Red Hot Chili Peppers přetavují sedmdesátky do úderného funku
Když se před dvěma lety vrátil do řad Papriček marnotratný syn John Frusciante, leckomu se zatajil dech. Red Hot Chilli Peppers podle všeho povstali z popela a ta jiskra, hudební chemie, která tu nakonec přece jen chyběla, na nové desce opět září optimismem a nádhernou rock'n'rollovou jízdou.
Ne že by desky, které Papričky vydaly s dnes již bývalým kytaristou Joshem Klinghofferem, byly špatné. Ba naopak. Kapela si vyzkoušela jiné kompoziční postupy a pod producentskou taktovkou Danger Mouse speciálně album The Getaway rozhodně žádnou ostudu neudělalo. Přesto je tah na bránu nakonec cítit až z novinkového alba Unlimited Love, které si však z předchozích písní bere víc, než se na první pohled zdá.
Složité nadupané Fleovo slapování, hardrockově přímočaré bicí Chada Smithe i laskavé a bizarní rýmy frontmana Anthonyho Kiedise si uchovaly svoji magii z předchozí desky, kterou ale namísto potemnělého kytarového doprovodu vystřídala hra s prosluněnými staccatovými přírazy a melodickými sóly, z nichž na první dobrou každý pozná Fruscianteho styl. I ten ale nakonec prošel malou proměnou. Víc vzpomíná na funkové počátky, vstřebává do sebe i zkušenosti ze sólové tvorby a pouští se do promyšlených exhibic skrze modulární syntezátor odvážněji než na desce Stadium Arcadium.
Z otvíráku Black Summer je cítit spontánní radost. Sedmdesátky magicky promlouvají a tančí na vlnách surf rocku – včetně kytarového sóla nasazeného vysoko v mixu. Temný riff je cítit v Here Ever After a jedna z nejlepších skladeb Aquatic Mouth Dance se svými staccatovými slokami, dechovým doprovodem a otevřeným refrénem klaní Beach Boys.
K jemnému křivení pradávných žánrů dochází často, a v tom tkví největší kouzlo alba Unlimited Love. Píseň Bastards of Light by bez elektronického úvodu mohla znít jako líbivý folk rock, power balada Not the One ukazuje Los Angeles v prosluněném západu slunce v časech, kdy poprvé přišly do módy bikiny.
Přestože žádná píseň nemá takový hitový potenciál jako předchozí tvorba RHCP s Johnem, opakovaným poslechem nabízí deska více a více zábavy při objevování jemných detailů, jimiž současná podoba kapely rozhodně nešetří.
Co na desce oceníte jako muzikanti?
Kytarová hra je zkrátka pro současné Papričky alfou a omegou. Fruscianteho návrat dominuje zvuk i filozofii kapely stejně jako v roce 1998, kdy se do sestavy vrátil poprvé. Každou písní (a díky majestátní stopáži jich tu je požehnaně) dochází k impulsivním kytarovým momentům a je jedno, jestli se jedná o mainstreamovou vypalovačku (The Great Apes) nebo kompozičně složitější skladbu (These Are the Ways).
Texty týkající se témat jako láska, její rozuzlení či partnerská soudržnost, kapela bravurně doplňuje impozantními doprovody. Johnův uhlazený Stratocaster zdůrazňuje kaleidoskopický zvuk každým taktem (These Are The Ways, One Way Traffic), rotační tremolo zazní ve skladbě Veronica, wah wah pedál dostal svůj prostor v písni Poster Child. Jak na plátno maluje John tónované přiznávky ve funkové baladě It's Only Natural, zatímco akustická arpeggia v závěrečné Tangelo jasně říkají, že Papričky znovu našly svou dávnou dynamiku.
Red Hot Chili Peppers – Unlimited Love
Warner Records, 73 min.
Funk/rock
90 %
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám prosím vědět na e-mail redakce@frontman.cz.
