Rise Against zní stále revolučně

Punkrockoví mistři svou devátou řadovkou potvrdili, že prvotní nasranost jim není stále vůbec cizí. Čerství čtyřicátníci se nijak neukolébávají nabytým rodičovstvím. Hrozící klimatická krize, věčný strašák dravého kapitalismu, rostoucí nerovnost příjmu – ba ne, Nowhere Generation, ke které se Rise Against  směle hlásí, vypustila další socialistickou hymnu plnou dravých hardcorových kytar a popových vokálů.

Nejásejme. Globální dědictví se předává další generaci. Proběhlo by to potichu, nebýt Rise Against. Neutěšená realita amerického snu tu řve bolestí pod nánosy poctivého punk rocku, zároveň tu ale probíhá návrat k jeho kořenům.

Divoký úvod Numbers skvěle zachycuje pocit beznaděje, než exploduje do dynamických riffů a lehkovážné vokální rétoriky. Ta exceluje i v nejrockovějším zářezu Middle of A Dream s vydatnými doprovodnými vokály, staccatovou kytarou a rockovou rytmikou. Rise Against by si mohli dávno dovolit psát arénové hity pro masy po vzoru Foo Fighters. Kdepak. Stará punková škola je všude přítomná. Tytam jsou naleštěné aranže, syrově působí kapela i v akustické baladě Forfeit, z níž sálá emotivní žár naléhavého vokálu Tima McIIratha. Ačkoli se Rise Against nijak nezměnili a Nowhere Generation nepřekračuje svoje hranice, nové písně jsou stále odvážné, drzé, klišovité, dobré.

Co na desce oceníte jako muzikanti?

Rise Against jsou stále věrní melodickému hardcoru. Timův Gibson SG z roku 1984, Chassův Gibson 1960 Les Paul zní na všech nahrávkách, výjimka není ani Nowhere Generation, která je zvukově ovlivněna laděním o půltónu výš a dodává textuře temnou atmosféru. Tvrdá hlasitá estetika i pestré strunné aranžmá jsou základem pro punk rock, který nakonec ony generace, o nichž Rise Against zpívají, napříč spojuje.

Rise Against – Nowhere Generation

Loma Vista 41:36

75 %