Renne Dang: Rappeři si management dělají často sami, neradi se dělí o peníze

Série Život hudebního manažera pokračuje rozhovorem s představitelem rapu. Renne Dang je mladým a úspěšným interpretem, který kombinuje rap a zpěv. Zároveň je ale sám sobě manažerem. Jak vypadá česká rapová scéna a kterým směrem se vyvíjí? Jaké jsou výhody i úskalí, když jste sami sobě pány? Jednou z věcí, kterou se Dang musel naučit, je komunikace s lidmi – protože, jak sám říká, přivést člověka k tomu, aby pochopil svou práci a měl z ní radost, je umění.

Proč jste si pro své hudební vyjádření vybral rap?

Byla to pro mě jediná cesta v době, kdy jsem začal tvořit vlastní věci. Na nic jsem hrát neuměl, nikdy jsem nebyl ani rodinou, ani přáteli veden k hudbě. Začínal jsem jako posluchač a líbil se mi prostor i možnosti vyjádření se v textu. Doteď si myslím, že v jiném žánru nejde sdělit tolik informací a názorů, jako právě v rapu.

Veškeré organizační věci si řešíte svépomocí, řídíte sám sebe. Je to těžké pro skloubení s tvůrčí částí práce, tedy vymýšlení textu a hudby?

Funguji pod vydavatelstvím Blakkwood Records, kde úzce spolupracujeme s Universal Music, takže mi s hodně věcmi pomáhají. Pokud jde o distribuci, merchandise nebo booking koncertů, nechám to řešit právě je. Jinak bych se z toho zbláznil. Samozřejmě mám ale u všech věcí poslední slovo, stejně jako samotná iniciativa začíná u mě. Mám rád nad vším dohled a neumím se stoprocentně spolehnout na nikoho krom sebe sama. V praxi mám na určité věci své lidi, které zaměstnávám. Dokud každý dělá dobře, co má dělat, tak to funguje skvěle.

Je v rámci hip-hopové scény výjimečností, nebo spíše nepsaným zvykem, že je rapper sám sobě manažerem?

Podle mě je hip-hopová scéna v manažerských věcech často amatérská. Většina interpretů řeší věci sami. Jsou i rappeři, kteří volají do klubů, jestli tam můžou hrát a domlouvají veškeré podmínky sami. I já občas řeším booking koncertů sám, pokud je to klub, majitel či pořadatel, se kterým se znám dlouhodobě, máme kamarádské vztahy a vždy se vše uskutečnilo hladce. Nevím jak jinde, ale aspoň já se snažím fungovat na profesionální úrovni. Jméno Renne Dang funguje jako malá firma. Když jedeme tour k albu THÁI, tak jsme tým patnácti lidí. Každý je na dané zastávce zodpovědný za svou práci.

Jaké jsou plusy a mínusy takového fungování podle vás?

Myslím, že spousta interpretů vnímá jako mínus dělení se o peníze. Nedokážou se zříct pár procent z merche nebo koncertu ve prospěch profesionality a zaměstnat někoho, kdo se o to bude starat. Neumí třeba tak dobře komunikovat s lidmi, řídit je a motivovat je k dobrým výkonům. Spousta rapperů jede bohémskej lifestyle, který se dá občas těžko skloubit s profi přístupem. Třeba dorazit někam včas nebo být finančně gramotný. Největší plus tohoto fungování je klid. Nemusím si denně volat s promotéry klubů nebo řešit, že někomu vinou dopravce přišel prasklý case na CD nebo špatná velikost trička. Můžu se soustředit na tvorbu, na výkon při show a na své koníčky.

Říkal jste, že váš tým je aktuálně složen z patnácti lidí. Jak vypadá celá koordinace?

Celý tým THÁI tour se skládá ze tří osvětlovačů s vlastní technikou, zvukaře, prodavače merche. Dále mám tři DJs, s nimiž se starám o celovečerní program, fotografa, kameramana a kapelu. Realita pak vypadá tak, že každý z nás před koncertem lítá po klubu a řeší věci. Všichni máme svou roli, takže každý ví, co má kdy dělat, aby vše fungovalo. Mám kolem sebe skvělé, talentované a schopné kamarády, tudíž si to užíváme.

Pokud je během koncertu nějaký problém, kdo ho řeší, když vy účinkujete?

Můj kamarád Chose Kalina. Je to i jeden z DJs na THÁI tour. Chose dává pozor na to, aby každý dělal, co má a sám se stará během večera o produkci a logistiku. Když nemůže on, tak to řeší producent a zvukař Ceha, který celou show sedí u zvukařů a hlídá, aby vše znělo tak, jak má. Zároveň řeší i vizualizace během koncertu. Je tam samozřejmě i můj DJ a producent Leryk, který se mnou hraje show, ale během večera taky zařizuje spoustu věcí, co se zvuku nebo produkce týče.

