Přejít k hlavnímu obsahu
Jan Kyncl - Po, 03.12.2012 - 12:29

Richard Krajčo: Na akustickou pozici v kapele jsem si zvykl

Zpěvák, kytarista a výjimečně nadaný textař, jenž na domácí scéně zazářil zejména s havířovskou kapelou Kryštof. Kromě hudby se s úspěchem věnuje i divadelnímu a filmovému herectví. Hraje na kytary značky Taylor.

Při vystoupeních hráváte na elektrickou i akustickou kytaru. Vyhovuje Vám některá z těchto poloh více?

Asi ta akustická. Už jsem si na svou „akustickou pozici“ v kapele zvykl a náš elektroguitarman Evžen moc doplňování nepotřebuje.

Jak jste se dostal ke kytarám Taylor a co na nich nejvíce oceňujete?

Vlastně náhodou. Sháněl jsem si nějakou kytaru na takové to domácí nahrávání a sedl si v obchodě a vybíral. Řekl jsem si, že těch deset tisíc do takové kytary dám a tak šla do ruky jedna za druhou a žádná mě nebavila. Tak jsem sáhl po dražších a velký rozdíl to teda nebyl. A tak mi obsluha nabídla Taylora. Přiznám se, že jsem tu značku tehdy neznal a cena byla taky jinde, než jsem si stanovil, ale abych neurazil, tak jsem si brnkl. No a pak už se nešlo vrátit k tomu zbytku. Odjel jsem domů, projel testy a fóra ohledně Tayloru a na druhý den se pro ni vrátil.

Jaký model používáte a proč?

Začínal jsem s e214 – tehdy ještě celomasivním Taylorem. Dnes je tento model polomasivní a tak když jsem vybíral nástupce, řekl jsem si, že bych se měl posunout. Rozhodoval jsem se nakonec mezi 410 Dreadnought a 814ce Grand Auditorium a dopadlo to tak, že vyhrála 814. Byla nejen příjemnější do ruky, ale i zvuk byl opravdu tak nějak „výš“. Tak už mám doma Taylory dva.

Co si po hudební stránce slibujete od roku 2012?

Rok hudby, jako vždy, jen ne té koncertní. Ve svém malém vydavatelství vydám debut mladičké kapely Nebe, pokusíme se jim se ženou pomoct na koncertní pódia a zároveň se budeme snažit s Kryštofem natočit parádní desku a snad připravit všechny věci, které k tomu patří. Třeba halové tour atd.

Na podzim minulého roku jste s kapelou Kryštof vyhlásili konkurz na producenta nového alba. Nakonec jste se rozhodli pro americký tým. Jak jste spokojeni s dosavadní spoluprací? V jaké fázi se album nachází?

Musím říct, že jsme nadšeni. Pracují s námi jako s kapelou, která prostě musí zaujmout všude, ne jen v ČR, a tím náš zvuk posouvají směrem, kterým jsem si to přál. Je to pro nás zkušenost. Řekl bych, že jsme ve fázi výběru písní a první „předprodukce“. U těch písní, které pány z New Yorku zaujaly, řešíme směr, přeposíláme si groovy, struktury, klavírní a kytarové party. Momentálně takto máme připravených sedm písní a z dalších dvaceti rozepsaných songů se vybere poslední trojice. Na konci ledna máme další soustředění, kde vybereme pět až šest skladeb a pošleme zase za oceán a necháme si poradit, které by do rozdělané skládanky zapadly. V květnu dorazí na finální nahrávání do Čech a v červnu odjedeme na míchání do NY. Moc se na to těšíme.

Loňská Kino tour po českých a moravských kinosálech se setkala s obrovským ohlasem posluchačů. Plánujete něco podobného i na letošek? Jak se Vám v tomto poněkud netradičním prostředí hrálo?

Na to se nás vždy lidi ptají po té, co to dobře dopadne. Našim divadlům nebo aulám ale zezačátku nikdo nevěřil. Když jsme ohlásili kina, pár novinářů mi řeklo, že už nevíme, co by. Ale spojení s dokumentem a živé hraní pod plátnem nám přineslo přes padesát vyprodaných koncertů a to bylo lepší, než jsme doufali. Teď Kino tour vydáme na DVD a po nové desce se rozhodneme, co uděláme dál. Zmínil jsem, že bychom rádi zase naplnili haly a pak…se uvidí.

V jedné reportáži jste v souvislosti s plánovanou koncertní pauzou skupiny Kryštof hovořil o tom, že už si připadáte poněkud „vypsaný“. Podařilo se Vám v poslední době opět načerpat potřebnou inspiraci? A jak vůbec trávíte onu koncertní pauzu?

Já doufám, že ano. A hlavně jsme se do skladatelského procesu zapojili opravdu všichni a to je, myslím, přínosné. Na textech ještě pracuju. Ale až výsledek ukáže. Já doufám, že to bude slyšet. Když každý víkend necestujete po republice sem a tam, tak vás to částečně okysličí.

V létě jste s Kryštofem odehráli zhruba 40 koncertů. Jak se při takovéto zátěži udržujete v kondici?

Ty koncerty samy o sobě jsou dobrým aerobikem, tak mě drží ve formě, ale je pravda, že kvůli tomu všemu skákání a divočinám, co dělám na pódiu, jsem musel řešit i rekonvalescence. Prostě i zde platí pořekadlo: sportem k trvalé invaliditě…hihi. Samozřejmě žertuju, ono to tak nějak zatím jede a já jsem za to vděčný.

(Článek původně vyšel v magazínu ECHO.)

Tagy Richard Krajčo
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY