Rammstein vyměnili kontroverzi za ponurou emotivní melancholii
Majestátní tóny čerstvě vydaných singlů dávaly dopředu tušit, že němečtí Rammstein zvážněli, zpomalili a na zvuku výrazně zmohutněli. Osmá studiová deska Zeit je energická koláž skladeb, která na rozdíl od předchozích počinů vrývá do naší noční můry více pochyb a otázek.
Sex, pornografie, kanibalismus, neblahé dědictví Germánie... Rammstein se nebojí žádné kontroverze. Se svoji industriální dekadencí byli ve správnou chvíli na správném místě. Přesto sextet, který pochází původně z východního bloku, ví, že jejich hudební excesy jsou již předvídatelné. Proto se z Rammstein stalo obří divadlo, v němž především videoklipy nesou poselství, která vyvolávají diskuzi a sem tam i úsměv na tváři.
Skladba Zeit se tak dočkala bohatého filmového zpracování a více než samotné hudby si posluchač všímá úchvatného vizuálu rádoby z dílny Game Of Thrones.
Svůdné klavírní segmenty, bouřlivý vypravěčský um Tilla Lindemanna a minimalistické kytarové prvky umocňují atmosféru desky, která se ze zdrženlivého tempa okamžitě vrhá do strhujících rytmů a zlověstné rétoriky. Dramatické syntezátory šlapou v otvíráku Armee Der Tristen jako hodinky, skladba Zick Zack, poháněná elektronikou a intenzivním kytarovým riffováním, by byla hitem klidně i před dvaceti lety na desce Reise, Reise.
Temnou stránku lidské bestiálnosti o sexuálním zneužívání odkrývá kapela v Meine Tränen, husí kůže naskočí z písničky Angst, kde Till sdílí své nejtemnější obavy. Prvky melodramatu zazní v songu Lügen, v němž se z vokálu stává plnohodnotný gradující nástroj nářku i řevu.
Zbytek jako by psali Rammstein přes kopírák: Dicke Titten (jak jinak skladba o bujném poprsí) kombinuje citlivé jemné tóny s energickými kytarovými výbuchy, taneční Giftig nakopne pochodujícími riffy, baladická Schwarz útočí na solar zdrženlivým tempem. Závěrečná Adieu, zabalená do vrstev syntetizátorů a pochodujících kláves, se loučí svým death-waltzem.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Svůj osvědčený recept na dobrou desku používají Rammstein s mírnými odchylkami již od svého vzniku. Stačí chytře střídat klidné a hřmotné pasáže, zaposlouchat se do Lindemannovy osudové lyriky s nádechem romantičnosti, vymyslet těžké riffy a obalit je strašidelnými klávesami a syntetizátory navazujícími na to nejlepší z Kraftwerk, Nine Inch Nails, Die Krupps a Laibach.
Zatímco zpěvák Till LIndemann se pustil sólově do ještě oplzlejších a vulgárnějších poloh, celkově Rammstein zvážněli a zestárli. A stále překvapují, byť ne již hudebně. Naživo pak kapela stále platí za jedničku ve svém oboru, o čemž se můžeme přesvědčit v Praze v Letňanech 15. a 16. května.
Rammstein – Zeit
Universal Music 44:10
Industrial/metal
70 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
