Richie Ramone na novém albu naplno zužitkoval svůj talent

Richie dopředu avizoval, že album nebude postrádat DNA newyorské punkové legendy, jíž byl v polovině 80. let členem. Zároveň ale dodal, že přítomné skladby budou velmi osobní. A skutečně, nejde jen o pouhé imitování toho, čím Ramones vešli ve známost. Richie předkládá vlastní pohled, zapojuje svůj skladatelský um a nabízí solidní muzikantské výkony celé kapely.

Richie se jako šikovný autor ukázal už v 80. letech, když pro Ramones napsal hit Somebody Put Something In My Drink, ale i další úderné skladby jako Smash You, I'm Not Jesus nebo I Know Better Know. Ducha té doby lze na Live To Tell cítit hned ze startu při stejnojmenném otvíráku i v následné punkovce Who Stole My Wig.

Track When The Night pak bezprostředně zaujme posluchačovu pozornost silným a nápaditým refrénem s lehkou podporou dívčího vokálu (zřejmě basačka Clare). Richie je nejen precizní bubeník, ale zvládá i pozici zpěváka. Zmiňme říznou Not Afraid, kde Richieho zpěv postupně nabírá víc a víc drzejšího výrazu a celkově píseň bezchybně šlape a má spád.

Skvělé výkony za mikrofonem podává především v pomalejších kouscích jako I Sit Alone (Yeah Yeah) a hlavně pak v písni Cry Little Sister, cover verzi skladby Gerarda McMahona z filmu The Lost Boys (svého času převzal také Marilyn Manson), která je jakýmsi pomyslným vrcholem desky. Muzika Richieho Ramona nemusí být jen o rychlosti – a právě tahle píseň je toho důkazem. Skvěle vystavěný song s temnější basovou linkou a gradující atmosférou, který má po Richieho úpravě spíš než k punk rocku blíže třeba k raným Jane's Addiction. Se Suffocate pak ještě jednou zrychlíme, ale zbytek desky už jedeme v klidnějším režimu. Nejsme však o nic ošizeni a rovněž skladby Other Things či Master Plan mají nepopiratelné kvality, kdy první zmiňovaná má zadumaný, ponurý charakter, zatímco druhá sází na veselejší notu a v pasážích s rokenrolovým pianem zde doslova ožívá duch Joeyho Ramona.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Live To Tell je určitě nejlepší nahrávkou v sólové kariéře Richieho Ramona. Svěží a kompaktní dílo, které nemá hluché místo. Vhodně a chytře zvolené pořadí skladeb, kdy se rychlejší písně střídají s pomalými nebo s těmi ve středním tempu, udržuje barvitost a poutavost celého alba. Richie Ramone jím jen stvrdil skutečnost, že je nejen vynikajícím bubeníkem a zpěvákem, ale také kvalitním skladatelem, kterému nedělá problémy se z punku přesunout i do rockovějších vod.

Richie Ramone – Live To Tell

Livewire, 00:38:29

rock/punk

85 %