Původně folkrockový MarZ na novince zjazzovatěl a dospěl

Těch fanoušků, kteří zaznamenali crowdfundingovou kampaň okolo vydání nové desky pětice MarZ nebylo evidentně málo. Aby ne, vždyť kampaň uvedla laškovná, ale vkusná skladba Kamaše, která svým houpavým rytmem šla vstříc většinovému posluchači. Celé eponymní album je ale mnohem vrstevnatější, což Markétu Zdeňkovou, jako zpěvačku i autorku repertoáru pětice, staví do pozice další výrazné mladé tváře naší domácí scény.

MarZ fungují od roku 2012 a před třemi roky vydali prvotinu Na rozcestí. To „kapelu“ tvořili pouze Markéta Zdeňková – zpěvačka, kytaristka, písničkářka a dcera známého jazzového pianisty Zdeňka Zdeňka – a aranžér a trombonista Štěpán Janoušek, známý také z vokální formace Skety, Janoušek-Wróblewski kvartet a dalších. Duo před dvěma roky dostalo nápad, rozšířit sestavu formace o další členy, kterými se nakonec stali kytarista Dalibor Hrubeš (Divnotaj, Emozpěv, Ille), basák Miloš Klápště (Neřež, Voila!, spolupráce s Richardem Müllerem a dalšími) a bubeník Jakub Šindler (Never Sol, Klara & the Pop, Bert & Friends, Michal Ambrož & Hudba Praha a další).  Toho ovšem v poslední době nahradil Vítězslav Patočka. Už první koncerty v rozšířené sestavě daly rozvinout původně úsporným písničkám debutu a ještě více pětičlenná sestava promluvila v dobrém slova smyslu do písniček i výsledné podoby letošního bezejmenného následovníka.

Markéta je vypravěčkou intimních příběhů. Už na debutu dokázala snivou formou vyprávět prosté, přitom v pojetí Zdeňkové jímavé podané příběhy, které se mohou přihodit úplně každému. Klipový Olymp v duetu s Štěpánem reflektuje o strastech partnerského vztahu, už název skladby Beru si zpátky svoji sílu je o hledání pevné země pod nohama, a úvodní Ze dvou krví je zamyšlením o vlastnostech, které vyfasujeme po našich rodičích. Pokaždé ovšem podány tak jednoduše a přitom samozřejmě, že se jedná o neobyčejný zážitek.

Co na desce jako hudebníci oceníte?

Kapela se nechtěla s písničkami držet v koutě, a tak se rozhodla nový materiál zachytit ve studiu Sono za asistence Adama Karlíka, jehož mix posunul písničky do nové dimenze. Nejde mi nevzpomenout na podobný pocit, který jsem měl z prvních poslechů desky Ppoommaalluu kapely Buty. Také jednoduché texty (i když v podání Radka Pastrňáka tu a tam mírně nebo více poťouchlé), popové vyznění, ale přitom jazzová nadstavba písniček, kdy je díky čiré, vzdušné aranži radost poslouchat každý nástroj samostatně. A navíc suverénní vokál Markéty, který se nenápadně pouští i do různých vokálních improvizací…

Už delší dobou se v médiích vychvaluje silná, mladá generace slovenských autorek od Katarzie až po Katarínu Málikovou, které si doslova ukradly část scény našich východních bratří a sester pro sebe. Ovšem k podobné situaci, i když možná nenápadněji (myšleno méně hudebně novátorsky), dochází i u nás. Vedle například Báry Zmekové nebo Niny Marinové (Nina Rosa) nesmíme zapomenout na rozezpívanou Beatu Hlavenkovou, Ille a na druhou stranu popově orientovanější Hellwana nebo Viah.

Letošní bezejmenné album do „klidné ženské hudební síly“ přispívá výborným příspěvkem, který obchází současná emancipační témata, přesto, nebo právě proto, má sílu zasáhnout posluchače přímo na solar. Navíc je výbornou pozvánkou na křest desky, který proběhne už tuto středu 16. září v pražském klubu Vila Štvanice.

MarZ – MarZ

Tranzistor, 2020, 55:14

Pop, rock, jazz

85 %