Rockabilly počesku aneb jak ze sebe udělat frajery a čičiny

Ohrnutý džíny, načesaný kohouty, pin-upky, motorky, americký auta, frajeři v kloboucích, to všechno k rockabilly patří. Již poněkolikáté se koná festival Rockabilly CZ Rumble, a to 30. 7. v Lesním divadle v Řevnicích, který připomene dobu 50. a 60. let tou nejvíce možnou autentickou formou. O módě a celém retro festivalu se více rozhovořil Pavel Růžička z Rockabilly CZ, který je přesvědčený o tom, že rock'n'roll z 50. let zažívá právě nevšední boom.

Můžeš představit festival Rockabilly CZ Rumble 2016?

Rockabilly CZ Rumble je letní hudební festival, který se chce věnovat jen a pouze stylům rockabilly, rocknroll, hillbilly apod. Chceme ho udržet v těchto kolejích a představovat lidem tuzemské i zahraniční kapely, které se těmto stylům věnují.

Festival ale není jen o hudbě, je to takové setkání všech milovníků a vyznavačů životního stylu, který ovlivnily 50. léta minulého století a zejména USA. Takže je to mix módy, účesů, aut, motorek, tance, hudby…

Nás jako pořadatele nesmírně těší, že se nám daří publikum rozšiřovat i o lidi, pro které je tento styl naprostou novinkou, netuší, že se tomu u nás někdo věnuje a hlavně, že tato scéna neustále žije a vyvíjí se. Všichni si pochvalují přátelskou atmosféru a na další ročníky se vracejí v početnějších skupinách. To byl náš záměr a cíl. Rozšířit povědomí o rockabilly mezi lidmi u nás. Vzniklo to tak, že s naší kapelou Slapdash Rockabilly jsme brázdili akce a festivaly u nás i v zahraničí a vždycky jsme si říkali, že něco takového u nás chybí. Občas někdo z nadšenců uspořádal větší akci zaměřenou na rockabilly a rocknroll, ale něco, co by mělo tradici, opakovalo se a ideálně přiváželo kapely, na které jsme museli vyjíždět za hranice, tu nebylo.

Už několik let jsme provozovali server www.rockabilly.cz, který měl za cíl trochu ten náš hudební styl víc zviditelnit a na jednom místě soustředit kalendář koncertů pro všechny příznivce rockabilly. Takže po pár menších akcích a koketování s myšlenkou uspořádat větší festival, jsme se v roce 2008 opravdu rozhoupali a na další rok začali připravovat první ročník. Vše odstartovalo v r. 2009, kdy jsme ve spolupráci s plzeňskou partou Mordors Gang udělali první ročník. Tenkrát to byla maličká akce, účastnily se jen čtyři kapely – kromě Slapdash a Mordorů nově objevení pražští Twisted Rod a The Pinstripes z Německa. No a pak se to rozjelo, po čtyřech letech strávených na ranči Málkov, jsme vše přesunuli do Lesního divadla v Řevnicích, což se ukázalo jako skvělá volba a ideální místo pro takovou akci.

Které kapely se na festivalu objeví?

Hlavní hvězdou letošního ročníku budou němečtí Boppin‘ B – profíci se skvělou show a fakt je to zábava. Druhou zahraniční kapelou jsou The Rockanites z Finska, hrající klasičtější rockabilly. Z českých kapel jsou to neo-rockabillyoví Slapdash Rockabilly, trochu ostřejší The Train Robbers. Více do swingu a blues zabrousíme s Charlie Slavíkem a jeho Revue a určitě skvělý set předvede legenda 90. let Bobcats.

Každý rok se snažíme promísit i generace a tak vždy sáhneme mezi muzikanty, kteří se této hudbě věnovali i v dobách rocknrollu ne příliš nakloněných. Za tuto starší generaci vystoupí Jirka „Bíbr“ Šimák s kapelou Georg Diesel Band. A za tu mladší, nadějnou krev to budou dvě party – The Beautifuls a Sharp Roosters.

