Proměnění Tolstoys na nové desce vsadili na soulovou psychedelii

Prorazit v mezinárodním měřítku, to byl od začátku cíl kapely Tolstoys, a v posledních letech tomu ústřední dvojice – zpěvačka Ela Tolstova a baskytarista Michal Smetana – podřídili opravdu všechno. Svou minulou desku natočili Slováci v německém hlavním městě s novozélandským producentem, dnes už se jejich trvalá adresa bydliště změnila z pražské na berlínskou, a součástí pětice je nejen zmíněný Novozélanďan Drew Deal, který v kvintetu usedl za bicí, ale také německá kytaristka Pauline Grabe, kterou Ela poznala během berlínských studií. Dalším výrazným krokem k získání mezinárodní reputace mělo být vydání desky u respektovaného nezávislého labelu Duchess Box records navázaného na mezinárodní distribuci. Jenže z této spolupráce na poslední chvíli sešlo, a tak se kapela rozhodla natočený materiál vydat sama, pouze s pomocí fanoušků, kteří pomohli vzniku fyzických nosičů a dalších potřebných věcí okolo desky v úspěšné crowdfundingové kampaní. Album No Limit To Love znovu představuje kapelu v novém světle.

„Otevřenost je tak velká, že nevznikly žádné bariéry bránící společné kreativitě. Všechno bylo volné a akceptovatelné,“ osvětlovala před dvěma roky v rozhovoru pro náš portál Ela Tolstova. „Bezhraniční politika“ je v kapele stále aktuální. To jasně signalizuje název desky No Limit To Love. Potřeba těsného sepjetí členů, ale i kapely s fanoušky dělá z Tolstoys více než kapelu. „Chceme fanoušky aktivně zapojit do průběhu večera,“ vysvětlovala kapela před měsícem v rozhovoru na Radiu Wave. Ať už to bude znamenat cokoliv, kapela vedle témat lásky přiznává i jisté větší vztažení se k rodným kořenům. Ani ne výraznějšími world music elementy, jako spíše přirozeným použitím netradičním nástrojů, jako je brumle nebo vozembouch.

Co vás na desce jako muzikanty zaujme?

Jak jsem už v perexu recenze naznačil, s třetí deskou máme co dočinění s třetí tváří Tolstoys. Po stydlivě snivém debutu a naopak vášnivě popovém následovníku, tu máme polohu tak trochu mezi. Stále jasně popovou, ale už tolik nebažící po nejmodernějším zvuku – spíše jde o zachycení co nejpřirozenější polohy kvinteta. V kapele tentokrát důležitou roli hraje psychedelicky houpavá kytara Pauline Grabe, jejíž groove hře se radostně podvoluje zbytek kapely. Zatímco na minulé desce Mirror Me hudebníci nabídli kompaktní popové jednohubky, teď se na nahrávce nebáli nechat řadu momentů vzešlých ze spontánní improvizace. Žádné přehnané postprodukční kouzlení, měsíc a půl ve studiu zaznamenali většinou naživo vystřihnutým náběrem, které kapelu prezentují v mnohem spontánnější poloze, než ve které se pětice prezentovala na loňské podzimní šňůře.

Tišší nahrávka se skvěle poslouchá, díky jistému oddání se niterné náladě ale postrádá, i před melodicky nekomplikovanou strukturu, výraznou hitovou skladbu. Tolstoys zkrátka na No Limit To Love hrají uzavřeni nejen ve vlastním studiu, ale i uvnitř úzkými vazbami vyztužené kapelní skořápce. Každopádně jde o výborně nasnímanou nahrávku, která v honbě za unikátní atmosférou neváhá v některých momentech až ambientně ulétnout. Indie popoví chameleoni Tolstoys i na třetí desce nasadili nový žánrový převlek. Ten však dle mého soudu maximálně odráží momentální rozpoložení skupiny. A navíc přináší spíše náladou než silnými melodiemi tažené silné album, které vřele doporučuji k poslechu během klidných letních večerů.

Tolstoys – No Limit To Love

vlastní náklad; 41:52, 2024

80 %