Prokop Korb (badfocus): Při tvorbě alba je jen 5 % času hraní na nástroj

Multiinstrumentalista, skladatel a producent Prokop Korb se pod pseudonymem badfocus vrhl na své debutové album wallflower. Jaké to je si produkovat desku od skladby po mastering sám? Jaké zkušenosti mu přineslo tour se Seafret, kterým jako člen kapely teepee předskakoval? Co si přivezl z jednoho z největších showcase festivalů Evropy – Eurosonic Noordeslag?

Dle mého věk nehraje roli, avšak na devatenáctiletého máš obstojný záběr osvojených profesí – producent, skladatel a multiinstrumentalista. Uvažuješ do budoucna o dalších profesích kultury, které by sis chtěl vyzkoušet nebo osvojit?

Už jsem si vyzkoušel, jaké to je být event manager, protože s kamarádem jsem organizoval festival našeho gymnázia, GVPfest. A vlastně mě to docela bavilo, akorát jsem si to nemohl pořádně užít, protože jsem tam i hrál. Rád bych si organizování akce někdy zopakoval. A také jsem si říkal, že pokud v muzice někdy něco dokážu, tak bych rád pomáhal začínajícím muzikantům, jako jsem teď já, předával profesní zkušenosti. Třeba formou vzdělávacích kurzů nebo ideálně jako postgraduální program.

Mícháš ve své tvorbě různé žánry, jako jsou tvé oblíbené? Které tě inspirují?

Řeknu bohužel to klišé, že poslouchám úplně všechno. Nejzásadnější je pro mě ale jazz a vše kolem něj. V současné době alternativní elektronika. Vlastně z ní teď dost vycházím. Kdybych měl zmínit nějaké umělce, tak to budou Son Lux, Kiasmos, Nils Frahm, Ólafur Arnalds a neoklasika nebo filmová hudba. Baví mě, jak emocionálně působí na posluchače, jak vytváří obraz. To je jeden z mých cílů tvorby, aby díky mojí hudbě viděli posluchači obrazy. 

Obligátní otázka. Proč název badfocus?

Je za tím názvem období, kdy jsem začal chodit na gympl a uvědomil jsem si, že to s muzikou myslím docela vážně. Moc jsem na ten gympl chodit nechtěl. Když už jsem tam seděl v lavici, tak jsem přemýšlel jaký beat budu večer dělat nebo jakou hudbu budu skládat. A občas na mě byli učitelé naštvaný, že se nesoustředím na výuku. Druhý výklad je špatné zaměření; to se dá vyložit jako právě ty dny v lavici, když jsem chtěl být ve svém domácím studiu místo ve škole.

Na Radiu 1 tě na sonci léta zařadili do Velké sedmy. Na jaké posluchače podle tebe cílíš? Jak si představuješ ty lidi, co poslouchají tvou hudbu?

Já odpovím trochu z jiné strany. Tohle debutové album jsem si dělal naprosto po svém a nějak se mi povedlo dostat do rozpoložení jako když jsem poprvé nahrával na počítači, kde jsem měl Garage band, kde jsem experimentoval a objevoval všechny možnosti. A teď v té karanténě se mi podařilo znovu experimentovat bez ohledu na žánrové škatulky. Takže mě primárně netrápilo, jestli to budou lidi poslouchat. Když chceš zaujmout na Spotify lidi z Generace Z, tak stěžejních je prvních osm vteřin během kterých zaujmeš nebo jsi přepnut. Tak na tyhle lidi třeba necílím.

V tiskové zprávě jsem se dočetl, že ve tvé produkci se prolíná mix s masterem. Můžeš to nějak rozvést?

Už od počátečního bodu, kdy si hraju s jednotlivými zvuky, ve chvíli, kdy mne napadne nějaká melodie nebo rytmus, tak se už v tu chvíli zabývám masteringem toho jednoho zvuku. Kdybych to měl připodobnit k tomu, že mám víc hlav, potažmo osobností – jedna skládá, druhá produkuje, třetí míchá a čtvrtá mástruje – tak spolu ty moje hlavy komunikují už v procesu. Což není standardní. Obvykle se něco složí, někdo to zprodukuje, další to smíchá a pak to někdo dostane na mastering. Ale já to dělám všechno zároveň. Krom toho, že mix a master je záležitost spíš technická a řemeslná, tak spoluvytváří náladu, ten konkrétní zvuk. Když mám třeba zkomponovanou skladbu pro jazzové trio a všichni to perfektně zahrají, tak jak je to napsané, pořád to může změnit aspekt, že třeba klavír může být ostrý nebo kulatý, nahlas nebo poticku, čistý nebo zefektovaný. A už jen nálada zvuku toho klavíru dokáže přetvořit náladu skladby, i když se kompozice nezmění.

