Reklama, která pobouřila všechny muzikanty

Reklama na nový model jisté luxusní značky aut měla pravděpodobně zacílit na rodiče vyšších příjmových skupin, u kterých se předpokládá, že jejich děti mají spoustu koníčků, kde samozřejmě nemůžou chybět prestižní lekce klasické hudby. Takže kreativci dali hlavy dohromady a přišli s nápadem natočit vtipnou reklamu, kde zdůrazní špičkové zvukotěsné vlastnosti interiéru luxusního kočáru.

Už možná chápete, proč se muzikantská komunita tolik pobouřila. Mladí hudebníci jsou zde zobrazeni jako otravní a nepříliš nadaní trapiči nástrojů. Hudebním podkresem je notoricky známá epická fanfára Richarda Strausse zvaná „Sunrise“, která se celosvětově proslavila díky filmu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea z roku 1968. Korporátní vtip je v tom, že skladba je hraná falešně a její grandiózní melodie zní jako nabubřelá kakofonie zvuků. Blahosklonně vypadající „soccer mum“ poté utlumí falešné tóny povytažením oken svého luxusního bouráku zaparkovaného z nějakého důvodu uprostřed orchestřiště. Takovým dvojitým vtipem je ještě záběr, kdy matka hledí do zpětného zrcátka na dceru, která se tváří, že je asi jediná, která tam uprostřed toho davu blbečků vlastně umí hrát.

Problém je ovšem v tom, že muzikanti prošli regulérním konkurzem, kde museli předvést, že umí hrát na nástroj. Poté jim byla dokonce zaslána partitura dané skladby, aby se v den natáčení dozvěděli, že není potřeba nic hrát, stačí jenom předstírat a že později bude použité nějaké jiné audio. Nikdo z přítomných ani netušil, že se jedná o „vtip“ a jejich hraní bude předmětem výsměchu s nasazenou parodií na Strausse. Jeden z účastníků natáčení popisoval dokonalé, profesionální prostředí natáčení s velkým štábem a vybavením. O to větší pak byl šok, když reklamu uviděli poprvé v televizi.

Dneska je skoro nemožné někomu nešlápnout na kuří oko, pokud se pokusíte o vtip. Chápu snahu o nadhled, eleganci a břitký humor u luxusní značky. Ale v tomto případě marketingový team Infinity ukázal naprosté nepochopení a neznalost hudebního prostředí.

Pokud jste mladý hudebník a na úplném začátku, tak zejména v případě, že hrajete na nástroje klasické hudby (zkuste si vyloudit čistý tón na housle, že?), budete prvních pár let znít všelijak. Rozhodně vám nebudou stát pod okny zasněně naslouchající sousedé, ale spíše se budete snažit ignorovat rány koštětem do stropu či řinčivý zvuk okenního skla rozbitého podivudně přesně zamířenou cihlou. V této fázi jste velmi citliví a potřebujete maximální podporu okolí, jinak s tím praštíte a místo dalšího Paganiniho nebo Mozarta dáte světu manažera, realitního makléře či pojišťováka. Zejména děti potřebují lásku, pochopení a ohromnou míru trpělivosti od svých rodičů a učitelů. 

Měl bych jeden scénář pro alternativní verzi této velmi nepovedené a hlavně nevtipné reklamy. Co kdyby dětský orchestr hrál živě a s vervou nádhernou melodii Straussovy epické fanfáry a maminka v luxusním fáru by nic z toho neslyšela, protože by seděla ve svém zvukotěsném, kůží provoněném, dokonalém voze. Nicméně by viděla nadšené tváře mladých muzikantů a celá dychtivá by nakonec stáhla okýnka vozu, aby slyšela, co se vlastně děje. Poté by s hrdostí pohlédla na svojí dceru ve zpětném zrcátku, která by znalecky mrkla ve smyslu: „To koukáš, mámo!“ Tenhle pozitivní scénář by skýtal také mnohem více prostoru pro nějaký fór nebo nadsázku.

Korporátníci a marketingoví specialisté, slyšte hlas lidu! Děti nejsou otravné, hlučné, neohrabané, či slintající propriety do vašich reklam na produkty, které nikdo nepotřebuje. Děti jsou dar a když hrají na nástroj, tak dvojnásobný.

Na závěr si dejte krásné video od New Brunswick Youth Orchestra, které vzniklo v reakci na zmíněnou reklamu. Pokud vás tohle nenakopne cvičit na nástroj, tak pak už nic.