Co vám manažerování dalo? Co jste se musel naučit?

Já jsem k tomu přišel jak slepý k houslím, ale asi jsem měl přirozený dar od přírody. Tak nějak to všechno funguje, ani nevím vlastně jak. Říká se o mně, že jsem pedant a hrozný pes na lidi. Není se mnou lehké pracovat, protože často řeším opravdu extrémní drobnosti a detaily. Snažím se z lidí, se kterými dělám, ale stejně tak i ze sebe, dostat maximum. Je to takové prokletí a dar zároveň. Občas mě všichni kvůli tomu nenávidí, ale myslím si, že zpětně vidí výsledky, jež jsme díky tomu udělali. Musel jsem se hlavně naučit s lidmi komunikovat. Je jednoduchý někomu něco přikázat a zaplatit mu za to. Říct to ale tak, aby to chtěl udělat on sám, chápal, proč je to potřeba a měl z toho ve finále stejnou radost jako já – to je umění. Snažím se všechny zasvětit do procesu, aby chápali důležitost své role, a aby na ten výsledek na konci byli pyšní jako já. Protože na tom mají stejný, ne-li větší podíl než já.

Využíváte znalosti ze studia vysoké školy?

Řekl bych, že ne. Nebo o tom nevím. Škola mě naučila deadliny, tak možná díky tomu stíhám spoustu věcí.

Plánujete si někdy manažera obstarat? Proč ano/ne?

Vyhovuje mi tenhle styl, kdy mám určité lidi na konkrétní práci. Booking manažerka Soňa, Lucas z Blakkwoodu se mi zase stará o merch a řeší distribuci přes Universal Music. Nevím, co bude a nejsem si jistý, že by někdo dělal svoji práci lépe než ti, kteří ji už dělají. Nemám proto v plánu měnit své lidi.

Jak vidíte českou rapovou scénu? Vyvíjí se? Jakým způsobem/směrem?

Pozitivně. Baví mě, že rap v ČR může znít dneska různě a zároveň se všem daří. Díky digitálním distribucím a tomu, že je žánr zrovna v trendu, mají i rappeři s pár tisíci views nějaký příjem, a to je motivuje k tomu makat. Podle mě je to super. Fanoušci chodí na koncerty, kupují merch. Funguje to. Doufám, že se to bude vyvíjet dál pořád stejným způsobem. Hodně mě baví v rapu ta rozmanitost a šířka žánru. Jsou tu interpreti s texty bez servítek a skvělou flow, zároveň ale i interpreti s popovým přesahem do mainstreamu. Máme umělce, kteří jedou britský sound, mimo to lidi, jenž se zaměřují na boombap (populární styl hip-hopové produkce v 90. letech v New Yorku, zaměřuje se na využívání bicích v hudbě, pozn. autora). Ukazuje to, že je scéna zdravá.

Je podle vás o rap v České republice zájem?

Obrovský. Rapu se podle mě nikdy nedařilo víc.

Když se člověk podívá náhodně na songy českých rapperů, tak zjistí, že často dochází k různým spolupracím mezi jednotlivými interprety. Je rapová scéna tak přátelská a sebe navzájem podporující, nebo v tom spíš funguje snaha o získání více fanoušků díky spojení sil?

Rapperů je hodně a rybníček je malý. Z mé zkušenosti si myslím, že se lidé na rapové scéně příliš nebaví a nepodporují. Vztahy jsou složité a hodně záleží na konkrétních lidech. Existují interpreti, se kterými vycházím dobře a jsou mezi námi vzájemné sympatie. Pak jsou také interpreti, kteří mě bytostně nesnáší, protože je nebaví moje tvorba. To se ale samozřejmě dozvídám až z třetích stran. Já se snažím spolupracovat s lidmi, kteří mě oslovují hudebně a mám pocit, že si rozumíme i na osobní rovině. S někým málo, s někým hodně.

Když plánujete koncerty, organizujete je především v klubech, nebo se spíš orientujete na festivaly? Proč?

Doposud jsme se zaměřovali hlavně na kluby. Jsou srdcovka. THÁI tour jedeme ve vlastní režii, takže je to pro nás obrovská zkušenost z hlediska produkce a organizace eventu. Baví mě to, ale i ten fixní cash od promotéra má něco do sebe. Na festivaly se zaměřujeme až v poslední době, kdy máme natrénovanou show s kapelou. Celkově mě táhnou velká pódia a mám pocit, že tam mám co předvést. Proto jsem rád, že hrajeme tento rok třeba na Majálesu.

