Průlet konferencí ReConnect 2023: Jak na kapelní identitu, propagaci i management

Neodolatelnou touhu usnout po cestě vlakem z Prahy vystřídala po několika dávkách kofeinu a prostudování pátečního programu chuť se rozdvojit, abych stihla všechny debaty, které na Flédě probíhaly paralelně ve velkém sále a v menším prostoru v předsálí. Vybrala jsem si nakonec čtyři témata, která mi připadala pro mé aktuální pracovní zaměření nejužitečnější:

Jak uživit hudební sektor

Jaké jsou zkušenosti pořadatelů ze čtyř klubů (Marek Lakomý z pražské Meet Factory, Lukáš Stara z hostitelského klubu Fléda, Marcel Palovčik z ostravského Music Clubu Barrák a Juraj Cocher z bratislavského klubu Šafko) s provozem v pocovidové době? Jak se kluby vyrovnávají se zvyšujícími se cenami energie, s novými zvyky publika i s proměnou v koncertních praktikách kapel? O tom hosté diskutovali s Martinem Kozumplíkem, jenž má kromě magazínů Fullmoon a Musicserver „na svědomí“ také dramaturgii v dalším brněnském klubu Kabinet múz.

Poznatky organizátorů z postcovidové sezóny 2022–2023 se sice lehce liší (v Ostravě odliv publika nezaznamenali, zato v Bratislavě to prý byla katastrofa), obecně se ale všichni shodují, že se zřejmě nadobro změnily nejen zvyky publika, ale také vystupujících kapel. Lidé v pocovidové době moc nenakupují vstupenky v předprodeji, počty prodaných lístků se zvedají až týden před koncertem a nejvíce lístků se prodá až v den konání koncertu, kdy nyní předprodej bývá otevřen klidně až do 18:00. U kapel se zase rozmohl nešvar rušení koncertů na poslední chvíli, a to i bez udání důvodu nebo s vynecháním české či polské zastávky mezi ostatními, v pohodě odehranými koncerty.

Rapidně se také zkracuje celá klubová sezóna – může za to mimo jiné pořádání stále většího počtu venkovních akcí (často se vstupem zdarma) a festivalů od května až do konce září. Organizátoři v klubech jsou tak mimo jiné nuceni pořádat větší množství komerčních akcí, z nichž pak pokrývají náklady na program dle svého dramaturgického vkusu. Také se pomalu mění politika vyplácení honorářů a podílů z výdělku – pořadatel dnes často raději nejdříve z celkové částky odečte odměnu pro zvukaře, případně další provozní náklady, a ze zbytku si vezme celkově méně procent, než aby zůstával v nejistotě. Přidělování dotací a grantů je rovněž vrtkavá záležitost, takže není divu, že ve výsledku se výdělek generuje opět především odtamtud, kde všechno dobré i zlé začíná a končí – z výtoče na baru.

Hrát či nehrát? Toť otázka

U druhé debaty, na kterou jsem se přesunula do malého prostoru v předsálí, byla tématem propagace kapel a projektů směrem k promotérům koncertů a festivalů. Jak vystoupit z davu a zaujmout organizátory? Do jaké míry se vyplácí je oslovovat přímo přes e-maily a kontakty, a kdy se naopak vyplatí soustředit pozornost na sebepropagaci na sociálních sítích, čilé koncertování nebo natáčení videí, aby si vás organizátoři našli sami? Na to se moderátor Jan Barnet (dramaturg festivalu Rosnička) tázal – dlužno podotknout, že velice systematicky a houževnatě, až dosáhl úspěchu – čtyř hostů: Dušana Svíby (Earth Music, Colour Meeting Festival), Josefa Kašpara (Centrum kultury Písek, Open Air Music Fest Přeštěnice), Pavla Uretšlégra (Vinyla, Beseda u bigbítu) a Martiny Lesner (United Islands of Prague).

Když se rozhodnete kontaktovat organizátory sami prostřednictvím e-mailu, vězte, že pokud vám neodpověděli, nemusí to nutně znamenat odmítnutí. Váš mail zkrátka mohl v záplavě pošty zapadnout nebo jej organizátor sice zaregistroval, ale nestihl pořádně prostudovat. Pište stručně, slušně a adresně (žádné hromadné maily, navíc ještě s kopiemi všech dalších adres!), dejte si záležet na jasném a ideálně zároveň nápaditém úvodu a svůj text strukturujte do kratších tematických celků. Vždy také rovnou uveďte odkazy na svou hudbu k přehrání online (žádné posílání zazipovaných souborů ke stažení, ještě navíc s celým albem). Dobrým tipem bylo také pořídit si videozáznam s ukázkou vašeho live vystoupení v aktuální hráčské sestavě. Také neškodí pozvat organizátory na váš nejbližší koncert, kam jim zajistíte volný vstup. A pokud se vám ozvou zpátky a vypadá to nadějně, aktivně spolupracujte. Všem to usnadní práci.

Pokud chcete, aby si vás organizátoři všimli sami, kromě koncertování a publikování audio/video materiálů si hlavně dejte do pořádku své propagační kanály: pečujte o své webovky (kde budete mít ideálně i aktuální fotky ke stažení v tiskové kvalitě a s kreditem autora či autorky, bio text představující váš projekt a ideálně i repertoárový list a tech-rider ke stažení) a o své kapelní profily na sociálních sítích s veškerými kontakty. Nepodceňujte ani bandcamp nebo starý dobrý bandzone – možnost přehrát track na jedno kliknutí v léta známém grafickém rozhraní znamená odstranění další bariéry mezi vámi a pořadateli.

Jen hudba nestačí – identita kapely

Třetí debata, kterou jsem v rámci ReConnect stihla, se týkala způsobů sebepropagace a budování identity hudebního projektu. Hosty hudebníka Martina Kyšperského v roli moderátora byl zakladatel a manažer kapely Jamaron Ondřej Dostál, zpěvačka a skladatelka Pam Rabbit a Tomáš Paleta z agentury My Se Ozvem, mimo jiné manažer Lenky Dusilové a kapely Poletíme?. Utkvělo mi několik bodů:

• Je dobré mít o své hudbě a o svém směřování jasnou představu. Není čas se upejpat a být superdemokratický. Můžete se snadno dostat do vleku představ lidí kolem vás a ztratit vlastní směr. Je tedy v pořádku, pokud jste ohledně své tvorby a hudební identity lehce panovační a umíte se rozhodovat. Pam doslova řekla: „Je v pohodě být control freak, když jde o vaši tvorbu.“
• Je dobré si předem rozmyslet, co od svojí hudební dráhy očekáváte. Pokud nechcete jen blbnout ve zkušebně pro zábavu nebo jezdit hrát jen o víkendech, ale chcete se hudbou opravdu živit, připravte se na dlouhou cestu, během které nutně uděláte spoustu chyb, utratíte spoustu peněz a energie a často se budete setkávat s odmítnutím. Jak řekla Pam: „Pokud necítíte každou svou buňkou, že prostě musíte dělat hudbu, nedělejte to.“
• Pokud se chcete upsat labelu, nejdřív si dobře rozmyslete, jestli to opravdu potřebujete – jestli vám smlouva nabízí nějaké benefity oproti tomu, když si veškerou agendu zařizujete sami. Vyřeší za vás label propagaci? Dá vám peníze na tvorbu videoklipu a na nahrávání? Podle Ondřeje Dostála může dokonce fakt, že se o vás label zajímá, být ukazatelem toho, že svou manažerskou práci pro kapelu děláte dobře a vlastně služby labelu nepotřebujete.
• Je dobré si taky dobře rozmyslet, s kým se chystáte na budování své umělecké identity spolupracovat. S lidmi z labelu byste měli být myšlenkově a koncepčně na stejné vlně. Jinak hrozí, že se vás a vaši hudbu budou snažit na základě aktuálních trendů tlačit někam, kam nechcete.
• Lidé, čtěte. Raději investujte předem peníze do důkladné právní konzultace a kontroly smlouvy, než abyste později byli nemile překvapeni. Nenechte label například sahat na své peníze z autorských práv, ani nepodepisujte smlouvu, kde byste měli v případě komerčního neúspěchu svého hudebního projektu být labelu cokoli dlužni.

Manažerova cesta od piva a párku až ke svíčkové

Hostkami čtvrté debaty, tentokrát zase v předsálí, byly manažerka kapely Wohnout Gabriela Pánková a promotérka Indies Production Hana Podhorská. Otázky moderátora Petra Blažka (420 Production, My Se Ozvem) mířily hlavně na zkušenosti, které obě panelistky nasbíraly během své dlouholeté kariéry manažerek velkých kapel. Gabriela Pánková se dle svých slov do wohnoutího managementu před třinácti lety pustila s mladickou euforií, díky které časem zvládala dělat zároveň booking, tour i stage management, produkovat videoklipy včetně shánění rekvizit, a starat se i o vydávání alb – to vše zprvu jako dobrovolnice při studiu. Hana Podhorská zase do hudební branže vstoupila z prostředí divadelního managementu, který studovala na JAMU. Vzpomínala, jak místo party života se spolužáky trávila dny u sdíleného počítače a vyhledávala kontakty na kluby a manažery.

Na přetřes přišlo také téma komunikačních dovedností při vyjednávání jak během bookingu a v koncertním provozu, tak také se členy kapel. Obě hostky potvrdily, že vysoká míra intuice a znalosti lidských povah je zásadním kritériem – stejně tak jako dobré vztahy napříč hudební branží, kde se v českém rybníčku beztak všichni osobně znají a vědí o sobě. Důležité (a zároveň velice obtížné) je zároveň také nastavovat si osobní hranice, zajistit si prostor pro osobní život a psychohygienu a chránit se před syndromem vyhoření (telefonáty po večerech a v neděli počkají. Ano, počkají!). Že je vrcholový hudební management ale velmi spceifickou a na adrenalinové situace bohatou pracovní disciplínou, o tom myslím nikdo z publika neměl po vyslechnutí diskuse pochyb.

Rozhovor o kariéře s Jiřím Burianem

Na závěr jsem ještě stihla skvělý rozhovor mezi Martinem Kyšperským (jehož moderátorské schopnosti mě jak formou, tak i obsahem naprosto ohromily) a producentem a hudebníkem Jiřím Burianem. Byla radost sledovat jejich turbulentní slovní ping-pong, zejména když došlo na věčné téma „noty vs. intuice“.

Otázky typu „Je Björk už zbytečně složitá, nebo jen unikla z dosahu mého chápání“, respektive „Co je víc? Písňová forma s jasnou strukturou a groovem versus formálně volné, komplexní skladby?“ mi pak vrtaly hlavou ještě ve vlaku cestou domů – spolu s lítostí, že jsem nemohla zůstat na následné networkování a večerní koncerty v rámci BATCH festivalu. Jasnou odpověď nemám. Je ale dobře, že se o tom vede otevřená debata – třeba právě na konferencích, jako je ReConnect.