Tvá dosavadní tvorba je instrumentální. Zvažuješ do budoucna zapojit i vokály?

Zvažuju. Rád si zpívám, ale zatím pro sebe. Pokud to budu schopen dopilovat na úroveň, že bych s tím vystoupil i před lidmi, tak přidám svůj vokál. Ale asi to ještě nějakou chvíli potrvá. V horizontu jednoho roku bych rád udělal album, které bude mít koncept filmové hudby, ovšem s tím rozdílem, že ta hudba bude jakoby k filmu imaginárnímu. Tedy v krocích, napřed album, které předurčí film, nebo sérii krátkých příběhů, které podle ní případně vzniknou. Kdo ví. A i kdyby nevznikly, tak si je lidi můžou představovat sami při poslechu. A na tomto albu bych chtěl spolupracovat s vokalisty, ale zatím nezmíním žádné konkrétní jméno.

Na co vše se musí hudebník připravit, když se rozhodne si desku vydat sám?

Pokud to myslí vážně a chtěl by s ní oslovit lidi, tak se musí připravit na to, že z celkového investovaného času do vzniku alba bude zhruba jen 5 % samotné hraní na nástroj. Zbytek času bude zpracovávání nahrávek, práce s médii, spravování sociálních sítí, zařizování koncertů a další provozní kroky. Na druhou stranu je výhoda, že žijeme v době, kdy všichni máme notebooky a další dostupnou techniku, softwary na nahrávání hudby jsou taky docela levné a všude na netu jsou tutorialy nebo články v médiích, podle kterých se tohle vše dá naučit obsluhovat. Než čekat na ten správný čas, až budu mít peníze na studio, zvukaře a mastering inženýra, tak si to vlastně můžu zkusit udělat sám. Ten finanční rozdíl je velký, ale ten rozdíl té osobní investice má taky svou váhu.

Kde se vidíš za pět let?

Jak jsem zmínil tu desku k neexistujícímu filmu, tak bych si do pěti let chtěl vyzkoušet složit hudbu k filmu existujícímu. Což vnímám jako úplně jinou disciplínu a výzvu, než si jen tak skládat pro sebe. Zároveň doufám, že do pěti let budu vědět, jaký je ten můj zvuk. Což zatím přesně nevím.

S dream-popovou kapelou teepee jsi vystoupil na nizozemském showcase festivalu Eurosonic Noorderslag. Doporučil bys kapelám se soustředit na showcase festivaly? Co ti ta zkušenost dala?

Myslím si, že to smysl má. A obrovský. Nejsem odborník na management, abych dokázal rozvést, jestli to dokáže tu kapelu odpálit do výšin slávy, ale člověk tam potká spoustu zajímavých lidí z různých odvětví kultury, které k tomu mohou pomoct. Což pro mě osobně mělo ohromný smysl – zahrát si tam jako sideman, jako muzikant. Poprvé jsem hrál v zahraniční a viděl jsem nejen to, jak to funguje venku, ale zároveň jsem si uvědomil, jaké nedostatky máme u nás. Nechci být nějaký antipatriot, ale to srovnání se zahraničím by se někteří pořadatelé mohli přiučit z organizace a komunikace. Když jsme s teepee jeli evropské tour s kapelou Seafret, tak tam se mi to jen potvrdilo. Ale nechci nás tady všechny házet do jednoho pytle. Samozřejmě nechci srovnávat různé úrovně produkce s jedním z největších showcase festivalů u nás. To už z logiky budgetu nejde. Myslím to ale také po té lidské stránce, obecně co se týká nějakého přístupu k práci a možná i k životu obecně. Na druhou stranu musím říct, že jsem měl obrovský štěstí na lidi, se kterýma úzce spolupracuju a moc si jich vážim.

Křest alba wallflower proběhne 5. října ve Vile Štvanice. DJ-set obstará Elskë.