V porovnání s popem, máte přehled, jak velká je rapová festivalová scéna u nás?

Jestli se bavíme o tom, na kterých festivalech lze slyšet rap, tak úplně čistě asi jen na jednom. Hip Hop Kemp. Bohužel v posledních letech trošku umírá, což je škoda, ale i tak mám na ten festival skvělý vzpomínky. Ostatní festivaly začínají být více multi-žánrové. A to je dobře. Podle mě i lidé nejsou už jen posluchači konkrétního žánru. Všechno se prolíná. Jak už jsem zmínil, tak Majáles má hodně rapový line-up. Vím, že Rock For People už několik let bookuje hodně rapových interpretů a na Votvíráku byl slyšet rap všechny roky, co pamatuji.

V listopadu 2019 jste vydal album THÁI, ke kterému jste chtěl jet na jaře turné. To ale koronavirus znemožnil. Turné jste převedl na pozdní termíny, teď v neděli 28. června byl křest. Jak velký to byl problém?

Je to tak. Tour jsme skončili v polovině a byl to pro mě obrovský šok. První měsíc karantény jsem z toho byl úplně v prdeli a vzpamatovával jsem se, protože jak jsem psal, celá THÁI tour byla produkčně a organizačně v naší režii. Museli jsme hledat náhradní termíny v klubech, zatímco nikdo nevěděl, jak se budou opatření vyvíjet. Celá natrénovaná audio-vizuální show, na které jsme dřeli měsíc před začátkem turné, musela jít stranou. Teď po třech měsících nás čekal první koncert, a to rovnou křest alba ve vyprodané pražské Lucerně. Pocity byly různorodé, ale nikdo z nás nevěděl, co má čekat. Poslední týden jsme hodně zkoušeli a troufám si tvrdit, že hudebně jsme ve skvělé formě. Stejně tak i moji osvětlovači. Všichni jsme se trochu modlili, aby to v neděli bylo fakt dobrý. Nevěděli jsme, v jaké náladě budou fanoušci, a to mi taky dělalo starost.

Co bylo na té situaci nejhorší?

Nejhorší asi bylo, že jsme tvrdě natrénovanou show museli odložit a všichni měli nucené volno. Dále bylo špatné i to, že některé kluby nám daly jediné volné termíny třeba až na konci podzimu. Tehdy bude deska už rok stará, což se trochu odchyluje od mojí vize a konceptu. Album už nebude tak aktuální a lidé budou chtít asi slyšet novější tvorbu. Možná budou vracet lístky a nebude taková návštěvnost. Uvidíme.

Je po karanténě o koncerty větší zájem? Tušíte, proč ano či ne?

Myslím si, že asi stejně jako před karanténou. Podle informací z bookingu nevnímám žádné výrazné rozdíly oproti minulému roku.

Jak se křest povedl?

Naprostý top. I ta nucená pauza měla nakonec něco do sebe. Stát na pódiu před tolika lidmi potom, co se svět otočil vzhůru nohama mi přišlo jako „Wow, tak tohle, to je ono“. Organizačně jsme vše zvládli, hudebně a výkonem si troufám tvrdit, že to bylo taky podařený na to, že jsme teď nikdo moc nehráli. Fanoušci byli skvělí. Velmi si taky vážím všech hostů, kteří to dali ten večer se mnou.

Jaký největší moment jste během nedělního koncertu zažil?

Každá ta pasáž měla něco do sebe. Miluju nástup na pódium s reprezentativním trackem 1995. Má to skvělou energii. Stejně tak mám rád i ty pomalejší emotivnější věci, kdy to fanoušci prožívají se mnou. Celý večer měl všechno, byla to nádhera. Dojeli mě podpořit i lidi z mého rodného Rychnova nad Kněžnou. Skvělý moment byl, když Blakkwood doběhl na track NASA. Cítil jsem, jak to hoří a funguje. Stejně tak i svoje kouzlo měla účast Bena Cristovaa, která sice byla trochu plánovaná, ale i pro mě nečekaná. Ben mi totiž v posledním týdnu neodpovídal na zprávy, tak jsem nevěděl, jestli s ním mám počítat. Když se pět minut před koncertem objevil u vstupu, udělalo mi to radost. Nejde tak říct největší moment celého křtu. Celý večer byl pro mě jedním z nejlepších momentů v životě.

V rozhovoru pro Refresher z prosince 2019 se o albu vyjadřujete, že to není čistě rap, ale jsou v něm i zpívané části a v dnešní době se mezi žánry stírají hranice. Znamená to, že se hudebně posouváte jiným směrem, mimo rap? Nebo to byl něco jako experiment?

