedy odehrává v Abletonu až do chvíle, kdy se jde míchat celý film včetně dialogů a ruchů. Pak exportuji hudební stopy, ty přebírá filmový zvukař a dále s nimi pracuje v celkovém mixu ať už do sterea nebo více kanálů.

Co používáš za nástroje?

Postupně jsme dospěli k paletě zvuků, které obsahují jak elektronické, tak akustické nástroje. Během seriálu se nijak zásadně nemění. Z analogových synťáků používám KORG MS10, hlavně na basové linky nebo imitace různých jakoby „lesních“ zvuků, pak Roland SH-101 na některé lead melodie, různá arpeggia, ale i basy. Často je použita akustická kytara. Mám ji od VKV (v Lubech u Chebu, pozn. aut.). Dále jsou to zobcové flétny Yamaha, klarinety Amati a různé perkuse, pískání, luskání, tleskání. Z pluginů používám několik od Arturie jako Mini V, CS 80, Jup-8, SEM, pak dost Polysix od KORGu. A samozřejmě používám také zvukové banky přímo z Abletonu. Jako kontroler a klaviaturu mám Alesis VI61 a jako mikrofony Neumann U87, AKG C12, C414, Lewitt LCT 840, preamp GAP. Převodníky je MOTU, monitory jsou Genelec a PMC.

Ruchy občas používám nebo je synťákama imituju, ale ne nijak zásadně. Dělá je zvukař, Marek Poledna ze studia Bystrouška. Mým úkolem je hudba. Občas vezmu do smyčky něco, co vytvořím na synťáku a mohlo by vzdáleně připomínat zpěv ptáků, ale rytmické smyčky z reálných zvuků nedělám. Chtěl jsem, ale hned na začátku jsem zjistil, že nefungují. Lesní prostředí je tak bohaté na přirozené ruchy, že by se navzájem rušily.

Prý je nejtěžší složit hudbu pro horror a pohádku. Jak to vidíš ty po zkušenosti s večerníčkem a medvědím receptářem?

Receptář je zrovna speciální bonus formát krátkých minutových epizod, kdy jednu písničku opakujeme ve všech dílech. Jinak srovnání nemám, vyloženě horror jsem nikdy nedělal.

Spíš mě zajímalo, jestli sis porovnával hudbu z horroru nebo pohádky s tím, co jsi dělal.

S horrory jsem nesrovnával, „hudební strašení“ jsme zkoušeli v různých podobách pro Marka Najbrta, ale nenapadlo mě to s něčím srovnávat. A s hudbou z jiných večerníčků se ani netroufám srovnávat. Někdy mám tendenci zkoumat, kde se hudba tohoto typu ve mně bere. Došel jsem k závěru, že jsem naformátován už od dětství, všemi těmi večerníčky a jejich skvělými soundtracky od Lišky, Skoumala, Uhlíře, Fišera... Do toho jsem odmala poslouchal Semafor, Plíhala, Skoumala & Vodňanského. Toho všeho jsem plný a nějak to ve mně stále krystalizuje a determinuje můj vkus. Tím pádem se mi až záhadně snadno pohybuje v těchto vodách. Všechno vzniklo přirozeně, aniž bych se musel trápit nad zadáním „slož hudbu pro děti“. Prostě už jsem ji měl v hlavě.