Rabea Massaad, zdroj: YouTube

Rabea Massaad: Sóla jsou super, ale snažím se víc sázet groovy

Parťák Roba Chapmana z Dorje Rabea Massaad do Prahy už příští týden přicestuje se svou kapelou Toska, novou kytarou i pedalboardem. Bavili jsme se o tom, jak se od bicích dostal ke kytaře a od ní k youtubu, proč skvělej riff je víc než sólo nebo čím ho inspirují zrovna Incubus.

Na co se na Music Festiwallu těšíš?

V Praze jsem byl předtím jednou. Opravdu jsem si to před těmi pár lety s partou kámošů užil. Teď se těším na hraní, cestování s klukama, je s nima sranda, a kliniky. Mám novej pedalboard od Bosse, takže se těším, až ho vyzkouším.

Jaká jsou specifika toho pedalboardu?

Používám všechny pětistovky od Bosse, RW, DD a MD, a ovládá se přes loop switcher Boss ES-8. (Rabea ukázal pedalboard do kamery Skypu.)

Sakra, to je spousta barev.

Jo, je dost hustej. Měla by to bejt velká zábava ho používat.

Jaké jsou výhody muzikanta – youtubera?

Nejspíš to, že se můžete spojit se spoustou lidí, který baví to co tebe, takže kytara, všecky ty kapely a vybavení, který někdo má rád nebo o něm něco ví. Taky je hustý, že se takhle můžete spojit s fanoušky, když už hrajete v kapele jako já v Tosce a Dorje, a přímo s nimi sami a bez vydavatele sdílet muziku nebo je oslovovat. To je pro kapely obrovská výhoda, postovat jejich muziku přímo lidem, které zajímá.


Tvůj spoluhráč z Dorje Rob Chapman řekl, že důvodem, proč se z něj stal youtuber, byla ztrátová a ubíjející turné. Bylo to u tebe také tak?

Na youtube mě přivedl právě Rob. Doporučoval mi založit si svůj vlastní kanál, protože si myslel, že mi jako jemu hraní před kamerou jde, tak jsem se do toho dal. Teď si myslím, to funguje dobře. Dělám to už šest, sedm let a je to hodně užitečný.

Začínal jsi jako bubeník a doprovodným kytaristou se stal až později. Bylo to způsobený tvou dřívější zkušeností?

Jo, nejdřív jsem byl bubeník. Pak jsem měl nehodu na skatu a nemohl bubnovat, dokud se noha neuzdraví, tak jsem si popadl kytaru a začal hrát rytmicky. Na tu jsem se naučil o dost rychleji, a proto jsem přestal pořád bubnovat, ale furt si pro zábavu píšu party pro bicí, abych jim co nejlíp rozuměl. Když píšu skladbu, nápady na bicí jsou pak stejně rozpracovaný jako pro kytaru.

Co je víc? Sólo, nebo riff?

Sóla jsou super, protože dokážou lidmi pohnout a můžou je obdivovat, ale spousta skvělých songů je zapamatovatelná kvůli skvělýmu riffu, jako Back in Black a Highway to Hell od AC/DC, ale to je jen pár příkladů. Sólo je působivý, ale ne vždycky zapamatovatelný.

Sám sebe popisuješ jako „hodně jamujícího týpka“. Jaký je tedy tvůj přístup?

Každýho poslouchat; co dělají bicí a co basa. Obecně se snažím víc sázet groovy než sólovat. Je to tak volnější a otevřenější, než se jen tak poflakovat. Vždycky jsem rád, když se do jamování vstupuje s nápady, koncepty a spoustou dalších věcí. Takhle jsme napsali spoustu věcí pro Tosku. Moje nápady se zkoušely pořád dokola, aby si na ně každý zvykl ještě předtím, než dojde na metronom.


Zpátky k Robu Chapmanovi; taky říkal, že Dorje je kompromis mezi jeho „countryovostí“ a „bluesovostí“ a tvým šílenstvím. Souhlasíš?

Nemyslím, že bychom se scházeli v půli cesty. Ovlivnily nás stejný kapely, takže hledáme přesahy. Já a on milujeme Soundgarden, Incubus, Mastodon, Clutch a Queens of the Stone Age a mícháme je dohromady. Je to fajn, protože já si užívám heavy riffy a sóla a on zas tu divnou latinu a progresi.

K těm Incubus; proč tě ta kapela tak inspiruje?

Předtím jsem hodně žral shredding. Rychlý hraní bylo všecko, co mě zajímalo, ne opravdu dobrej song. Když jsem slyšel Incubus, pochopil jsem, že můžu mít stejnou hloubku, růst a bejt technickej. Když songy píšou nebo je hrajou, mají daleko větší zvukový rozptyl. Ty zvuky si fakt užívám a i ty strašně expresivní nápady, jak riffy seskládat dokupy.

Máš svůj vlastní model ML-3 od Chapman Guitars známý „collaborative designem“. Jak ten model vznikl?

Tělo Telecasteru je něco, co nezměním, ale cokoliv dalšího jako barvy, snímače, mechanika a krk jsou takové, jaké jsem chtěl. Předtím jsem měl ještě jeden signature model a řekl bych, že byla hodně ovlivněná jedním mým kytarovým hrdinou. Nikdy předtím jsem neměl možnost navrhnout si vlastní kytaru, takže jsem jen zkopíroval svoji oblíbenou. Až po letech jsem měl jasno, jak by kytara měla znít a vypadat. Proto jsem změnil tvar a dřeva, aby byla trochu unikátní a něčím, na co prostě chci hrát. A lidem se líbí. Slušně se prodává i zní, ale hlavně jsme s nimi nahráli nový matroš pro Tosku.

Takže jakou s ní máš zkušenost?

Zrovna natáčím video na youtube. Mám ji rád a hraju na ni fakt hodně. Když si ji vyberete, zní a má na sobě spoustu hustých vychytávek. Odvádí skvělou práci.