Netvrdil bych experiment. Ani žádný nucený nebo vědomý posun. Je to prostě můj styl v tvorbě, daný i vlivem ze zahraničí. Na albu se snažím, aby mě posluchač slyšel ve více polohách. Mám tam tvrdý rapový věci i zpívanější popový. Mě samotného nebaví, když interpret zní pořád stejně. Mám rád ukazování pestrosti a přesahu lidem, vadí mi škatulkování.

Máte vietnamský původ. Přemýšlel jste někdy nad tím, že byste zkusil prorazit ve Vietnamu?

Nezvažuji tuto možnost, protože neumím vietnamsky. Jsem vychovaný v českých poměrech a českou matkou, takže i přes to, že vietnamskou kulturu miluji a vnímám ji jako svou, nebyl jsem k ní od malička vedený.

Jaké jsou vaše vztahy s touto zemí?

Miluji její kulturu a lítám tam poměrně často za rodinou. Přijdu si tam tak trochu doma, i tak trochu jako host. Myslím, že jsem tyto pocity celkem dobře popsal ve skladbě Con Lai ze stejnojmenného alba.

Vystoupil jste společně s Klárou Vytiskovou a Lake Malawi v Cenách Anděl Coca Cola 2019. Jak danou spolupráci hodnotíte?

Kladně. Byla to skvělá zkušenost. Kdyby Ceny Anděl neiniciovaly podobný projekt, asi bychom se jako interpreti nikdy nesetkali. Během natáčení jsme diskutovali o hudbě a zážitcích z koncertů. S Albertem Černým jsme si dokonce řekli, že bychom se mohli společně potkat někdy ve studiu. Pro mě jsou tyto mainstreamové věci celkem nezvyk. Navíc mě oslovili na natáčení během karantény, kdy jsem vyšel úplně ze cviku. Na zkoušku a natáčení jsem jel po dvou měsících bez jakékoliv práce se svým hlasem. Jen jsem vstal z gauče od Call Of Duty. Bylo to hrozný. Styděl jsem se před nimi zpívat, protože jsou v tomhle odvětví úplně někde jinde. Koneckonců Klára byla porotkyní v SuperStar, Lake Malawi na Eurovizi a já ani neumím noty. Nakonec jsem to nějak odboural, polo-falešně zaskřehotal a nezní to tak špatně, na to, jak nejistě jsem se cítil.

Proč zrovna taková kombinace interpretů?

Těžko říct. Měla to na starost produkce Ceny Anděl. Já osobně jsem si jejich tvorbu pustil až potom, co mi přišla nabídka na vystoupení.

Jak celá organizace společného vystoupení probíhala? Zkoušky, hraní přímo na místě…

Vzhledem ke karanténě dost chaoticky. Vůbec jsem na to nebyl připravený, protože mi zavolali ve středu, jestli v sobotu můžu točit. Bazén, ve kterém se naše vystoupení odehrává, měli už po víkendu napouštět, takže to byla jediná možnost. V sobotu jsme měli asi čtyři hodiny před natáčením jednu jedinou zkoušku, kde jsme se všichni viděli poprvé osobně a zkusili si to zazpívat. Jak jsem psal, bylo to z mojí strany absolutně tragické, ale na místě to pak celkem klaplo. Záznam se nabíral několikrát přímo živě během natáčení, takže pro mě to byla další nová zkušenost.

Máte hudební sen? Festival nebo místo, kde byste chtěl vystoupit? Případně nějakého hudebníka, se kterým byste chtěl něco nahrát?

Těžko říct. Kdyby přišla nějaká zajímavá příležitost na spolupráci s někým z mých oblíbených interpretů, tak bych se samozřejmě nebránil, ale stejně tak nebudu zklamaný, když se to nestane. Můj sen je jezdit po České republice a vyprodávat kluby. Až tomu tak bude, rád budu vyprodávat sály a větší kapacity, ale jsem realista. Nesnažím se na sebe za každou cenu nabalit tisíce fanoušků. Dělám prostě svou věc a snažím se jí dělat dobře. Jsem rád, že to lidi baví a když přijdou na koncert nebo jakkoliv jinak podpoří moji tvorbu, tak je to super. Občas sto živých lidí v malém klubu je víc než tisíc nudných v hale. Teď jsme vyprodali Lucernu. Ještě bych si chtěl zkusit vyprodat Roxy a pak už nám nebude zbývat nic jiného než udělat Fórum Karlín. To už jsem možná ale až moc v budoucnosti.