Rabea Massaad: Jediná věc, kde mě netrápí syndrom podvodníka, je kapela

Všichni tě známe z recenzí a testů výbavy, zdá se, že jsi snad otestoval všechno... Jak teď vypadá tvůj aparát?

Používám zesilovače Victory, pracuji s nimi už deset let a stále používám stejný zesilovač The Kraken a mám svůj pedalboard s efekty Strymon a spoustou věcí Gigrig. A to je pořád vrcholný aparát, který používám, když jsem v pozici, že jej můžu použít naživo, protože je to tak velká sestava...

Velikost celé té věci musí omezovat její použitelnost, že?

Přesně tak! Ale od té doby, co jsem objevil Neural DSP a pracuji s nimi... Nejdřív plug-iny a pak vyšel Quad Cortex, to pro mě změnilo celou hru. Nikdy jsem neměl rád digitální modelování zesilovačů... Vzpomínám si, jak jsem si u plug-inů Neural říkal „tyhle jsou fakt dobrý“, ale když vyšel Quad Cortex, bylo to poprvé, co jsem zkusil něco, co působilo realisticky. Mělo to trojrozměrnou hloubku ataku a pocit při hraní. A tak teď používám více různých aparátů. Může to být zesilovač a pedály, může to být Quad Cortex sám o sobě, k zesilovači... Mám víc variant, používám to všechno, digitální i analogové.

Dotkl ses zajímavého tématu. Když jsi s Victory pracoval tak dlouho a znáš zesilovač doslova zevnitř i zvenčí, můžeš jít opravdu do detailu a přesně porovnat zvuk toho zesilovače s plug-inem Neural DSP...

Když jsme dělali můj plug-in, použil jsem své zesilovače Victory pro dva ze zesilovačů v sadě. Takže teď máte v Quad Cortex moje osobní zesilovače Victory. A já vím, co ten zesilovač udělá, když ho nastavím určitým způsobem. A zajímavé je, že když nastavím ovládací prvky stejným způsobem na tom modelu, tak to reaguje stejně a zní to stejně.

Takže i ekvalizér reaguje stejně?

Protože je to přesný, super klinický model, neuvěřitelně blízký. Takže bylo zajímavé to vyzkoušet a říct si: „Aha, ono to fakt funguje!“

To už jsi také naťukl, moderní cestování... Když se připravuješ na turné, jsi už informován o tom, co si můžeš a nemůžeš vzít s sebou, což pravděpodobně tlačí hudebníky k tomu, aby si vybírali vybavení, které je stabilnější a nejen spolehlivější, ale také flexibilnější, zejména když cestuješ s projektem jako je Frog Leap Studios... Je tohle místo, kde bys po Neural DSP sáhl tak jak tak?

Ano, to je vlastně všechno, co ve Frog Leap používám, jen Quad Cortex. A teď také s Vower. Ale tam, pokud to jde, ho pouštíme do efektové smyčky zesilovače, takže krmí reproboxy a tvoří ten správný feel na pódiu. To je opravdu důležité, abychom měli na pódiu zesilovače, kvůli zpětné vazbě a tak. Takže ta sestava je tak trochu hybrid. Obecně řečeno, v dnešní době je pro většinu koncertů mnohem schůdnější provozovat takový malý aparát. 

Řekl bych, že se najde spousta lidí, kteří neměli možnost se s modelingovými zesilovači setkat a ani nemají chuť to vyzkoušet. Existuje způsob, jak je přivést k tomu, aby překonali své obavy a přijali tato moderní řešení? 

Pro většinu lidí je to o tom vidět to v souvislostech, které jim dávají smysl. Takže můžeš mít jen Quad Cortex a dělat spoustu skvělých zvuků a oni si řeknou „to zní skvěle, ale v mém kontextu to nefunguje“, ale pak to třeba zapojíš přes zesilovač a uslyší to přes reproduktor a řeknou si „to zní fakt skvěle a takhle bych to možná používal spíš“. Myslím, že je opravdu důležité, aby si lidé udělali představu o tom, jak by to fungovalo v jejich realitě, a na Quad Cortexu je skvělé, že se dokáže přizpůsobit jakémukoli prostředí. Já jsem akceptoval jen lampové zesilovače a pedály, to bylo jediné, co mě zajímalo, dokud jsem nevyzkoušel Quad Cortex. A to jsem opravdu akceptoval jen „créme de la créme“ - lampy a pohybující se vzduch a reproduktory a tak... Ale čím víc jsem to používal a zkoušel v těch různých kombinacích, tím víc jsem si uvědomoval, že je to všechno dobré. Jde o to, jak to použijete ve svém kontextu.

Navíc většinou, když jdeš na koncert, ani nevíš, že i ty největší kapely používají nějakou formu simulace. Žádné lampy na pódiu, kvůli stabilitě...

Je to také o tom, že musíš platit dopravu! Můžou si to dovolit jen ty největší kapely, ale pak třeba Metallica používá Axe FX. To slyšíš, když je vidíš naživo. Zesilovače a reproboxy jsou tam jen kvůli show. Všechny tyhle obrovský kapely většinou používají digitál, pokud to není nějaký speciální případ... Třeba Slash je jiný, Brian May je jiný, protože ti si můžou dělat, co chtějí. Ale většina kapel používá digitál. A je to zčásti proto, že tahat zesilovače a reproboxy je tak drahé! A pro zvukaře je to mnohem jednodušší! Protože nakonec, když to dobře zní a dobře se to používá, koho zajímá, co to je.

To jsou zesilovače a pedály... Pamatuješ si, jak před 20 lety Line6 vyráběla řadu Variax... 

Jo, taky jsem to používal! Měl jsem Line6 Variax pro Frog Leap, než vyšel Quad Cortex. A hlavním důvodem, proč Frog Leap mohl hrát naživo, bylo to, že Leo objevil Variax. Všechny písničky jsou v jiném ladění, sloka, refrén, sólo jsou v různých ladění a s divnými efekty. Na normální kytaře bys to v žádném případě nedokázal. Když jsem nastoupil do kapely, musel jsem používat stejnou aparaturu, dokud se neobjevil Quad Cortex, který umožňuje transponovat stejně snadno. A jakmile jsem zjistil, že to můžu dělat na vlastní kytaře, přešel jsem. Hlavním důvodem bylo, že Line6 měl strašnou, měřitelnou latenci. A bylo těžké na to hrát naživo, hlavně sólovat, s tím jsem se opravdu trápil.

Myslím tím, že by to bylo hrozné i s tou nejmenší latencí, snažíš se udržet v groovu...

Jo, opravdu mi to vadilo a hrál jsem hůř. A taky ty speciální kabely, měly limit, jak byly dlouhé. Myslím, že 25 stop (7,5 metru)? Takže na velkých pódiích jsem byl uvězněný, zatímco teď používám bezdrát...

Máš ještě čas hrát si s vintage věcmi?

Mám tátův Strat ze 70. let, mám Les Paula z roku 1971, na který rád hraju, mám Straty z custom shopu, kytaru Gretsch a hraju na ně pořád. Většina toho, co dělám na pódiu, je hudba, kterou píšu a ta je modernější a těžší, takže používám tohle, protože každá kytara tě nutí hrát jinak. Tenhle můj signature Music Man mě donutí hrát víc riffově, moderně, Strat většinou víc bluesově nebo ambientně, zatímco když vezmu do ruky Gretsch, bývají to spíš akordové věci, a když skončím u Les Paula, je to buď úplně sedmdesátkový rock, nebo Tool!

Díky videím na youtube jsi získal uznání, ale díky turné se všemi těmi různými kapelami, Dorje, Toska, Frog Leap a teď Vower, jsi se dokázal vyhnout té pasti, že bys dělal jen jednu věc. A taky děláš všechny ty workshopy a další věci pro ostatní muzikanty a fanoušky...

To všechno dělám moc rád! Ty věci s Neuralem asi nejvíc odpovídají tomu, jak to chci teď dělat, protože mě na ty cesty berou jako umělce, takže hraju svůj vlastní materiál a je to tak oddělené, víš? Nejsem ten gear chlapík, co tam sedí a mluví o tom, že musí otočit gain na pětku... Jsem tam proto, abych hrál na kytaru a ukázal, jak to zní. A taky můžu cestovat se svými nejlepšími přáteli, protože s většinou kluků, se kterými tu jsem, jsme kamarádi už asi 15 let, takže jsme se znali, než Neural vůbec vznikl.

Myslíš, že je stále možné jít cestou youtube a dostat se tam, kam ses dostal ty?

Myslím, že se to hodně změnilo díky krátkému obsahu, jako jsou reely, TikToky a podobně. Spousta lidí teď získává publikum právě díky tomu. Já jsem byl - pro nedostatek lepšího slova - stará škola, protože když jsem začal dělat videa v roce 2011, 2012, nebylo toho obsahu tolik. Dneska je spousta požadavků, kvalita videa musí být skvělá, osvětlení, kvalita produkce musí být na úrovni, musíš být osobitý, příjemný na sledování a poslouchání, musíš umět vzdělávat, informovat, bavit, musíš být dobrý v tom či onom ohledu, ať už je to hudba nebo hra na kytaru... A musíš zasáhnout všechny platformy, krátké videa, dlouhé a všechno mezi tím, a vyžaduje to obrovské množství píle, abys prorazil nad všechny ty ostatní úžasné tvůrce...A být ohromně důsledný, nikdy nepolevit!

Nedávno jsem procházel instagram a u jednoho tvého videa jsem viděl komentář od Joe Satrianiho: „Tohle bych mohl poslouchat hodiny, chlape...“.

Je to šílený, člověče! Za poslední rok komentoval už několikrát. Asi objevil můj instagram nebo co...

Tak vy jste se nikdy nesetkali?

Nikdy jsem se s ním nesetkal, ne. Ale za poslední rok se vyjádřil snad k deseti videím a pokaždé jsem si říkal "wow, to je šílené!" A člověk se pak cítí fakt dobře, protože často hlavně na instagramu koukáš a vidíš neuvěřitelné hráče, šílené shreddery, ty nejnehoráznější věci. Snažím se být závanem čerstvého vzduchu, takže projíždíš tyhle šílenosti a pak třeba přistaneš na tom, co dělám já, což je uvolněnější, pohodovější, pocitovější, víc atmosférické.... 

Muzikální?

Muzikální, haha, jo! A lidi to možná na chvíli donutí zastavit. O to se na té platformě snažím, spíš než o bezmyšlenkovitost. A když to komentuje někdo jako Joe Satriani, je to jako „ooh, to u něj muselo zarezonovat dost na to, aby dal vědět, že se mu to líbilo!" Já mu i napsal, že bych si s ním rád někdy zajamoval, a on mi odpověděl: „Pojďme na to.“... Zatím se to nestalo, ale člověk nikdy neví!

To mi nahráváš k poslední otázce: co tě čeká v roce 2025?

První je kapela. V současné době nahrávám ve studiu album a doufám, že ho vydáme koncem tohoto roku, takže se hodně soustředím na to, abych to dokončil. Působím totiž jako zvukař, producent, dělám mix, a samozřejmě jako kytarista a autor písní se zbytkem kapely! Na to se hodně soustředím.

Kromě toho se chci zase víc soustředit na svou hru na kytaru. Už dlouho jako kytarista tak trochu přešlapuju na místě. Jo, psal jsem hudbu a byl kreativní, ale jako hráč cítím zase nutkání se posunout. 

A třetí věc je snažit se věnovat také svému autorskému materiálu, možná udělat sólové EP? To by mi asi dodalo sebevědomí v téhle branži... Protože já mám pořád syndrom podvodníka, úplně ve všem... Kromě toho, že jsem v kapele! Mám svou kapelu rád, myslím, že hrajeme fakt dobře, a myslím, že lidi to baví. Ale jako kytarista s tím, že mám vlastním model od Music Mana si neustále říkám, že je to šílené, že si to nezasloužím!

Děláš všechnu práci na albu sám, nebo si přizveš lidi, kteří ti ten „domácí úkol zkontrolují“?

S mou sebedůvěrou to v téhle oblasti šlo pomalu a postupně. O mixování a nahrávání se opravdu zajímám od doby těsně před pandemií. Vždycky jsem příseděl u mixování, koukal pod ruce a pasivně se učil, dokud nepřišel čas, abych to dělal sám! Úplně jsem tomu propadl a v průběhu pandemie a dalšího nahrávání na vlastní pěst jsem si moje sebevědomí rostlo. A pro Vower jsem udělal poslední singl, který se jmenuje Satellites. To bylo moje první větší vydání. Byl jsem nervózní, ale měl jsem lidi jako Nolly a chlapíka, který míchal naše předchozí alba, Marka Robertse, kteří jsou tak laskaví, že si to poslechli, a opravdu mi pomohli, abych se v tom zlepšil. 
A moji spoluhráči z kapely řekli: „Zní to skvěle, to bys klidně mohl udělat celé album!“

Skvělé jako vyjádření důvěry, ale to je spousta práce a taky spousta času!

Jo, spousta času – spousta práce a spousta času! Ale snad to se vším co jsem se naučil zvládnu v termínu. Myslím, že to musíme mít hotové do poloviny května, takže času moc není, ale myslím, že to zvládnu!