„Řekni mi, kde je tvá síla?“: Věčný odkaz Garyho Davise

Gary Davis neměl od dětství na růžích ustláno: „Narodil jsem se posledního dubna roku 1896 v Laurens v Jižní Karolíně, kde jste o parní vlak nezavadili. Vychovávala mě moje babička, protože můj otec John nedůvěřoval mojí mámě Evelíně, jelikož často flámovala.“ Ještě jako batole Davis nešťastnou náhodou oslepl. Když mu bylo deset let, jeho otec byl zabit, údajně ho v šarvátce zastřelil birminghamský šerif. Ze sedmi Garyho sourozenců se puberty dožil jenom jeden bratr. „Měl jsem bratra, kterého jsem učil brnkat na kytaru a on mě za to nechával celou noc hrát blues. V roce 1930 šel na rande a už se z něj nevrátil, byl zavražděn,“ vzpomíná Davis. V jedné ze svých písní pak zpívá: „Smrt je v této zemi nemilosrdná, přijde k vám domů a dlouho se nezdrží.“

Jestliže by tedy někdo měl právo stěžovat si na osud, mohl by to být právě Davis. On byl ale přesným opakem. První štěstí, které jej v životě potkalo, byla jeho babička z otcovy strany. V malém chlapci brzy rozpoznala hudební nadání a vyrobila mu jednostrunný hudební nástroj z formy na bábovku, násady od smetáku a kytarové struny. Garyho matka pak pod vlivem svojí tchýně nedlouho nato nevidomému synovi opatřila kytaru. Gary dřel a cvičil, až byl natolik dobrý, že začal hrát v místním baptistickém kostele. A od deseti let v podstatě profesionálně hrál na kytaru, banjo a foukací harmoniku na venkovských tancovačkách a mejdanech. 

Životní optimismus, víra v Boha a v dobro Davise přivedly k rozhodnutí, aby se oficiálně stal baptistickým reverendem, což se mu podařilo v jeho sedmatřiceti letech. O sedm let později se přestěhoval do New Yorku, to se psal rok 1940. Hudebně vzdělaným publikem byl objeven o dekádu později.

„Modlitba je klíč k nebi, a proto mi Hospodin řekl, abych ten klíč nosil všude s sebou,“ říkával Davis. Nicméně, ač sám velmi zbožný, věděl, že pokud má zujmout i publikum nevěřící části posluchačů, musí skládat rovněž světské skladby. A tak vznikla legendární píseň Cocaine.

Reverend Gary Davis byl unikátním bluesmanem-kazatelem s přirozenou autoritou, který dokázal své posluchače strhnout nejen svou hráčskou virtuozitou, ale rovněž duchaplným kázáním o milosrdenství a odpuštění. Není divu, že se na počátku šedesátých let stal jednou z hvězd Folkového festivalu v Newportu, který se do americké hudbní historie zapsal tím, že představil širokému publiku takové budoucí legendy jako byli Paul Butterfield, Howlin' Wolf, John Lee Hooker, Sonny Terry, Brownie McGhee nebo Bob Dylan.

Na sklonku života Gary Davis vyučoval hře na kytaru a vychoval spoustu budoucích špičkových muzikantů, jako byl například světově proslulý propagátor tradičního blues Woody Mann nebo budoucí držitel Grammy Jorma Kaukonen z kapely Jefferson Airplane, který Davisovou skladbu I'll Be Allright natočil na kultovní sólové album Quah!

Roku 2009 byl Gary Davis slavnostně uveden do Bluesové síně slávy.