Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Hamerský - Út, 03.09.2019 - 09:00

PRS SE Pauls Guitar FI: pro jednu polohu navíc?

Tři na jednoho? Není to moc? Podle Paula Reeda Smithe vůbec. Z jeho novinek, kytary SE Pauls Guitar FI a především jejích snímačů, totiž tři páčky páčí dosud netušené zvuky.

K hlavnímu přepínači přibyly dva menší. Rozpínají každý humbucker zvlášť. Napoprvé jsem nevystihl záměr Paula Reeda Smithe, jenž SE Pauls Guitar FI navrhoval podle sebe. Proto se mi jako hlavní slabina bohaté palety šesti zvukových možností jevilo právě jejich ovládání. Tři switche kvůli extra poloze? Vedle pětistupňového nebo třístupňového switche plus clona/rozpínání trochu překombinované, ne?

Pak jsem nástroj zapojil a zamyslel se znovu. Nepohodlí tří přepínačů mezi cívkami vynahrazuje exkluzivní zvuk pasivních AlNiCo snímačů TCI S (tj. Tuned Capacitance and Inductance). Rozpojené totiž znějí jako singly a ne půlka hambáče. Navíc cívky zásluhou více vinutí nebzučí ani ve velkých zkresleních a stěží zaslechnete i přechody mezi nimi. Připočtěte tradičně příjemný, zvonivý a krásně čitelný zvuk s poctivým základem v mahagonovém těle s žíhanou javorovou poklicí a taky nebudete chtít dát kytaru z ruky.

Totéž platí i pro krk s rozměry pro PRS zcela typickými: menzura 635 mm, 10‘‘ rádius a profil krku Wide Fat, který v nejužším místě měří 42,8 mm. Profilace je totiž dlouhá a široká relativně. Takový Fender má menzuru ještě širší a rádius výraznější. Navíc pražce jsou zbroušené příkladně. Vykládání palisandrového hmatníku letícími ptáků už je jen třešničkou na dortu.

S pevnou kobylkou jsem se setkal, byť uzamykatelnou, u singlecutu S2 Standard AW z vyšší řady. Uchycení strun ve straně přivrácené k humbuckeru je velmi chytré. Ladění výrazně stabilizuje. Jedinou v zásadě nepodstatnou výhradu mám už jen ke lacině vyhlížejícím knoflíkům. Jako jediné prozrazují indonéský původ nástroje. PRS SE Pauls Guitar FI je cenově dostupnější, ale ne ošizené.

Tagy PRS Paul Reed Smith PRS S2 Singlecut Standard AW PRS SE Pauls Guitar FI
/*1988/ Když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, psaní byla jasná volba. V devatenácti si to rozmyslel. Přišlo mu, že to dějiny píšou příběhy. Pak zjistil, že to jsou vítězové a dal se k poraženým. Historii i tak vystudoval a tři roky ho živila, než od ní zběhl. Stalo se tak ...
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY