Průvodce kytarovými efekty #12: Delay

Páskový delay

První hrátky se spožďováním a opakováním signálu začaly probíhat ve 40. letech spolu s vývojem nahrávání na magnetické pásky. Problém těchto nahrávacích zařízení byl, že byla velká a ne zrovna snadno přenosná, a tak zůstávala stát ve studiích. Umělci ale chtěli své echo i na koncertech, a tak netrvalo dlouho a dočkali se řešení. V roce 1953 vzal technický génius Ray Butts přenosné páskové zařízení a implementoval ho do svého kytarového aparátu jménem Echosonic.

Tento aparát si oblíbili například Chet Atkins nebo Scotty Moore. I ostatní výrobci se chopili příležitosti, a tak v roce 1959 Mike Battle stvořil svůj Echoplex, následován Charlie Watkinsem a jeho zařízením jménem Copicat. Obě tato zařízení byla mnohem kompaktnější než Echosonic a například Echoplex umožňoval nastavit rychlost opakování. Od těchto momentů mohli kytaristé delay používat jak ve studiu tak na koncertech.

Jak se navíc tyto zařízení vyvíjela, přibývaly i možnosti nastavit si délku i čas opakování i během hraní. Do této doby byly všechny páskové efekty poháněné samozřejmě lampami. Největší revoluce však přišla s tranzistorem. Použití tranzistoru zlevnilo a zefektivnilo výrobu a přineslo doslova boom na poli páskových delay efektů.

Kromě nových tranzistorem poháněných verzí Echoplex i Copicat vznikla na konci let šedesátých i další legenda – Roland Space Echo. Obrovskou výhodou kromě zlevnění výroby bylo to, že nové tranzistorové delaye byly lehčí, zvukově čistší a nebylo nutné je před každým použitím zahřívat. Nevýhodou samozřejmě bylo, že se ztratilo kouzlo a zvuková bohatost původních elektronkových zařízení.

Analogový delay

V roce 1969 navíc v Holandsku spatřil světlo světa Bucket Brigade Device (BBD). Ač byl původně určen pro počítače a televizní kamery, bídné výkony ho díky bohu degradovaly pro použití právě v podřadných audio zařízeních typu delaye, chorus či flanger efekty.

Při použití v delay efektech se znovu projevily limitace tohoto čipu – výrazné ztráty ve vyšších frekvencích, které se zhoršovaly s délkou efektu. Pro delší opakování byla zařízení s tímto čipem prakticky nepoužitelná – maximální použitelná délka těchto efektů byla cca. 300 ms. Dalším problémem byla zvýšená hlučnost takových efektů.

Ptáte se, proč se proboha pedály postavené na tomto hrozném obvodu používají dodnes? Velmi rychle se totiž objevily názory, že zvuk obvodů s BBD čipem je příjemně harmonický, „teplý“ a skvěle doplňuje původní signál. Navíc při nejkratším čase opakování vznikaly skvěle znějící flangerové a chorusové zvuky. Právě to rozhodlo o použití právě BBD čipu ve flanger a chorus pedálech, které se teprve měly objevit.

Digitální delay

Ačkoli se jednodušší digitální delay zařízení používala ve studiích ještě před vynálezem BBD čipu, byl to nakonec právě první plnohodnotný digitální delay efekt, který BBD jednotky zašlapal do země – konkrétně DDL 1745 od firmy Eventide. Kytaristé žasli nad čistotou opakování a nad na tu dobu velmi nízkým šumem. Navíc nebyli limitování jedním typem delaye, ale mohli měnit tóninu, použít takzvaný otočený reverse delay a další, ve své době nevídané možnosti úpravy zvuku.

Jedinou nevýhodou byla cena – DDL 1745 se prodával na tu dobu za šílených astronomických 3800 dolarů! Byla to právě cena, která předurčila použití tohoto zařízení pouze ve studiích, protože drtivá většina kytaristů si pořízení něčeho takového rozhodně nemohla dovolit. Právě cena však zároveň způsobila, že se spoustu firem snažila vyvinout co nejkompaktnější a současně levné řešení. To přišlo v podobě legendy mezi pedálovými digitálními delay efekty – Boss DD-2, který je i dnes vyzdvihován pro svou muzikálnost a zvukovou bohatost a umetl cestu dalším stovkám jednoduchých a kompaktních delay pedálů, jak je známe dodnes.

