Recept na festival? Víno, tenis, zpěv

Říká se, že open air festivalů je u nás až moc. Ten náš ale vznikl úplnou náhodou. A může za to hlavně tenis, ochutnávání vína a výstavy fotek.

Ta červnová páteční noc byla studená, a na sobotu nehlásili nic lepšího. Právě skončila degustace vinařství Krásná hora, kterou jsem vedl pro pár přátel. Seděli jsme s výtvarníkem a muzikantem Jaromírem Švejdíkem na nádvoří červeného zámku v Hradci nad Moravicí pod Beethovenovou sochou a pili krásnohorský pinot. Následujícího dne začínal úplně první ročník našeho festivalu Hradecký slunovrat a já se bál, že nepřízeň počasí odradí návštěvníky. Jaromír mi ale na to povídal: "Hele, vem si poslední večeři Páně. Jak málo tam bylo lidí a jak to byla důležitá akce!"

Kdekdo se mě poslední dobou ptá, co je důležité pro to, založit a rozjet úplně nový festival v zemi, kde se jich každý letní víkend koná několik. A ještě k tomu na zámku, který je podle ankety památkářů nejpohádkovější v Česku. Pokud mohu soudit podle sebe, tak hlavně hrát tenis. Alespoň pokud je kastelán nadšený tenista.

Jo, a pak taky fotit a hodně vystavovat. Na vernisážích vám samozřejmě hrajou spřátelení muzikanti, třeba Karolína Kamberská, když ještě nebyla známější jako Domácí kuchařka. Pak si onen kastelán musí přečíst rozhovor v místním plátku o onom focení a cestování, kde zjistí, že máte vlastně umělecké sklony (což si přiznejme, není úplně mezi tenisty zrovna obvyklé), a navrhne (a uspořádá) na zámku velkou výstavu, na jejíž vernisáž si pozvete písničkáře Petra Linharta. Všem se to moc líbí a stanete se přáteli.

Vedle tenisu je ovšem dobré, mít i jako koníček víno. Děláte na zámku vinné degustace, a k tomu samozřejmě i nějakou tu muziku..., a zase to pěkně funguje. A všem je dobře. Přátelé jsou další důležitá věc, a já na ně mám mimořádné štěstí. No, a když už hrajete tenis, jezdíte za vínem po celém světě, máte fajn přátele, tak je dobré abyste taky ještě měli narozeniny. Pak se totiž určitě najde pár kamarádů – muzikantů, kteří by vám na nich rádi zahráli. Váš vinný archiv, kterému by se rádi dostali na kobylku, to zařídí.

A ti kamarádi vám pak chtějí zahrát na narozeninách, a vy si říkáte, že kde jinde ty narozeniny oslavit než na tom Hradeckém zámku... a najednou z toho vznikne festival. Zvrhlo se to hned napoprvé, v roce 2014. A od začátku tam bylo to, co dělá Hradecký slunovrat Hradeckým slunovratem. Směs různých žánrů, výstavy, diskuze, víno, program pro děti, a hlavně magické prostředí. Genius loci by se tam dal krájet. Pobývali zde Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, Niccolo Paganini, žena Richarda Wagnera Cosima, Sidonie Nádherná nebo Rainer Maria Rilke, všichni tu pochopitelně tvořili, a je to tam nějak tak cítit...

Najednou se to všechno rozjelo. Hned na prvním ročníku měli snad první řádný koncert Michal Němec s Maruškou Puttnerovou, tedy duo Půljablkoň. Načež přišla nabídka, abych dělal producenta jejich debutovému albu. K obalu jsem u vína překecal právě Jaromíra 99, a Michal Němec mi pak řekl: "Ten váš Hradec je tak nádherný, že by byl hřích to křtít v Praze." A pozvali jsme si k tomu i Ponk a Ladě a byla tu další tradice. Zimní verze festivalu, které říkáme Hradecký slunovrat Winter Edition.

Kruh se uzavřel, a všechno se to dál prolíná. Na festival se nabaluje spousta dalších skvělých lidí. Celý ten úžasný tým, díky kterému to je spíš radost a setkání s přáteli, než jenom třeba byznys. A najednou zjišťujeme, že ty naše zpočátku možná naivně vypadající ideály, vnímají i návštěvníci, kteří se rádi vracejí. To naše přátelství a nadšení se prostě nějak Hradeckým slunovratem prolíná.

Ostatně kdokoli se může i letos přesvědčit o víkendu na přelomu června a července. Zahrají Priessnitz, skvělí polští Volosi, Mucha, Bratři Orffové, Katarzia s kapelou, Čankišou a mnoho a mnoho dalších. Pozvali jsme i hodně mladých kapel a zase dojde na jednu premiéru: Svůj úplně první koncert tu odehraje Zvíře jménem podzim, sestava, složená z muzikantů hned několika kapel. A jasně – budou i diskuze, workshopy, a třeba i dvě naše vlastní vína.

Když jsem loni na jaře seděl u vína s fenomenální houslistkou Jitkou Šuranskou, říkala mi: "No jo, ten festival už je alespoň dvacátý ročník, že?" A když jsme ji vysvětlil, že bude hrát teprve na třetím, velmi se divila. A já tomu vlastně pořád taky nemůžu uvěřit... Ale od toho asi tyhle akce jsou. Tak na viděnou už počtvrté na magickém Hradci.
Nebo někde jinde. Tam, kde mají rádi nejen tenis a víno, ale hlavně muziku...