PRS SE Santana SR vs. S2 Custom 24 BC: ovečka a hřebec?

Možná někomu z vás přijde nepatřičné porovnávat originál a licenční kopii. Ale buďte si jistí, že v obou případech se jedná o plnokrevné nástroje. Zvuk by se měl primárně posuzovat ušima a poddajnost nástroje rukama, cenovka by měla být až v druhém plánu.

U PRS SE Carlos Santana SR a ceny okolo 20 tisíc korun trochu znejistíte. Ano, jedná se o model z levnější řady SE a je od Korejců, ovšem zpracován je na jedničku. Na jeho mahagonovém těle nebo lepeného krku taktéž z mahagonu budete jen těžko hledat chyby.

Příjemně velká mechanika vám krásně padne do ruky a přirozený chod bez skoků taky nebývá v zemi jeho původu standardem. Snímače jsou firemní PRS SE Santana a ptáčci zdobící hmatník jsou oproti klasickým tečkám nebo žraločím zubům příjemným zpestřením. Je to typický znak kytar PRS – a je dobře, že se zachovává i na levnějších nástrojích.

PRS S2 Custom 24 BC je naopak domácím nástrojem Made in USA – a tomu taky odpovídá dvojnásobná cena kolem 40 tisíc korun. Pro jakékoli chyby hledající maniaky zde bude zapotřebí mikroskop – a možná ani pak nenajdete.

Dodnes mám v hlavě krásné promo video firmy PRS, kde kvůli vadě na laku zapnou cirkulárku a skvostná kytara je najednou ve dvou kusech. Proporce těla jsou typické pro kytary PRS, i když by se dalo očekávat, že bude použit kvalitnější materiál, než v řadě SE. Nevím, rozdíly jsem v každém případě nezpozoroval. Pouze v délce menzury (628 vs. 635 dle výrobce) a profilu krku (Wide flat vs. Regular).

Zásadnější je ovšem u modelu Custom zamykací ladící mechanika a dvojzvratné tremolo. Že je dvojzvratné, to jsem při testu mimochodem ani nezpozoroval (asi proto, že jsem neměl ke kytaře páku), ale mechaniky mou pozornost upoutaly hned. Znát je pak také větší vykrojení těla po obvodu. Snímače jsou opět firemní a strategie PRS ala „prodáváme kytaru tak, aby jednotlivé části do sebe zapadaly“, se mi líbí.

Jdeme si zabrnkat...

Přestože tento testík je psán jako komparační, kytary jsem zkoušel nezávisle: PRS S2 Custom 24 BC v Brně na aparátu Marshall DSL100H a PRS SE Carlos Santana SR v Praze na Orange Rockverb 50 MKII.

Ač oba aparáty mají domov v Anglii, charakterem i výsledným zvukem se pochopitelně liší. Pro naši potřebu jsou ale oba dostatečně vypovídající. Jako první vezmu na pranýř kytaru PRS S2 Custom 24 BC. Ve spojení s Marshallem DSL 100H se chovala přesně takovým způsobem, jak se od takového nástroje čeká. Nastolila velmi příjemný zvuk, minimálně tedy někam do popu. Rovný, přímý a čekající, co s ním hráč provede. Ať jsem se pohyboval v jakémkoliv levelu zkreslení, od čistého zvuku přes crunch až po maso ala Clawfinger, vždycky se jednalo o velmi příjemný, poddajný zvuk. Cítil jsem se až opojně: jakoby nástroj tiše čekal na každou novou notu a obalil ji do sametu.

To PRS SE Carlos Santana byla trochu jiné kafe. Hra byla taky pohodlná, ale o sametu se mluvit rozhodně nedá. Nejvýstižnější pojem? Nasraný labrador! Jedná se o agresivní až jedovatou kytaru, která možná taky čeká na každou notu, ale proto, aby ji doslova vtlačila posluchačům do lebky. A v čistých rejstřících byla možná ještě trochu víc jedovatá, než by bylo zdrávo. Ve zkreslení si pak libuje v gainu, a to dále než za polovinou dráhy potenciometru.

Nečekejte ale žádné hutné zdi a bourající mohutné rify. Tohle je čistě středová záležitost. Což je ale částečně dáno i použitým aparátem. Původ a charakter zvuku byl nicméně jasný už při hraní úplně na sucho. Tohle prostě není pro Barbie!

Tak si vyberte...

Každá kytara byla svá úplně odlišným způsobem. I když bych čekal, že se budou lišit jen v detailech. Do poprocku bych určitě bral PRS S2 Custom 24 BC. Krásně podkreslí scénu pro masu posluchačů libujících si v hladší, učesané hudbě. Jenže já jsem spíš pro agresivnější styly, byť pro užší spektrum publika. Sám proto volím PRS SE Carlos Santana SR. Mám radši, když nástroj můžu krotit a neustupovat mu. A co vy – zvolíte krotkou ovečku, nebo vzpurného hřebce?