A tady se pomalu dostáváme k největší nevýhodě spousty digitálních delay zařízení, a tou je krystalická až sterilní čistota zvuku. Po odeznění největšího šílenství po těchto efektech se stále více kytaristů začalo vracet ke starým dobrým analogovým zařízením. Tím samozřejmě vylétly ceny těchto efektů na bazarech nahoru a analogové delaye se staly pro spoustu lidí nedosažitelnými.

Záhy proto spousta výrobců zjistila, že mohou výkonnost digitální technologie využít právě pro simulace původních analogových efektů - a to nás přivádí do současnosti – do doby, ve které už téměř všechny digitální delay efekty obsahují všechny možné simulace analogových a páskových efektů dob minulých. Pojďme se tedy podívat na některé analogové i digitální delaye, které byste neměli minout.

Strymon Timeline

Začneme rovnou asi tou nejtěžší váhou. Dvanáct typů delay efektů, dvěstě presetů, MIDI, stereo in a out a spoustu možností nastavení. To celé postavené na neuvěřitelně výkonném SHARC procesoru. Můžete tak docílit krystalicky čistých opakování i lo-fi zvuku léty používaného páskového echa a mnoha dalšího.

Za kvality Timeline mluví i to, že i po letech jde stále o nepřekonaného krále v této nejvyšší kategorii programovatelných delay efektů. Timeline má navíc i vlastní efektovou smyčku. Můžete do ní zapojit jakýkoliv efekt, a tím ovlivnit pouze zvuk delay efektu bez toho, aniž by byl ovlivněn váš původní signál. Je libo rozbít zvuk delaye nějakým brutálním fuzzem? S Timeline žádný problém.

Strymon Volante

Pokud máte nejradši zvuk klasického páskového echa, pak právě na vás ve Strymonu mysleli. S Volante docílíte přesně všech těch úžasných zvuků, jako kdybyste hráli přes opravdové páskové zařízení. Na výběr máte z několika režimů, které si můžete plně přizpůsobit, jako například různé způsoby zapojení páskových hlavic, zvuk prvních záznamových magnetofonů z 50. a 60. let nebo stupeň opotřebení pásky... Takže je jen na vás, jestli budete chtít zvuk nového, nebo desetiletími zkoušeného zařízení.

Pokud byste Volante chtěli vyždímat ještě víc, nabídne vám až tři sta presetů přes MIDI. Nemusíte se bát ani degradace svého původního signálu, Volante má neprocestovanou signálovou cestu čistě analogovou. Pokud jste blázni do zvuků páskových delayů, myslím, že lepší efekt pro vás už nikdy nebude.

MXR Carbon Copy

A od ultimátně programovatelných delay pedálů teď přejdeme k něčemu jednoduššímu. Firma MXR tento zelený pedál vypustila v roce 2008 a velmi rychle se stal naprostou klasikou, kterou se oblíbili kytaristé jako třeba David Gilmour nebo John Mayer.

Efekt stojí na tradičním čistě analogovém Bucket Brigade obvodu, takže nabízí všechny charakteristické vlastnosti, jaké tyto obvody mají – teplý harmonický zvuk a postupně degradující opakování.

Ovládání nemůže být jednodušší: tři pocenciometry určující poměr efektovaného zvuku a délku a rychlost opakování. Tlačítkem Mod si navíc můžete k delay efektu přimíchat i modulaci.

Pokud vás slova jako preset nebo menu děsí, tohle je efekt pro vás.

EarthQuaker Devices Avalanche Run

A zase ti Earthquaker... Tenhle pedál je jeden z obsáhlejších, co se týče delay zvuků. V tomto případě se jedná o delay spojený s reverbem, tudíž, pokud nepotřebujete nějaký komplikovaný revers, tento pedál vám teoreticky může k docílení vašich zasněných zvuků stačit. Součástí je samozřejmě tap tempo a přepínač rytmických subdivizí. K dispozici máte jak zvuky charakterem bližší klasickému analogovému BBD delay, tak i zvuky typického páskového echa. Samozřejmostí je i možnost připojení expression pedálu a možnost plného stereo zapojení.

Co už ale samozřejmost není a jedná se velice chytrou možnost, je otočný přepínač, kterým si nastavíte, jaký parametr přesně má onen pedál měnit. Pokud tedy toužíte po komplexním delay pedálu, ale nemáte místa v pedalboardu nazbyt, tento pedál je i díky všem možnostem tím pravým pro vás.