Remixem singlu Moimir Papalescu & The Nihilists jsem se vrátil ke kořenům

Moimir Papalescu stál u zrodu elektronické, taneční hudby a klubové scény v Česku, a současně i u nás na Slovensku. A ani pro mě není samozřejmostí, že mi takové legendy jako MPATN dovolí remixovat jejich skladbu po tak dlouhém návratu na scénu. Ve vzájemném kontaktu jsme asi od roku 2014, kdy jsem se s Moimirem spojil na dálku přes naše hudební sociální sítě s návrhem na spolupráci při tvorbě hudby pro moje druhé producentské album Ariesynth, které vyšlo v roce 2016 pod alternativním vydavatelstvím Ajlavmjuzik.

Už tehdy to z mé strany byla jakási troufalost, oslovit tak významného hudebníka – a nejen hudebníka, protože Moimir má za sebou mnoho produkce a důležitých zásahů do dění elektronické hudby u nás. Spolu s dalšími nadšenci z úzké komunity lidí rozproudil dění a posun inteligentní elektronické hudby. Má tedy velký podíl na tom, jak se taneční hudba a scéna u nás vyvíjely.

Zmíním základní historický bod – Radio Panag, které bylo zřejmě prvním rockovým rádiem v České republice od roku 1993, se přetransformovalo na rádio vysílající taneční hudbu, jež v té době u nás nebyla příliš slyšet. Na této stanici se začaly hrát skladby od velkých zahraničních jmen elektronické scény ze Západu. Samozřejmě, v té době mi bylo pouze osm let (jsem ročník 1985), a všechno to ke mně nedorazilo, protože internet nebyl a já byl ještě dítě. K těmto informacím jsem se dostával až později, v pubertě, z časopisů jako Tripmag a dalších, protože na internetu tehdy bylo málo informací a stránek, které by zprostředkovaly základní přehled o počátcích elektronické hudby.

K Moimirovi a jeho hudebním projektům jsem se tak dopátral až později, hlavně čtením zmíněných časopisů, nebo až po letech, když jsem na festivalech – jako například Summer of Love v Pardubicích – viděl jejich koncerty naživo. Tam mě MPATN ihned uchvátila a jejich vystoupení mi utkvěla v paměti. To vše mě léta ovlivňovalo a přivedlo k mé vlastní hudební tvorbě.

Už předtím jsem ale začal postupně sbírat vinylové desky s techno hudbou a později jsme v Brně koupili řemínkové gramofony Numark 1610 a dvoukanálový jednoduchý mixpult. Myslím, že to bylo v roce 2003. Desky jsem nakupoval postupně už během střední školy, hlavně v bratislavském vinyl shopu E-records v Petržalce. Desky tam přivážel Braňo Kŕč, který spolu s dalšími lidmi ze slovenské elektronické scény rozjel ikonický, světově proslulý klub U-club, díky němuž se na Slovensku začala objevovat jména jako Jeff Mills a další významné osobnosti hudebního světa. Tito lidé mě inspirovali k aktivitám jako DJing a sbírání hudby na vinylech.

Těšilo mě, že jsem mohl nákupem desek podpořit i místní hudební produkci a návštěvou vinyl shopu tak trochu nahlédnout do zákulisí elektronické hudební scény. Při této příležitosti jsem se ve vinyl shopu potkal například i s producentem Jeffem Milliganem, kterému jsem coby „duševní revanš“ nabídl k ochutnání myjavskou pálenku. Pro desky jsem do Bratislavy dorazil zdaleka, po dvouhodinové jízdě autobusem rovnou ze školy. Byl jsem tehdy ve třetím ročníku na střední škole a bylo mi osmnáct let.

S hudební produkcí jsem začal o dva roky později. Po střední škole jsem začal zkoušet tvořit hudbu na syntezátorech a drum mašinách. Byl jsem součástí rapové kapely ze Záhoří, ze Senice, kde jsem chodil na střední školu. Po nějaké době jsem se osamostatnil a od roku 2011 začal tvořit svá producentská alba, na která jsem zval hudebníky z různých hudebních žánrů. Tak vznikaly zvláštní skladby, které nelze úplně zaškatulkovat do určitého žánru.

Tato neobvyklá spojení mě fascinovala a postupem let se vytvářely sítě mezi hudebníky, kteří by se ve společné spolupráci jinak možná ani nesetkali. Na mých pěti albech (poslední Anxieta vyšlo v roce 2022) se postupem let spojilo mnoho hudebníků, interpretů a producentů.

Abych se tedy vrátil k tématu mého remixu pro tak ikonickou kapelu, jako jsou Moimir Papalescu & The Nihilists. Moimir souhlasil a poslal mi k výběru složku se skladbami z alba. Vybral jsem titulní skladbu a Mirek mi obratem poslal stopy nástrojů a vokálů ze studia, se kterými jsem začal postupně pracovat a experimentovat. Původní nahrávky jsem rozstříhal, částečně přepracoval, doplnil nástroji a efektovými krabičkami, které jsou vidět i ve video vizuálu.

Neměl jsem v plánu vytvořit videoklip, spíše jde o chaotickou koláž záběrů z mého studia a několika záběrů natočených na Festivalu Beseda v Tasově, kde jsem se v létě tohoto roku s Moimirem, Sonjou a Hankem potkal. V remixu a videu jsou také zakomponovány efektové krabičky od spřízněné kapely The Youniverse, které se zvukově i vizuálně výborně hodily k procesu a vzniku nahrávky.

Tomuto zvukovému dílu dala vizuální tvar Murkezzi, promotérka a DJka z Bratislavy, která se na slovenské elektronické scéně pohybuje především jako organizátorka klubových akcí s názvem Decadance v klubu Wax2. Již nějaký čas přiváží do klubů zahraniční jména. Svou návštěvou na akci publikum současně podporuje promotéra i klub v jejich časově i finančně náročném úsilí, jenž je na Slovensku momentálně doslova devastované vlivem politické situace, která u nás panuje. Proto jsem rád, že jsem mohl znovu propojit více různých osobností z hudebního světa v jednom projektu a vytvořit tak další síť, která spojila více tvůrčích duší dohromady.

Kdo a jaké zážitky vás jako hudebníky umělecky nasměrovaly k vaší současné tvorbě? Podělte se s námi a napište na redakce@frontman.cz.