Festival je specifický svým zaměřením. Jaký je tu u nás podle tebe ohlas na rock'n'rollovou módu 50. a 60. let?

Myslím, že teď právě probíhá velký boom návratu této módy. Ne úplně čistě retro, spíš je vše opět okořeněno současností. Hlavně dnes je díky internetu a otevřeným hranicím všechno dostupnější. Ale i u nás už dnes funguje spousta nejen obchůdků, ale přímo výrobců a lokálních značek. Takže tenhle styl dává vlastně lidem i práci. Na festivalu je to ale úplná přehlídka, stojí za to to vidět. Holky se krásně načešou, oblíknou do šatů, chlapi jsou zas velký frajeři…

Součástí festivalu bude i kadeřnický salón. Můžeme se těšit na Marilyn Monroe?

Nemysleme si ale, že je to nějaké maškarní, ti lidi to myslí vážně a spousta z nich se takhle oblíká a češe i normálně. Ale pro všechny zájemce tam opravdu funguje kadeřník, takže kdo chce, toho načeše, namaluje. Nevím, jestli se najde zrovna Marylin, ale spoustu krásnejch holek tam určitě potkáš (smích).

Žádná jiná doba nebyla tak specifická tím, že se hudba charismaticky spojila s automobilovým průmyslem. Do jaké míry se podle tebe navzájem obě odvětví doplňovaly?

To je určitě pravda, ale neřekl bych, že to bylo jen o autech, ale o celkovém designu. Například nábytek, kuchyňské vybavení, oblečení, používané barvy, to všechno mělo nezaměnitelný styl, který byl naprosto typický.
Ale samozřejmě na těch autech je to nejviditelnější a ta auta jsou podle mě nejkrásnější, jaká se kdy vyráběla. V autech se odehrává velká část života v Americe, protože bez něj se nikam nedostaneš. Takže každej to auto měl, vozil v něm holky, koukal se na filmy v kině. Taky každá druhá písnička je o cestě autem s holkou, nekonečnou Amerikou.
Prostě Cadillacy, Buicky, Plymouthy, Chevrolety… k rock'n'rollu patří a bez těch aut by to nebylo ono. Ale bez motorek taky ne!

Rozdíl mezi 50. léty v ČSSR a Amerikou je jasný. Najdeme ale nějaké společné prvky?

Jéje, tak to je těžký, protože jsem v té době nežil. Po válce jsme spadli do toho „druhého koše“ a to ovlivnilo úplně všechno. Myslím, ale že společné znaky, co se týče módy i hudby by se tu najít daly. Postupem času bych řekl, že se ta propast neustále prohlubovala a dělat u nás rock'n'roll hraničilo s kriminálem. Ale skutečné srovnávání bych nechal opravdu na pamětnících. Jasné je to, že se kontinuita vývoje třeba právě u hudby zpřetrhala a oproti západním zemím je tu fanouškovská základna pořád malá.

Co tu zbylo z módy 50. let dodnes?

Chuť vypadat dobře! Je to svým způsobem retro, ale džíny a kožený bundy jsou nesmrtelný. Dámské šaty, pastelové barvy. Každá doba to trochu pozměnila, něco přidala, něco ubrala. Myslím, že se v tomhle směru opět vrací větší kreativita a odvaha.

Vnitřně se rockabilly vymezovalo proti hodnotám staré generaci. Platí to stále i pro současnost?

To si nemyslím. Je v tom pořád kus té rebelie, ale vzhledem k tomu, že ta dnešní „stará generace“ vyrůstala právě v době, kdy byl rock'n'roll jejich populární hudbou, tak se tyhle dva světy promísily a nemají spolu problém. Vidět je to právě třeba na Rumblu, kde se vedle sebe a ve vzájemném respektu baví náctiletí se svými rodiči, někdy i prarodiči. Hudba je to dneska spíš umírněná a patří mezi ty měkčí styly. Od vymezování a provokování starší generace tu dneska máme jinou hudbu a jiné party. Myslím, že dneska už to rozhodně generační otázka není. Takhle to vidím já.