Radek Pavlovič: Zvuk Coilguns byl jeden z nejlepších, jakej jsem slyšel

Basák grindových Contrastic Tomáš Fiala není jediný člen Brutal Assault Crew, který hraje v kapele. Radek Pavlovič se festivalu stará o PR a taky řádí v hardcorepunkových Decultivate, kteří letos v rámci scény prožívají raketový vzestup.

Na pozadí jednoho z posledních videí z Brutalu zaznělo celý EP Decultivate. Není to trochu pokořující být zredukován na kulisu?

Mně to spíš potěšilo, že náš grafik, který vyráběl to video, chtěl mít ostřejší kulisu do rozhovoru s Tomášem Fialou a Martinem Brzobohatým a vybral nás.

A proč padla volba zrovna na Decultivate? Nebylo to nejjednodušší řešení, protože patříš do Brutal Assault Crew?

To ani ne. Náš grafik sedí naproti mně a řekl, že potřebuje ostrou muziku jako podkres a dá tam nás, ale že tam dá celou desku, to jsem nečekal.

Roky se pohybuješ v mediální sféře, Decultivate teď prožívají raketový vzestup v rámci scény. Je to dáno i tvým rozsáhlým publicistickým adresářem?

Nad tím jsem se ani moc nezamejšlel. Zas tolik těch kontaktů nevyužívám, protože nemusím. Prostě to u lidí zafungovalo a dostáváme další a další pozvání na další a další koncerty. Ne že bychom tomu nepomáhali, ale cíleně to nikam netlačíme. Řekněme, že se to prodává samo.

Hrával jsi s postrockovými Rest in Haste. Jedna skladba trvala jako celé EP Decultivate Milovat. Potřebuješ lítat z extrému do extrému?

V Rest in haste jsem si splnil sen. Tam dostala konkrétní podobu moje vášeň pro klasickou rockovou hudbu, ale moje hudební srdce je blíž větší agresivitě a zkratkovitýmu projevu. To je pro mě přirozenější.

Jednu skladbu máte ve švédštině. Je to opravdu švédština nebo jen stylová hatmatilka?

Je to opravdu švédština. Náš zpěvák umí švédsky.

A o čem se tam zpívá?

Já vlastně vůbec nevím. Aby řek pravdu, do textů moc nevidím, nechávám to úplně na Radimovi.

A aspoň naznačil, čeho se ten text týká?

Myslím, že mi to říkal, ale já si to teda nepamatuju. Jsem trošku ignorant v otázce textů.

Hraješ naráz přes basovej a kytarovej aparát, jestli jsem si dobře všimnul …

Buď, anebo přes dva kytarový.

Není to inspirace německými Mantar?

Není. Myslím, že to byli Coilguns ze Švýcarska, kteří hráli hodně podobnej styl a taky jako trio, kdo mě inspiroval rozdvojit signál do dvou aparátů. Jejich live zvuk byl jeden z nejlepších, jakej jsem kdy slyšel. Jonathan Nido měl pedalboard jako ty kuchyňskej stůl.

Používáš klasický elpíčko Gibsona, aparát sis poskládal z hlav Mesa Boogie, Peavey 5150 a repráků Orange a Marshall. Za mě skvělá volba, jen by mě zajímalo, s jakou představou sis ten gear dával dohromady.

Chtěl jsem něco, co bude hodně tlačit, bude to hi-gain, stovkový a bude to moct udělat hodně extrémní a zároveň pořád dost čitelnej zvuk.

Kým ses inspiroval?

Celeste (francouzská postblacková kapela), ale spíš než hudebně v přístupu. Ptal jsem se kytaristy Guillauma, jakej má zvuk, a on mi napsal, že má obyčejnou cortku, která se u nás prodává za sedm tisíc, ale že na ní má snímač Seymour-Duncan a dvanáctky struny. Má to hodně podladěný a k tomu padesát jedna padesátku. Žádná věda to není.